2 Cmo 53/2025-695 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně navrhovatelům osvobození od soudního poplatku z dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022, č. j. 6 Cmo 271/2021-635, který v této věci činí , částka, . Stejným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh navrhovatelů, aby jim byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.2. Protože navrhovatelé k těmto návrhům neuvedli žádné okolnosti ohledně předpokladů pro vyhovění těmto návrhům, soud je dne 5. 11. 2024 vyzval, aby předložili vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výpisy z bankovních účtů za posledních šest měsíců. Protože navrhovatelé této výzvě soudu prvního stupně nevyhověli, nemohl soud prvního stupně konstatovat, že navrhovatelé splňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Proto chybí rovněž předpoklady k tomu, aby jim mohl být ustanoven zástupce z řad advokátů.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolali navrhovatelé společným odvoláním a navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že není jejich povinností předkládat soudu výpisy ze všech bankovních účtů, protože se jedná o informace podléhající ochraně osobních údajů, a to i ve vztahu k soudům. Hrozí také nebezpečí vyzrazení těchto informací při nahlížení do spisu. Považují také za nesprávné, že bylo zároveň rozhodnuto o obou návrzích. Soud měl nejprve rozhodnout o návrhu na osvobození od soudních poplatků a teprve po právní moci tohoto rozhodnutí rozhodovat o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel zcela z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně, když ani v odvolacím řízení nebyly uplatněny žádné nové okolnosti.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří zejména běžně uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové anebo okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Podle § 30 o. s. ř. může být účastníku občanského soudního řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, jestliže ten to soudu navrhne, jestli splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a mimo jiné také za předpokladu, že pro dané řízení je zastoupení advokátem povinné. To platí právě pro dovolací řízení. Posuzuje-li se návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů samostatně, posuzuje se otázka předpokladů pro osvobození od soudních poplatků jako otázka prejudiciální.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že důvody navrhovatelů, o které se opírali v tomto řízení, nejsou zjevně nesmyslné a nemožné. Dovolací důvody formulovány nejsou, lze však předpokládat, že by byly obdobné těm, které byly uplatňovány doposud. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda by navrhovatelé skutečně v dovolacím řízení uspěli. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že ten, kdo se domáhá osvobození od soudních poplatků a také ustanovení zástupce z řad advokátů je povinen zcela bezpečně osvědčit, že jeho poměry jsou takové, že je nutno k ochraně jeho ústavních práv na soudní ochranu mu přiznat úlevu na soudních poplatcích a ustanovit mu právního zástupce. Obecně samozřejmě nemusí účastníci řízení sdělovat soudu o svých poměrech vůbec nic. To však vede k logickému důsledku, že soud si tak nemůže učinit o poměrech žadatele vůbec žádnou představu. Potom ani nemá z čeho dospět k závěru, že poměry účastníka řízení jsou takové povahy, že je namístě mu úlevu na soudních poplatcích přiznat a že je k ochraně jeho zájmů nezbytné mu ustanovit právního zástupce. To znamená, že účastník soudního řízení je nikoliv právně, nýbrž fakticky, chce-li, aby jeho návrhům mohlo být vyhověno, nucen své poměry soudu odkrýt. To platí i pro okolnosti týkající se jeho bankovních a podobných účtů, i když nelze popřít, že se jedná o okolnosti citlivé.11. Společný návrh navrhovatelů (l. č. 685) na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů se omezuje výlučně na tyto návrhy. O poměrech navrhovatelů neuvádí toto podání vůbec nic. Na tom se nic nezměnilo ani poté, kdy soud prvního stupně vyzval navrhovatele, aby vyplněním tiskopisu Prohlášení svoje poměry soudu ozřejmili. Navrhovatelé na tuto výzvu nereagovali vůbec nijak. Na tom se nic nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení. Ani v jeho rámci o svých poměrech neuvedli ani to nejmenší. Při tom nejde jen o to, že nepředložili soudem vyžádané výpisy z účtů, ale ani o jiných svých poměrech nic netvrdili a také ničeho neosvědčili.12. Proto, jak bylo uvedeno výše, neměl soud prvního stupně žádnou možnost učinit si představu o poměrech navrhovatelů. Jestliže tyto poměry neměl možnost žádným způsobem poznat, neměl tak ani možnost je posoudit a uzavřít, zda tyto poměry splňují podmínky pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků. Tuto možnost pak neměl ani odvolací soud, když ani v odvolacím řízení navrhovatelé nepřinesli žádná tvrzení týkající se jejich poměrů a tím méně cokoliv o těchto poměrech osvědčili.13. Proto je nutné konstatovat, že navrhovatelé neosvědčili splnění druhého ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Pak jim toto osvobození nemohlo být žádným ze soudů obou stupňů přiznáno, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká.14. Jestliže navrhovatelé neosvědčili splnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, je zřejmé, že proto ani nesplňují jeden z nutných předpokladů pro to, aby jim mohl být ustanoven zástupce z řad advokátů.15. Jak naznačeno shora, při posuzování návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů řeší se otázka předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků jako otázka prejudiciální a samostatně se o této otázce nerozhoduje. Její posouzení se odrazí až v rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Jestliže je ovšem souběžně podán návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, jak je tomu i v tomto případě, musí být i o tomto návrhu rozhodnuto výslovně, jak soud prvního stupně také učinil. To však nic nemění na tom, že v řízení o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů mohl vyřešit prejudiciální otázku předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků prejudiciálně shodně s ještě nepravomocným rozhodnutím o návrhu na přiznání úlevy na soudních poplatcích. Konečně doručením tohoto usnesení odvolacího soud nabydou oba výroky napadeného usnesení soudu prvního stupně současně právní moci. Tedy i výrok o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení se bude opírat o pravomocné rozhodnutí, kterým se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.