14 Cmo 324/2024-1847 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh žalované na osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a (tam uvedenou) judikaturu Nejvyššího soudu tím, že žalovaná neprokázala („nedostatečně ozřejmila“) své majetkové poměry, když (k dodatečnému dotazu soudu) neuvedla, za jakých podmínek převedla jí vlastněný rodinným dům, ani to, jak naložila se získanými finančními prostředky, či zda se sama (svým jednáním) připravila o hodnotný majetek. Důvodnou neshledal její námitku týkající se nemožnosti disponovat s účtem (soudní poplatek bylo totiž možno uhradit i v hotovosti do pokladny soudu), ani námitku, že „jednatelka trpí zdravotními obtížemi“ (ze zdravotní dokumentace vyplynulo, že již byla propuštěna do domácího ošetřování, nadto může využít služeb své zástupkyně).3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání s tím, že v současné době „nedisponuje finanční částkou na uhrazení soudního poplatku“ (odkázala na jí citované judikaturní závěry Nejvyššího soudu).4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek. Účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v požadavku, že žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, což má za účel též posoudit, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nebo ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).8. Pouhé tvrzení účastníka řízení, že nemá k dispozici finanční prostředky, nemůže představovat důkaz o majetkových poměrech. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje. Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. Účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, 3/2018, pod č. C 16390, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2561/2015, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 663/2014, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2007 sp. zn. I. ÚS 825/06 a ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000 a ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12).9. Pro posouzení odvolání je významné, že soudní poplatek za žalovanou podané dovolání (proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 14 Cmo 128/2023-1433), činí 14 000 Kč [dle položky 23 bodu 1. písm. d) Sazebníku poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Potřeba vynaložení jiných (dalších) nákladů řízení, včetně nákladů, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, se u žalované z obsahu spisu nijak důvodně nepodává. Žalovaná byla prostřednictvím usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 7. 2024, č. j. 47 Cm 148/2016-1683, v postačujícím rozsahu poučena o tom, že je povinna osvědčit a doložit veškerá svá tvrzení rozhodná pro osvobození od soudního poplatku. Žalovaná však této povinnosti nedostála. Netvrdila ani nedoložila, jakým způsobem naložila se svým majetkem. Z kupní smlouvy datované dnem 7. 10. 2021 uzavřené mezi žalovanou (coby prodávající) a společností , právnická osoba, . (coby kupující), se podává, že žalovaná prodala jí vlastněné nemovitosti (dům č. p. 548, obec , adresa, , včetně pozemků p. č. 1110, p. č. 624/34, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. 2922 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ) za sjednanou kupní cenu 11 000 000 Kč (jež má být žalované uhrazena „dle přílohy smlouvy“).10. Netvrdila-li žalovaná pochybnosti nevzbuzujícím způsobem přes výzvu soudu prvního stupně všechny rozhodné skutečnosti, které by vedly (mohly vést) k závěru o její nikoli příznivé finanční situaci, nebylo možno její žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhovět.11. Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.