2 Cmo 81/2025-35 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. 4. 2025 se navrhovatel domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by bylo účastníku zakázáno konat jakoukoli další valnou hromadu až do pravomocného rozhodnutí v dané věci.2. Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu zejména uvedl, že je třeba upravit poměry účastníků a současně bude ohrožen výkon rozhodnutí, který vzejde z tohoto řízení stejně jako z předcházejících řízení (zejména ve věci č. j. 67 Cm 58/2024), týkajících se neplatnosti valných hromad s tím, že účastník opakovaně pořádá valné hromady, na kterých mění stanovy, složení představenstva a kontrolní komise.3. Soud prvního stupně tomuto návrhu nevyhověl a usnesením ze dne 22. 4. 2025, č. j. 72 Cm 3/202-27 ve výroku I. návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši , částka, za návrh na nařízení předběžného opatření a ve výroku V. (správně ve výroku III.) rozhodl o vrácení složené zálohy ve výši , částka, . V odůvodnění zejména uvedl, že navrhovatel je členem účastníka s tím, že 30. 1. 2025 se konala valná hromada. Uvedl, že nařízení předběžného opatření nemůže navodit zatímní stav, kterým by bylo neúměrně zasaženo do práv povinného. Pokud by účastníku byla uložena povinnost spočívající v nekonání valných hromad, nedošlo by k zatímní úpravě poměrů mezi účastníky, přičemž předběžné opatření jako výjimečný prostředek musí být přiměřené okolnostem s přihlédnutím k právům a zájmům povinného za situace, kdy o uplatněném návrhu není dosud pravomocně rozhodnuto. Předmětem samotného řízení je posouzení neplatnosti usnesení (jedné) valné hromady ze dne 30. 1. 2025, aniž je zřejmé, jaké valné hromady se mají v budoucnu konat a s jakým programem. Soud prvního stupně uzavřel, že vyhověním návrhu na nařízení předběžného opatření by soud znemožnil další fungování účastníka, přičemž obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí nepřichází v daném případě v úvahu.4. Navrhovatel podal proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhl změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že by nařídil předběžné opatření ve výše uvedeném rozsahu. Navrhovatel v odvolání zejména odkázal na předcházející řízení (č. j. 67 Cm 58/2024, 67 Cm 164/2023) vedená u Městského soudu v Praze týkajících se neplatnosti usnesení předcházejících valných hromad účastníka, jejichž výsledkem je „řetězení“ neplatných rozhodnutí. Účastník již v minulosti svolal valné hromady bez ohledu na podané žaloby týkající se jejich neplatnosti. Účastník má zvolené orgány, které mohou vykonávat běžnou agendu, aniž dochází k paralyzaci činnosti spolku s tím, že předběžné opatření má jen dočasný charakter.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a 212a o. s. ř., aniž je třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.6. V souladu s § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.7. Dle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.8. Pokud se navrhovatel v daném návrhu domáhá nařízení předběžného opatření, kterým se účastníku ukládá, aby se do pravomocného skončení věci nekonaly jakékoliv valné hromady účastníka, pak lze ve shodě se soudem prvního stupně dovodit, že nekonání valných hromad spolku představuje závažný zásah do jeho fungování a do přijímání zásadních rozhodnutí, aniž lze v tuto chvíli odhadnout, kdy věc bude pravomocně skončena. V předmětné věci připadá v úvahu posouzení návrhu z hlediska zatímní úpravy poměrů účastníků, aniž navrhovatel vysvětlil, jakým způsobem by v dané konkrétní věci mohlo dojít k ohrožení výkonu rozhodnutí. I když navrhovatel poukázal na jiná skončená nebo probíhající obdobná řízení ohledně neplatnosti usnesení valných hromad a výslovně ve svém návrhu uvedl, že ohrožením výkonu rozhodnutí má na mysli usnesení č. j. 67 Cm 58/2024-42, je třeba uvést, že odvolacímu soudu není znám obsah výše uvedeného usnesení, ale zejména se jedná rozhodnutí (včetně případného výkonu rozhodnutí) ve zcela jiném řízení, ke kterému nemůže sloužit předmětný návrh na nařízení předběžného opatření, neboť ten se výlučně týká tohoto řízení ohledně neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. 1. 2025. Zejména je nutné uvést, že navržený „dočasný zákaz konání valných hromad“ nemůže představovat jakousi „sankci“ spojenou s uplatněným návrhem, neboť bez ohledu na výsledek řízení ve věci samé, nelze účastníku upřít jedno ze základních práv ve fungování spolku v podobě svolání a konání valných hromad jako nejvyššího orgánu spolku, aniž je vůbec zřejmý obsah jednání na té které valné hromadě. Nepochybně jiná situace z hlediska posouzení návrhu by mohla nastat v případě konkrétní valné hromady svolané na určitý den s uvedením programu jednání a s příslušným odůvodněním ze strany navrhovatele, což však není daný případ.9. Ve shodě se soudem prvního stupně lze proto uzavřít, že na straně navrhovatele nejsou splněny podmínky proto zatímní úpravu poměrů v podobě navrženého návrhu. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a jako věcně správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně včetně výroku o povinnosti k zaplacení soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření (výrok II.) dle § 4 odst. 1 písm. h) zák. č. 549/1991 Sb. a výroku o vrácení zaplacené zálohy ve výši , částka, (výrok V.) dle § 75b odst. 4 o. s. ř.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.