19 Cmo 25/2025-20 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeném usnesení o ustanovení procesní opatrovnice , Jméno opatrovnice, společnosti , Jméno advokátky, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“) [výrok I.], o zrušení společnosti a nařízení její likvidace [výrok II.], o jmenování likvidátora , právnická osoba, . [výrok III.], o povinnosti společnosti zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení s uvedením příslušných platebních dispozic [výrok IV.] a o náhradě nákladů řízení [výrok V.].2. Výrok IV. soud prvního stupně odůvodnil tím, že soudní řízení podléhá poplatkové povinnosti podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“), přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků ZoSP. Vzhledem k tomu, že je navrhovatel od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) ZoSP, postupoval soud prvního stupně podle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 2 odst. 3 ZoSP a povinnost zaplatit soudní poplatek uložil společnosti.3. Proti výroku IV. usnesení podala společnost odvolání a žádá, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s ohledem na majetkové poměry, které vyplývají ze soudního spisu a které jsou soudu známy z úřední činnosti. Odvolatelka uvádí, že nedisponuje žádným podstatným majetkem, ze kterého by mohl být uhrazen soudní poplatek.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 věty první, § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.5. V dané věci je zřejmé, že společnost podala odvolání do povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s odůvodněním, že úhrady není schopna kvůli svým majetkovým poměrům.6. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v požadavku, že v takovém případě je odvolatel povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, aby soudní poplatek nemusel platit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015, nebo ze dne 27. září 2017, sp. zn. 38 Cdo 3426/2017, mutatis mutandis). Soud vždy přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nebo ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, mutatis mutandis).7. V souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. je prokázání důvodnosti tvrzení zcela na účastníku řízení, v tomto případě tedy na odvolatelce, aby doložila, že jí majetkové poměry neumožňují poplatek uhradit. V odvolání je uvedeno, že tvrzené skutečnosti vyplývají ze soudního spisu. Z jeho obsahu ale nelze dovodit, že by společnost peníze na zaplacení soudního poplatku neměla. Součástí je pouze neaktuální rozvaha z roku 2022. Ničeho konkrétního sama odvolatelka nedoložila, např. ani aktuální údaje za rok 2023 a 2024 tak, aby bylo možné posoudit současné majetkové poměry společnosti. Na základě tvrzeného proto není možné dospět k závěru, že by společnost soudní poplatek uhradit neměla.8. Především je ale namístě zdůraznit, že smyslem a účelem likvidace je (též) vypořádat majetek zrušené právnické osoby a vyrovnat dluhy věřitelům [§ 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], což předpokládá zjištění majetku společnosti. Úkony likvidace však dosud nezapočaly (§ 198 an. o. z.) a tudíž není zřejmé, zda má společnost finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. To bude zjištěno až v průběhu likvidace, aniž by soud mohl určit delší lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, než je lhůta 15 dnů (§ 9 odst. 1, 6 ZoSP). Soud prvního stupně proto rozhodl správně.9. Uvedla-li odvolatelka, že společnost nemá statutární orgán, tedy že neexistuje nikdo, kdo by mohl provést úhradu soudního poplatku, pak platí, že působnost statutárního orgánu v rozsahu potřebném pro likvidaci přechází na likvidátora v okamžiku jeho jmenování podle § 193 o. z. resp. tedy po nabytí právní moci soudního rozhodnutí (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).10. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený výrok IV. usnesení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).