2 Cmo 103/2025-107 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku stejného soudu ze dne 17. 10. 2024, č. j. 24 Cm 161/2024-44. Dále soud prvního stupně rozhodl o vrácení opožděně zaplaceného soudního poplatku ze stejného odvolání žalovanému. Konečně přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .2. Uvedl, že žalovaný žádal o osvobození od soudního poplatku z výše uvedeného odvolání. Tomuto návrhu nebylo pravomocně vyhověno, když pro žalovaného nepříznivé usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 1. 2025, č. j. 24 Cm 161/2024-85 bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 24 Cm 161/2024-93. Na to soud prvního stupně vyzval žalovaného, usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. 24 Cm 161/2024-97, aby zaplatil soudní poplatek ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k zaplacení. Toto usnesení bylo žalované straně doručeno dne 7. 4. 2025. Posledním dnem lhůty pro zaplacení se tak stal den 22. 4. 2025, který připadl na úterý. Na účet soudu prvního stupně pak byla platba soudního poplatku připsána dne 23. 4. 2025, to znamená po uplynutí ve výzvě k zaplacení soudního poplatku stanovené lhůty.3. Soud prvního stupně se ohledně otázky, kdy je nutné mít za splněnou povinnosti k úhradě soudního poplatku v případě bankovních převodů, opřel o usnesení nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2013 a o usnesení stejného sudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4276/2019 se závěrem, že je v této otázce nutné vycházet z ustanovení daňového řádu, že danou povinnost je možné považovat při bankovních převodech za splněnou až okamžikem, kdy je platba soudního poplatku připsána na účet příslušného soudu. Co se týká předpisu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, podle kterého se k platbě soudního poplatku provedené po lhůtě stanovené v souladu se stejným ustanovením nepřihlíží, poukázal soud prvního stupně na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2035/20, podle něhož není tento předpis v rozporu s ústavním pořádkem.4. Proto soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení předmětného odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku v soudem stanovené náhradní lhůtě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a rozhodl o vrácení žalobcem opožděně zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.5. Náhradu nákladů odvolacího řízení přiznal soud prvního stupně žalobci podle § 146 odst. 2 prvá věta o. s. ř. s tím, že žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaného do shora uvedeného rozsudku podáním ze dne 18. 12. 2024.6. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.7. K otázce úhrady soudního poplatku uvedl, že již dne 21. 4. 2025 v brzkých ranních hodinách dal své bance příkaz k úhradě předmětného soudního poplatku. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného potom vyplývá, že dne 22. 4. 2025 byla platba ve prospěch účtu soudu prvního stupně zaúčtována a měla být připsána ve prospěch účtu uvedeného ve výzvě soudu prvního stupně. Platbu je nutné podle názoru žalovaného považovat za provedenou již k okamžiku odepsání platby z účtu plátce, protože již tímto okamžikem ztrácí plátce kontrolu na poukázanými prostředky. Nelze mu také přičítat k tíži případná pochybení, jež vzniknou vinou třetích osob, banky žalovaného anebo banky soudu anebo výpadkem platebního styku.8. Náklady odvolacího řízení, které žalobci vznikly považuje za neúčelně vynaložené. Považuje za chybu soudu, když ten zaslal odvolání žalovaného do rozsudku vydaného v této věci žalobci ještě před tím, než byla uzavřena otázka soudních poplatků z tohoto odvolání. Soud měl vyčkat vyřčení otázky soudních poplatků a teprve po tom, když by bylo zřejmé, že odvolání bude projednáváno, dát odvolání žalovaného žalobci k vyjádření.9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.10. Vyšel při tom předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně a které ostatně nejsou sporné.11. Z obsahu spisu zjistil, že , právnická osoba, . ke dni 22. 4. 2025 zaúčtovala k tíži účtu žalovaného platbu , částka, určenou pro účet soudu prvního stupně se zúčtovacími údaji, jde zejména o variabilní symbol, které odpovídají výzvě soudu prvního stupně. Tento doklad byl předložen žalovanou stranou spolu s projednávaným odvoláním.12. Z obsahu spisu také vyplývá, že žalovaný již v rámci odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, a to v části III. odvolání, uplatnil požadavek, aby jej soud osvobodil od soudního poplatku ze stejného odvolání. Toto odvolání bylo soudem prvního stupně doručeno právnímu zástupci žalobce dne 28. 