2 Cmo 15/2025-79 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 31. 1. 2024 se žalobkyně domáhala na žalované vydání originálu blankosměnky vystavené společností , právnická osoba, . dne 30. 9. 2020 ve prospěch žalované s tím, že žalobkyně má na této listině postavení směnečného rukojmího. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila žalované veškeré její pohledávky ve výši 13 181 250 Kč vyplývající ze Smlouvy o podnikatelském úvěru a došlo tak k vypořádání veškerých dluhů, vznikla na straně žalované povinnost k vydání blankosměnky.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2024 uvedla, že dne 30. 9. 2020 uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o podnikatelském úvěru, jehož zaplacení bylo zajištěno vystavenou blankosměnkou, a současně Dohodu o vyplnění blankosměnky (dále jen Dohodu). V důsledku prodlení dlužníka, a to společnosti , právnická osoba, . se splacením dluhu došlo k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 26. 10. 2020. Dne 20. 8. 2021 žalobkyně uhradila žalované částku 13 181 250 Kč. Na straně žalobkyně však nevzniklo právo na vrácení směnky (blankosměnky), neboť s odkazem na čl. V odst. 2 uzavřené Dohody platí, že věřitel vydá blankosměnku poté, co dlužník zcela splatí veškeré zajištěné dluhy ze Smlouvy o úvěru.3. Napadeným rozsudkem ve výroku I. byl návrh na vydání originálu blankosměnky zamítnut a ve výroku II. byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10 890 Kč. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že z žádného zákonného ustanovení nebo ze smluvního ujednání nevyplývá povinnost žalované k vydání blankosměnky s tím, že čl. I § 39 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) dopadá na případy při placení směnky, což není daný případ, neboť blankosměnka představuje neúplnou směnku, na kterou nelze platit. Pokud žalobkyně učinila dne 20. 9. 2021 ve prospěch žalované platbu ve výši 13 181 250 Kč, jednalo se o platbu na dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru, nikoliv o platbu směnkou. S odkazem na obsah Dohody je žalovaná povinna vydat blankosměnku v případě splnění veškerých zajištěných dluhů z úvěrové smlouvy pouze dlužníkovi, tj. výstavci směnky (společnosti , právnická osoba, .). a nikoliv avalistovi. Z tohoto důvodu se také soud prvního stupně nezabýval tím, zda byly zajištěné dluhy zcela nebo zčásti splněny.4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním, ve kterém zejména uvedla, že závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění rozsudku vyplývají z jazykového výkladu zákonného ustanovení a z textu Dohody. Tento výklad však pomíjí smysl a účel zákona a nese značné prvky formalismu. Z důvodu absence výslovné zákonné úpravy je na místě přistoupit k soudcovskému dotváření práva. V případě úplného zaplacení zajišťované pohledávky ve výši 13 181 250 Kč nemůže existovat ekonomický ani právní důvod k tomu, aby věřitel nadále zadržoval zajišťovací směnku v oběhu. V takovém případě je právem toho, kdo směnku vydal, požadovat její vrácení, i když na ni nebylo plněno a její původní funkce se vyčerpala. Ponechání zajišťovací směnky v oběhu po zániku zajišťované pohledávky představuje pro dlužníka a avaly vysoké riziko a nebezpečí. Na základě výše uvedeného zde neexistuje důvod k zadržování zajišťovací směnky. Naopak vynětí směnky z oběhu působí jako preventivní ochrana před jejím excesivním využitím. Přitom právo na stažení směnky z oběhu náleží i avalovi, který na směnku platil. I v případě, že aval plnil pohledávku zajištěnou směnkou, má právo na její vydání. Je třeba vycházet i ze skutečnosti, že aval jako přímý dlužník je zavázán ze zajišťovací směnky stejně jako její výstavce. Přitom je zcela bezpředmětné, co si strany sjednaly v Dohodě. Dle žalobkyně je nerozhodné, zda je v daném případě právo uplatněno ve vztahu k blankosměnce a nikoli ke směnce, v opačném případě by se jednalo o přepjatý formalismus, který pomíjí smysl a účel zákona.5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 1. 