14 Cmo 7/2025-41 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze [výrok I.], a náhradu hotových výdajů ve výši 7 098 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč [výrok II.], a rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 902 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].2. Soud prvního stupně shrnul, že likvidátorka byla do své funkce jmenována usnesením ze dne 22. 8. 2007, č. j. 73 Cm 227/2007-4, proto při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), což odůvodnil odkazem na § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 7 Cmo 286/2018.3. Výrok I. usnesení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že s přihlédnutím k odborné kvalifikaci likvidátorky, její odpovědnosti, hospodárnosti likvidace a ke splnění zákonných povinností při likvidaci (byť) nemajetné společnosti náleží likvidátorce zvýšená odměna ve výši 5 000 Kč.4. Výrok II. a III. usnesení odůvodnil tím, že část likvidátorkou vyúčtovaných výdajů na likvidaci společnosti nebyla účelně vynaložena či doložena. Soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložený výdaj za účetní služby ve výši 3 000 Kč. Likvidátorka soudu předložila účetní doklad vystavený téměř 3 roky po skončení likvidace. Ani na výzvu soudu dostatečně neobjasnila ani neprokázala, proč bylo toto plnění poskytnuto dávno poté, co pověřená třetí osoba měla provést poslední úkony v souvislosti s likvidací společnosti. Ačkoli fakturace není závislá na datu výmazu společnosti, soudu je z jeho činnosti známo, že pakliže likvidátor pověří třetí osobu výkonem účetních služeb, související daňové doklady jsou vystavovány buďto ještě před zánikem společnosti, či krátce po něm. Bylo na likvidátorce, aby tuto nesrovnalost objasnila i s ohledem na otázku souvislosti výdaje s likvidací společnosti a nemajetnost společnosti. Za účelně vynaložený soud prvního stupně neshledal ani výdaj na použití osobního motorového vozidla při jízdách po Praze, kde měla likvidátorka sídlo, neboť k místu prováděného úkonu existoval jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Likvidátorka navíc ani přes výzvu soudu nesdělila ani nedoložila, proč nebylo možné účelu cesty do Olomouce dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou komunikací). Za účelně vynaložený (a doložený) hotový výdaj soud prvního stupně naopak shledal výdaj za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, za poštovné ve výši 328 Kč, za ověřování ve výši 390 Kč a za archivaci ve výši 4 000 Kč, jejichž náhradu likvidátorce přiznal. Výdaj za archivaci shledal za účelně vynaložený přesto, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), kterou likvidátorka archivací pověřila, nemá potřebné oprávnění. Z rejstříkového spisu společnosti totiž zjistil, že společnost , Anonymizováno, archivaci sama neprovedla, nýbrž tím pověřila společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, , Anonymizováno, “), která potřebným oprávněním disponovala. Jelikož byla likvidátorce dříve přiznána záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce nespotřebovanou část zálohy vrátit.5. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorce přizná „vyšší odměnu“ a náhradu hotových výdajů ve výši 15 870 Kč.6. Odvolatelka nesouhlasí se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2017, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, podle něhož se likvidátorovi jmenovanému soudem do této funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 stanoví výše odměny a náhrady hotových výdajů dle vyhlášky bez ohledu na datum skončení likvidace i na datum, kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů rozhodne. Chybná je podle ní ustálená rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, který v obdobných případech přiznává likvidátorům odměnu ve výši 5 000 Kč, ačkoli „jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 000 až 10 000 Kč“. Odvolatelka poukazuje na komplikovanost a délku likvidací nekontaktních společností. Jelikož byla podle jejího názoru likvidace společnosti extrémně složitá a pracná, s velkým počtem věřitelů, požaduje „vyšší odměnu“.7. Odvolatelka dále namítá, že jí žádný předpis nezakazuje využít pro splnění své povinnosti služeb třetích osob. To, že se daňová přiznání a účetní závěrky zpracovávají s nulovými položkami, neznamená, že není třeba služeb „účetních firem“. Často je třeba např. „rekapitulovat“ chybějící doklady či konzultovat svůj postup s odborníky, neboť je třeba vyřešit dlouhotrvající spory a nedořešené situace ve vztahu k řadě institucí, věřitelům a zaměstnancům společnosti. Datum vystavení faktury podle odvolatelky nezávisí na datu zániku likvidované společnosti, protože účetní společnost může provádět pro likvidátorku služby i po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Neobvyklost při vyúčtování je podle ní důsledkem neobvyklé složitosti dané likvidace. Ohledně cestovních výdajů uvádí, že pouze likvidátorka může jako osoba znalá situace zhodnotit, zda je třeba se úkonu zúčastnit osobně či nikoli. Někteří exekutoři podle ní vyžadují její osobní účast. Požadavek soudu na doložení účelnosti cest považuje za dehonestující. Vzhledem k tomu, že je odvolatelka držitelkou průkazu ZTP bydlící na okraji Prahy a pohybující se jen s obtížemi, považuje za diskriminační požadavek soudu na využití hromadné dopravy.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Na úvod odvolací soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 8. 2007, č. j. 73 Cm 227/2007-4, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2007, posuzoval odvolací soud její nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).10. Dle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.11. Dle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.12. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.13. Dle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.14. Dle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.15. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.16. Soud prvního stupně nepochybil, přiznal-li odvolatelce odměnu ve výši 5 000 Kč. Tato výše je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (za všechny srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 19 Cmo 1/2025-39, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, č. j. 73 Cm 375/2007–45, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, č. j. 14 Cmo 258/2024-52, vydaná ve věcech společností likvidovaných odvolatelkou). Jak již bylo vysvětleno výše, vzhledem k datu, kdy byla odvolatelka do funkce likvidátorky jmenována (6. 12. 2007), se při určení odměny a náhrady hotových výdajů užije vyhlášky (srov