14 Cmo 267/2024-53 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení [výrok I.], uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok II.], a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobkyni, kterou současně vyzval ke sdělení údajů pro jeho vrácení [výrok III.].2. Soud prvního stupně odůvodnil výrok I. svého rozhodnutí s odkazem na § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že žalobkyně se jako společnice žalované domáhala žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 12. 2022 práva na informace (nahlížení do účetních dokladů žalované), svým podáním ze dne 22. 4. 2024 však vzala žalobu zpět. Výrok II. odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. tím, že žalobkyně (z procesního hlediska) zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Žalovaná plnila žalobkyni až v reakci na „jiným způsobem uplatněné právo společníka na poskytnutí informací“, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. se tedy nepoužije. Výši nákladů řízení odůvodnil § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) a na § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif, dále jen „AT“), s tím, že jde o odměnu za tři úkony právní služby po 3 100 Kč a tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč. Výrok III. o vrácení soudního poplatku odůvodnil § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 456 Kč a povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Namítá, že zastavení řízení zavinila svým chováním žalovaná, které proto správně měla být uložena povinnost hradit náklady řízení. Žalovaná totiž dne 24. 1. 2024 (tedy až po podání důvodné žaloby) umožnila žalobkyni vykonat právo na informace nahlédnutím do žalobkyní požadovaných dokladů, čímž odpadl důvod pro pokračování v řízení. Náklady řízení před soudem prvního stupně vyčíslila ve výši 18 456 Kč.4. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítá, že to žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Na podporu tohoto tvrzení cituje komentářovou literaturu, podle níž může být prvkem zavinění i náhoda v podobě odpadnutí předmětu sporu, což nelze přičíst k tíži tomu, kdo se v řízení bránil. Žalobkyně svůj záměr vykonat své právo na informace na zasedání valné hromady konaném dne 1. 12. 2023 předem neavizovala. Podle žalované žalobkyni v době zahájení řízení „nárok na domáhání se jejího práva“ nesvědčil, což se změnilo až poté, co své právo na zasedání valné hromady konaném dne 1. 12. 2023 řádně uplatnila.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.6. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Z obsahu spisu se podává, že:- Žalobkyně je společnicí žalované (společnosti s ručením omezeným).- Na pořadu zasedání valné hromady žalované konaném dne 21. 6. 2022 bylo mimo jiné projednání a schválení účetních závěrek a schválení rozdělení zisku a úhrady ztráty za kalendářní roky 2019 až 2021 (jak vyplývá ze zápisu ze dne 30. 6. 2022). V průběhu zasedání směřoval právní zástupce žalobkyně na jednatele žalované několik dotazů ohledně položek v účetních závěrkách za roky 2020 a 2021. Bylo mu sděleno, že na tyto dotazy odpoví jednatel písemně do 30. 6. 2022.- Žalobkyně v žádosti ze dne 6. 10. 2022 (a druhé žádosti ze dne 22. 11. 2022, obsahující zároveň výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř.) uplatnila své právo na informace podle § 155 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“). Požadovala, aby jí žalovaná umožnila nahlédnout do „kompletního účetnictví“ žalované za roky 2018 až 2022 (dále jen „účetní doklady“).- Žalovaná na tyto žádosti reagovala svými dopisy ze dne 7. 11. 2022 a ze dne 28. 11. 2022, v nichž uvedla, že žalobkyni nevyhoví zejména proto, že žalobkyně je dle čl. 18.1 společenské smlouvy žalované, kterým se společníci odchýlili od zákonné úpravy § 155 a násl. z. o. k., oprávněna vykonávat právo na informace (včetně nahlížení do účetních dokladů) pouze na zasedáních valné hromady.- Na pořadu zasedání valné hromady konaném dne 1. 12. 2023 (jak vyplývá ze zápisu z téhož dne) bylo schválení účetní závěrky a rozdělení zisku za kalendářní rok 2022. V průběhu zasedání požádal právní zástupce žalobkyně jednatele žalované o nahlédnutí do účetních dokladů žalované za kalendářní roky 2018 až 2023. Jednatel této žádost nevyhověl, neboť na pořad zasedání nebyl zařazen bod, na jehož základě by mohl jednatel rozumně předpokládat, že žalobkyně bude danou informaci požadovat, a zároveň neměl tyto účetní doklady na daném zasedání k dispozici.- Jednatel žalované v návaznosti na uplatnění práva na informace žalobkyní na zasedání valné hromady konaném dne 1. 12. 2023 žalobkyni vyzval e-mailem ze dne 12. 12. 2023 k výběru některého z navrhovaných termínů pro prostudování účetních dokladů. K výkonu práva na informace došlo dne 24. 1. 2024, kdy bylo právnímu zástupci žalobkyně umožněno do účetních dokladů (kromě v té době zatím nezpracovaných dokladů za kalendářní rok 2023) nahlédnout (jak se podává z potvrzení ze dne 24. 1. 2024).- Svým podáním ze dne 22. 4. 2024, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním v celém rozsahu zpět (č. l. 29) s odůvodněním, že žalovaná umožnila jejímu právnímu zástupci dne 24. 1. 2024 nahlédnout do účetních dokladů, čímž odpadl důvod pro vedení řízení.9. Z ustálení judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:1) Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění.2) Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno. Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.3) Zavinění typicky může spočívat v tom, že účastník vzal žalobu zpět.4) K tomu, aby při zpětvzetí žaloby nešlo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.5) Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv.6) Pro posouzení, zda byla (důvodně podaná) žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, je rozhodné, zda chování žalovaného vedlo k uspokojení žalobcova nároku a následnému zastavení řízení, tedy zda se žalovaný po podání žaloby choval tak, jak žalobce v žalobě požadoval, a to bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný podle hmotného práva žalovanou povinnost měl; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen.7) Při posuzování otázky, zda žaloba byla podána důvodně a zda byla vzata zpět pro chování žalovaného, však nelze postupovat toliko formálně; je-li např. předčasně podaná žaloba vzata zpět proto, že žalovaný po jejím podání zaplatil žalobou uplatněnou částku, nelze pominout, že žalovaný nemá jinou možnost než žalobou uplatněnou částku po podání žaloby (a poté, kdy žalobou uplatněná pohledávka dospěje) uhradit.8) I při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutné vycházet z principů spravedlnosti (rozhodnutí nesmí být s ohledem na okolnosti konkrétní věci zjevně nespravedlivé).9) Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného. Jestliže není důvod k postupu podle § 146 odst. 2 o. s. ř., platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jež bylo zastaveno [§ 146 od