2025 k odvolání žalobkyně zejména uvedla, že na cenné papíry v podobě směnek je třeba klást přísné formální nároky než na jiná právní jednání v podobě blankosměnek, které nepředstavují plnohodnotné směnky, neboť neobsahují veškeré zákonné náležitosti. K nároku, který žalobkyně uplatňuje, však není aktivně legitimována, neboť právo na vydání blankosměnky náleží dle sjednaných podmínek (Dohoda o vyplnění blankosměnky, čl. V odst. 2) pouze dlužníkovi. Žalovaná nad rámec dále uvedla, že v současné době se vede spor proti žalované o vrácení bezdůvodného obohacení, když žalobkyně (resp. její právní nástupce) rozporují důvod finančního plnění, které bylo poskytnuto žalované. V důsledku poskytnutého plnění došlo k výmazu veškerého zatížení na nemovitostech, které byly zřízeny ve prospěch žalované. Žalovaná spatřuje v jednání žalobkyně účelové jednání směřující k očištění nemovitostí od zástavních práv původně zřízených za účelem zajištění závazků. V důsledku tohoto jednání žalobkyně a jejího právního nástupce vznikají na straně žalované další náklady spojené s vymáháním dluhů. V doplňujícím vyjádření žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017 sp .zn. 29 Cdo 731/2015 týkající se uplatnění práv ze směnky, která byla původně blankosměnkou a způsobu jejího vyplnění.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:8. Mezi účastníky není sporným, že žalovaná poskytla úvěr ve výši 5 437 492 Kč společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2020, který byl zajištěn blankosměnkou vystavenou téhož dne společností , právnická osoba, . se směnečným rukojemstvím žalobkyně. Není rovněž sporným, že na základě dopisu žalované ze dne 18. 8. 2021, kterým byl dluh vyčíslen ve výši 13 181 250 Kč, zaplatila žalobkyně tuto částku dne 20. 8. 2021 na účet žalované a následně požádala o vydání zajišťovací blankosměnky, jejíž vyplnění bylo sjednáno v Dohodě ze dne 30. 9. 2020. Z obsahu této Dohody a to z čl. V bodu 2 plyne, že společnost , právnická osoba, . v postavení dlužníka má právo na vydání blankosměnky poté, co uhradí veškeré zajištěné dluhy z úvěrové smlouvy nebo s ní související zcela splní a o vydání písemně požádá. Předpokladem vydání blankosměnky je proto splnění veškerých závazků z úvěrové smlouvy s tím, že aktivně legitimován k vrácení blankosměnky dle smluvního ujednání je pouze její výstavce a to společnost , právnická osoba, . Lze proto souhlasit s tvrzením žalobkyně, že je právem toho, kdo směnku vydal, požadovat její vrácení (při splnění sjednaných podmínek).Vzhledem k obsahu písemného sdělení žalované ze dne 18. 8. 2021 nelze ani postavit najisto, zda veškeré nesplacené závazky z úvěrové smlouvy představovaly částku 13 181 250 Kč, když žalovaná uvedla, že celková výše dluhu společnosti , právnická osoba, . ze Smlouvy o úvěru v důsledku jejího prodlení s plněním smluvních povinností výrazně převyšuje částku 20 mil. Kč.9. Je však podstatné, že z výše uvedené Dohody nevyplývá, že by právo k vydání blankosměnky příslušelo jiné osobě, v daném případě žalobkyni, která tuto listinu podepsala jako směnečný rukojmí. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by existovala jiná dohoda, v níž by smluvní strany sjednaly takové právo pro žalobkyni. Pokud žalobkyně poskytla dne 20. 8. 2021 finanční plnění ve výši 13 181 250 Kč žalované, pak plnila na dluh z úvěrové smlouvy a nikoli na směnku, neboť nebylo ničeho tvrzeno o tom, že by žalovaná přistoupila k vyplnění blankosměnky, která do okamžiku svého vyplnění je jakýmsi zárodkem směnky a není cenným papírem. V této souvislosti odvolací soud ani nezkoumal, z jakého důvodu neplnil závazek z úvěrového vztahu dlužník, tj. společnost , právnická osoba, ., nýbrž žalobkyně. Právě z tohoto důvodu nelze na danou věc aplikovat ust. čl. I § 39 ZSŠ, který upravuje podmínky, za kterých má dlužník právo na vyznačení potvrzení o částečných platbách na směnku, případně právo na vydání směnky za předpokladu jejího zaplacení. To vše za podmínky, že se jedná o cenný papír, na který bylo částečně nebo zcela placeno. Jak výše vysvětleno, o platbu na směnečný dluh (nebo na dluh zajištěný směnkou) se však v daném případě nejednalo.10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně ve svém odůvodnění rozsudku dospěl ke shodným závěrům, se kterými se odvolací soud zcela ztotožnil, postupoval dle § 219 o. s. ř. a tento rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení.11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované dle výsledku sporu dle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. 2 úkony právní služby po 2 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 6. 1. 2025 k odvolání žalobkyně a za účast na jednání u odvolacího soudu dne 15. 4. 2025, 2 paušální částky po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 6 655 Kč.