3 Cmo 19/2025-214 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s tím, aby žalované bylo uloženo- zdržet se oslovování a komunikace s odběrateli žalobkyně, kterým žalobkyně dodává teplo a teplou vodu z výměníkových stanic číslo 5 a 9, s výjimkou komunikace a jednání týkajících se výlučně finančního vypořádání (vrácení přeplatků či uhrazení nedoplatků) za dodávky tepla a teplé vody v roce 2023 (výrok I.),- zaslat veškerým jejím odběratelům tepelné energie písemný dopis, ve kterém konstatuje, že šířila o žalobkyni nepravdivou informaci, že žalobkyně není držitelem licence k dodávce tepla, ačkoliv žalobkyně platnou licencí disponuje (výrok II.),a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 15 972 Kč (výrok III.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tak, že vycházel ze žaloby, v níž žalobkyně uvádí, že byla založena v roce 2017 městem , adresa, a jejím předmětem podnikání je rozvod tepelné energie a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Rozhodnutím , Anonymizováno, (dále jen „ERÚ“) ze dne 3. 7. 2023, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 16. 11. 2023, byla žalobkyni udělena (resp. rozšířena) licence k rozvodu tepelné energie č. , Anonymizováno, . Žalovaná byla založena v roce 1993 a jejím předmětem podnikání je také rozvod tepelné energie. Na základě rozhodnutí ERÚ ze dne 8. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 16. 11. 2023, byla žalované zrušena její licence k rozvodu tepelné energie č. , Anonymizováno, ze dne 21. 1. 2002. V řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 408/2010 bylo rozhodnuto ve prospěch města Chodov tak, že žaloba na určení vlastnictví žalované k rozvodnému zařízení byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2021, č. j. 25 Co 390/2021-1344, a dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2023, č. j. 22 Cdo 2946/2021-1468 odmítnuto. Rozhodnutím soudů tak bylo potvrzeno, že vlastníkem rozvodného zařízení je město Chodov, a žalovaná nemá žádné oprávnění je užívat. Proto rozhodl ERÚ na konci roku 2023 o zrušení licence žalované a o rozšíření licence žalobkyně, která se stala oprávněným provozovatelem rozvodného zařízení na území města Chodov, které jí město svěřilo smlouvou o výpůjčce. Žalovaná navzdory výše uvedeným rozhodnutím odmítá rozvodné zařízení jejich vlastníku i žalobkyni vydat a jeho větší část nadále fakticky provozuje. Žalobkyně má v držení pouze menší část zařízení (2 ze 17 výměníkových stanic, konkrétně stanice č. 5 a 9), skrze ni poskytuje dodávky tepla a teplé vody části odběratelů v Chodově. Žalovaná podala proti rozhodnutí ERÚ o zrušení licence správní žalobu, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 29 A 56/2023-189 přiznal odkladný účinek, jenž se však vztahuje pouze k rozhodnutí o zrušení licence žalované, nikoli na rozhodnutí o rozšíření licence žalobkyně. Tímto usnesením došlo k založení nezákonného stavu, kdy v rozporu s § 8 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „EZ“), aktuálně disponují licencí pro jedno rozvodné zařízení dva subjekty. Žalovaná má nadále protiprávně v držení a odmítá vydat 15 výměníkových stanic. Město , Anonymizováno, a žalobkyně se proto v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 42 C 355/2021 domáhají vyklizení rozvodného zařízení, zatím však bez výsledku. Žalovaná ve vztahu k odběratelům prezentuje tvrzení, která jsou buď zavádějící nebo zcela jednoznačně nepravdivá, a to evidentně s cílem odradit těmito klamavými sděleními odběratele od uzavírání smluv se žalobkyní. Na konci roku 2023, v době, kdy prokazatelně neměla jakékoli oprávnění provozovat licencovanou činnost a protiprávně okupovala cizí majetek, avizovala žalovaná v dopise odběratelům, že