19 Cmo 22/2025-50 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení o návrhu na zrušení výmazu právnické osoby [výrok I.] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil tím, že usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 85 Cm 3108/2024-39, vyzval navrhovatele k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena navrhovateli dne 18. 12. 2024, soudní poplatek však ve stanovené lhůtě nebyl zaplacen. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, kdy navrhuje jeho zrušení. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o obnovení činnosti společnosti „, Jméno navrhovatele B, .“ Rovněž žádal, aby soud sám nařídil ze své činnosti plné obnovení činnosti společnosti „, Jméno navrhovatele B, .“ Současně sdělil, že na , tituly před jménem, , Jméno, bude podáno kompletní trestní oznámení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Stěžejní pro nadepsané řízení je, že navrhovateli vznikla podáním žaloby na obnovu řízení poplatková povinnost ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZSop. Protože ji navrhovatel spolu s podáním žaloby nesplnil, vyzval jej soud prvního stupně dle § 9 odst. 1 věty prvé ZSop k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Výzva k úhradě soudního poplatku byla navrhovateli doručena dne 18. 12. 2024, patnáctidenní lhůta k jeho zaplacení marně uplynula dnem 2. 1. 2025. Protože navrhovatel soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení neuhradil, soud prvního stupně zcela správně řízení o ní dle § 9 odst. 1 ZSop zastavil.7. K opakované a neodůvodněné žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků uplatněné v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud uvádí, že tento navrhovatelův návrh je zjevným zneužitím práva, neboť odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-87, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze pak ze dne 30. 5. 2024, č. j. 14 Cmo 111/2024-105), že navrhovatel podává neodůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků v zásadě „automaticky“ v rámci každého svého podání. Navrhovatelem opakovaně podanou žádost o osvobození od soudních poplatků je na místě posoudit jako nepřípustnou a nepřihlížet k ní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3595/2020).8. Navrhovatel se svou pravidelně se opakující žádostí o osvobození od soudních poplatků v řízení o shora popsané žalobě na obnovu řízení dopouští zneužití procesního práva, a tím opakovaně vyvolává procesní obtíže na straně soudů obou stupňů. Takové jeho jednání nepožívá právní ochrany (§ 2, § 6 o. s. ř.). Zneužitím práva totiž může být i „automatické“ podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků bez řádného odůvodnění na všech podáních v různých řízeních, protože tímto postupem není sledována ochrana práv navrhovatele, nýbrž toliko vydávání dalších rozhodnutí, proti kterým by si navrhovatel mohl podávat opravné prostředky a vést tak opět „spor pro spor“, jehož jediným smyslem je snad jen zatěžování (nejen) soudu vyřizováním zbytečné agendy namísto vyřizování těch případů, které plnou pozornost soudu skutečně zasluhují.9. Pokud bylo řízení o jedné z posledních žádostí navrhovatele o osvobození od soudních poplatků usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-118, přesto zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, neboť o žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-87, je nutné poukázat na to, že toto rozhodnutí přináší pro navrhovatele rovnocenný důsledek, jako kdyby k jeho podání nebylo pro nepřípustnost přihlíženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, mutatis mutandis).10. Obstojí též výrok II. napadeného usnesení. Soud prvního stupně správně vyšel z § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a ze skutečnosti, že podle obsahu spisu ostatním účastníkům v řízení žádné náklady nevznikly.11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolatel s odvoláním neuspěl, je tedy povinen zaplatit ostatním účastníkům náklady13. odvolacího řízení, ovšem těm ani v odvolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal žádnému z účastníků.