2 Cmo 33/2025-207 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 28. 6. 2024, č. j. 49 Cm 115/2023-92, který v této věci činí 51 807 Kč. Vzal za prokázáno, že první žalovaný hospodařil za rok 2023 se ztrátou 23 989 Kč při tržbách 8 715 612 Kč, za rok 2022 se ztrátou 579 759 Kč při tržbách 2 509 036 Kč a za rok 2022 se ztrátou 964 883 Kč při tržbách 146 821 Kč. Jako jediný majetek první žalovaný uvedl pohledávku za společností , právnická osoba, ve výši 23 625 268,24 Kč. Přiznává tak majetek vysoce převyšující danou poplatkovou povinnost. Nepředložil výpisy z účtů, a ani z katastru nemovitostí. Není ani jasné, z jakých zdrojů je vyrovnávána ztráta z hospodaření. Nepovažoval proto poměry prvního žalovaného za zcela objasněné, nebylo proto možné si o nich učinit ucelenou představu a neshledal tak důvody ani pro částečné osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že společnost , právnická osoba, je v insolvenci a pohledávku za touto společností přihlásil v insolvenčním řízení. Nově předkládá bankovní výpisy. Na účet je vedena exekuce a účet byl pro nedovolené přečerpání , právnická osoba, . zrušen. Výpis z katastru nemovitostí nebyl předložen z toho důvodu, že první žalovaný žádné nevlastní. Kromě výše uvedené pohledávky nemá žádný majetek. Toho času neprovozuje žádnou hospodářskou činnost. Ztráta byla financována vklady jednatele společnosti.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně, které je však nutné upřesnit.5. Z výkazů zisku a ztráty, jak byly předloženy již soudu prvního stupně, vyplývá, že v roce 2021 první žalovaný hospodařil se ztrátou 1 387 000 Kč při tržbách 6 216 000 Kč a při čistém obratu 8 716 000 Kč, v roce 2022 dosáhl ztráty 579 000 Kč při tržbách ve výši 2 144 000 Kč a při čistém obratu ve výši 2 509 000 Kč a v roce 2023 činila ztráta 24 000 Kč při tržbách 142 000 Kč a při čistém obratu 147 000 Kč.6. Z rozvahy ke dni 31. 12. 2021 se podávají aktiva prvního žalovaného ve výši 26 506 000 Kč a z rozvahy ke dni 31. 12. 2023, která též byla předložena již soudu prvního stupně, činily aktiva prvního žalovaného celkem 21 048 000 Kč. Z toho připadlo na stálá aktiva 215 000 Kč a na oběžná aktiva 20 833 000 Kč.7. Rovněž až v rámci odvolacího řízení předložil první žalovaný přihlášku šesti pohledávek ze dne 17. 9. 2021 v celkové výši 23 625 268,24 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, u pobočky v Olomouci pod spisovou značkou KSOL 16 INS , č. účtu, , kde dlužníkem je společnost , právnická osoba, Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením ze dne 16. 2. 2021 byl v uvedeném insolvenčním řízení zjištěn úpadek dlužnické společnosti a na její majetek prohlášen konkurs.8. Konečně až v tomto odvolacím řízení předložil první žalovaný výpisy z účtu u , právnická osoba, . za dobu od ledna do května 2024. Od února 2024 vykazuje tento účet pouze debetní zůstatky, naposledy ve výši -669,60 Kč.9. V rámci odvolacího řízení předložil první žalovaný výkaz zisku a ztráty k 30. 9. 2024. Za první tři čtvrtletí 2024 nevykázal první žalovaný žádné tržby, měl nulový čistý obrat a dosáhl ztráty 46 000 Kč.10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.11. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.12. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 1. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.13. Co se týká poměrů účastníka, je nutné konstatovat, že aktiva prvního žalovaného v roce 2021, kdy přihlašoval svoje pohledávky ve shora uvedeném insolvenčním řízení, odpovídala zhruba v insolvenčním řízení přihlášeným pohledávkám. Součástí aktiv prvního žalovaného byla vždy i stálá aktiva, ovšem jen v nevýznamném rozsahu. Lze tedy považovat za osvědčené, že aktiva prvního žalovaného byla a jsou tvořena převážně uvedenými v insolvenčním řízení přihlášenými pohledávkami. Ty jsou nyní prakticky nelikvidní. Míru jejich uspokojení v prohlášeném konkursu nelze nyní ani odhadnout. Jak ale ze zkušenosti vyplývá, očekávat lze při rozvrhu jen zlomek nominální hodnoty těchto pohledávek. V této souvislosti podstatné okolnosti byly beze zbytku osvědčeny prvním žalovaným až v odvolacím řízení.14. Také až v odvolacím řízení první žalovaný osvědčil situaci jeho bankovního účtu, když až nyní doložil, že účet je již dlouho přečerpán a použitelné peněžní prostředky se na něm již delší dobu nenacházejí.15. Již z toho, co bylo předloženo prvním žalovaným soudu prvního stupně, byla zřejmá snižující se ekonomická aktivita prvního žalovaného a v odvolacím řízení bylo toto dále doloženo s tím, že v současnosti prakticky zcela ustala. Tedy první žalovaný nyní neprodukuje žádné prostředky, které by mohly sloužit k úhradě předmětného soudního poplatku. Důvody tohoto vývoje nebyly ani tvrzeny a tím méně osvědčeny a nelze tedy mít ani za osvědčené, že důvodem jsou nějaké významné příčiny objektivní povahy.16. První žalovaný zjevně považoval za významnou okolnost, že již po delší období hospodaří se ztrátou. Sama okolnost ztrátového hospodaření však významná není. Není totiž možné uzavřít, že zdrojem pro úhradu soudních poplatků může být jen zisk z provozované hospodářské činnosti. Podstatné je to, zda majetek a příjmy poplatníka soudního poplatku dostačují k úhradě daného soudního poplatku. Při tom není možné dospět k závěru, že snad jiné výdaje poplatníka soudního poplatku mají jakoukoliv přednost před zákonnou poplatkovou povinností. Proto je výsledek hospodaření poplatníka soudního poplatku pro posouzení, zda je namístě mu přiznat poplatkovou výhodu, nevýznamný, Zde je ovšem nutné konstatovat, že v současnosti první žalovaný žádné významné příjmy nemá.17. Je nutné zcela souhlasit se soudem prvního stupně, když konstatoval, že poměry prvního žalovaného nebyly před soudem prvního stupně ani tvrzeny a ani osvědčeny v dostatečné míře tak, aby soud mohl dospět k závěru, že první žalovaný splňuje druhý z výše uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Situace se v tomto směru změnila až za trvání tohoto odvolacího řízení, když až v jeho průběhu první žalovaný doložil skutečnosti, které měly být tvrzeny a také osvědčeny již před soudem prvního stupně.18. S ohledem na to, co bylo osvědčeno v rozhodující míře až v odvolacím řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že první žalovaný přece jenom splňuje i druhý předpoklad pro přiznání úlevy na soudních poplatcích.19. Vzhledem k tomu, v jaké ekonomické situaci se nyní první žalovaný nachází, je namístě přistoupit k zásadnímu zmírnění jeho poplatkové povinnosti. Jak bylo již výše zmíněno, úplné osvobození od soudních poplatků přichází v úvahu jen tehdy, jsou-li dány okolnosti zcela mimořádné povahy. Samotný neúspěch v podnikání, nemá-li zcela výjimečné příčiny, ovšem nelze za nic mimořádného považovat. Přichází tedy v úvahu jen osvobození částečné, jež ovšem musí mít v tomto případě významný rozsah.20. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem změněno podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.