11. 2024. Stalo se tak na základě pokynu soudce na č.l. 53 spisu, kde není uvedeno, že by byl žalobce vyzýván k tomu, aby se k odvolání žalovaného vyjádřil. Dne 18. 12. 2024 bylo soudu prvního stupně doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku. Z tohoto podání žalobce také neplyne, že vyjádření podává k výzvě soudu prvního stupně.13. Z hlediska odpovědi na otázku, zda v tomto případě byl soudní poplatek z odvolání do rozsudku, který byl vydán v této věci, zaplacen včas anebo nikoliv, vyšel soud prvního stupně správně z ustanovení § 166 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ze kterého vyplývá, že za den platby prováděné prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, tedy typicky bankovním převodem, se považuje den, kdy byla platba připsána na účet poplatkového soudu, správce soudního poplatku. Prostřednictvím tohoto ustanovení řeší zákonodárce otázku, zda možná rizika spojená s platbou formou bankovního převodu mají ležet na straně oprávněné anebo povinné. Uvážíme-li, že je to především povinný, který se má postarat, aby oprávněný obdržel platbu, na kterou má právo, nemohl zákonodárce postupovat jinak, než byl postupoval. Je jistě pravdou, že po podání řádného příkazu nemá povinný mnoho možností, jak dosáhnout, aby jeho příkaz byl správně proveden. Stejně nepochybné ovšem, je oprávněný nemá takové možnosti vůbec. Dokud mu není platba na jeho účet připsána, zpravidla o jejím provádění vůbec ani neví. Ani v případě, že by se o ní náhodou dozvěděl, stejně nemá žádný nástroj, jak zajistit její správné provedení. Zákonné řešení je tedy zcela logické. Lze při tom podotknout, že ke stejnému řešení přistoupil zákonodárce i v souvislosti s platbami soukromoprávní povahy, když i u plateb prováděných mezi soukromými osobami vychází v předpise § 1957 o. z. z totožného principu jako v případě daní a poplatků.14. Proto bez toho, aby bylo nutné pátrat, jak probíhala platba předmětného poplatku, zda při jejím provádění někdo něco porušil anebo nikoliv, je nutné souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že daný soudní poplatek byl zaplacen až dne 23. 4. 2025, kdy jeho platba byla připsána na účet soudu prvního stupně. Tvrzení, že žalovaný zadal platbu stejného soudního poplatku , právnická osoba, . již dne 21. 4. 2025, nijak doložené není. I kdyby tomu bylo naopak, na věci by se nic nezměnilo.15. Potom soudní poplatek z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně byl zaplacen po uplynutí lhůty dané soudem pro jeho zaplacení podle § 9 odst. 1 zákona soudních poplatcích. Podle stejného ustanovení nelze k této zpožděné platbě přihlížet a je tedy nutné vycházet z toho, že soudní poplatek zaplacen nebyl. Soud prvního stupně za této situace musel řízení o odvolání proti rozsudku podle téhož ustanovení zastavit pro poplatkovou překážku a opožděně zaplacený soudní poplatek žalovanému vrátit.16. Co se týká náhrady nákladů, které vznikly žalobci v souvislosti s jeho vyjádřením k odvolání žalovaného, je nutné obecně konstatovat, že obdrží-li druhá strana sporu podání obsahující návrh, zde obsahující odvolání, má plné právo se k takovému podání proti strany vyjádřit. Nemůže pak jít o náklady vynaložené marně a má pak i právo na náhradu nákladů s tím spojených, odpovídá-li to úspěchu ve věci. Jestliže soud účastníku řízení přímo uloží, aby se k podání proti strany vyjádřil, je na účastníku řízení, aby se pokynu soudu podrobil. Potom nejde o náklady neúčelně vynaložené ani za situace, jak je popsána níže.17. Obecně stejně také platí, že není povinností účastníka řízení pátrat po tom, zda proti strana dodržela svoji poplatkovou povinnost, zda se nedomáhá úlevy na soudních poplatcích a vznášet k tomu dotazy soudu. Placení soudních poplatků a otázky s tím související jsou výlučným vztahem státu reprezentovaným poplatkovým soudem a účastníka řízení, který je poplatníkem soudního poplatku.18. Proto ani okolnost, že se účastník řízení vyjádří k návrhu proti strany dříve, než jsou vyřešené otázky soudního poplatku, nečiní úkony s takovým vyjádření spojené neúčelnými.19. V tomto případě však nelze přehlédnout oko