v této činnosti bude pokračovat „jako by se nic nedělo“, a jednání žalobkyně a města , adresa, , kteří se legitimně ujali oprávněné držby k majetku, který žalované nepatří, označila za protiprávní akt a tvrdí, že město , adresa, a žalobkyně jsou odpovědní za to, že do sporu jsou zatahování odběratelé. Její postup je cíleným klamáním veřejnosti (odběratelů). Klamavá a zavádějící sdělení směrem k odběratelům žalovaná dále stupňuje po vydání usnesení o odkladném účinku správní žaloby, kdy odběratele informuje o tom, že odebraná licence jí „byla vrácena“. Žalobkyně obdržela od několika svých odběratelů zprávu o zadržování jejich přeplatků za loňský rok žalovanou, jedná se o odběratele, kteří uzavřeli smlouvu se žalobkyní a zálohy tedy hradí jí, jimž žalovaná tvrdí, že trvá jejich smluvní vztah a požaduje po nich uhrazení záloh na rok 2024. Žalobkyně je přesvědčena, že původní smlouvy na dodávky tepla uzavřené mezi odběrateli a žalovanou zanikly po zrušení licence z důvodu právní nemožnosti plnění. Ze strany žalované dochází úmyslně k poskytování klamavých informací tak, aby odběratelé nabyli dojmu, že právo je na straně žalované a že je to ona, kdo je jediným oprávněným dodavatelem tepla v , Anonymizováno, . Výše popsané jednání žalované představuje podle žalobkyně nekalosoutěžní jednání ve smyslu § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pročež se podle § 2988 o. z. domáhá odstranění závadného stavu a navrhuje, aby tak žalovaná učinila stejným prostředkem, kterým byla újma způsobena, tj. dopisem adresovaným odběratelům tepelné energie, kterým se omluví za sdělení nepravdivých informací o žalobkyni a informuje odběratele o tom, že žalobkyně je řádným držitelem licence k dodávání tepla.3. Obranu žalované shrnul soud prvního stupně tak, že návrh považuje za věcně nedůvodný a za nevykonatelný, neboť žalobkyně nekonkretizuje okruh svých odběratelů a žalované není známo, jakým odběratelům žalobkyně teplo a teplou vodu z výměníkových stanic č. 5 a 9 dodává. U Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 42 C 362/2023 se žalovaná domáhá vůči žalobkyni vydání rozhodnutí na ochranu držby spočívající v povinnosti žalobkyně zdržet se rušení držby v podobě výměny zámků a zabránění přístupu k části rozvodného tepelného zařízení výměníkových stanic č. 5 a 9 a obnovení původního stavu před rušením a zdržet se dále jakýchkoli zásahů do nerušeného výkonu držby žalované. První rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 1. 2024 bylo Krajským soudem v Plzni zrušeno, a to usnesením z 1. 3. 2024 sp. zn. 61 Co 40/2024, pak bylo 13. 6. 2024 vydáno nové rozhodnutí, kterým bylo žalobě na ochranu držby zcela vyhověno, a usnesení je vykonatelné bez ohledu na právní moc. U Krajského soudu v Brně se pod sp. zn. 29 A 56/2023 projednává žaloba proti rozhodnutí ERÚ o zrušení licence žalované, usnesením ze dne 8. 1. 2024 soud rozhodl tak, že žalobě se přiznává odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku je „zmražen“ stav věcí v době před žalovaným správním rozhodnutím, což podle žalované znamená, že žalobkyně nemá účinnou licenci k provozování licencované činnosti, neboť její oprávnění vzniká až konečným zrušením licence žalované. Oprávnění k provozování tepelného zařízení v , Anonymizováno, tak nemá žalobkyně, nýbrž žalovaná. V řízení u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 42 C 355/2021 se žalobkyně domáhá vůči žalované vyklizení a předání nebytových prostor, včetně technologie předávacích stanic rozvodného tepelného zařízení, žalovaná se vzájemným návrhem domáhá, aby soud určil, kdo je vlastníkem věci. Žalovaná disponuje znaleckým posudkem, dle něhož mezi lety 1994 až 2013 provedla výměnu zastaralých (ze 70. let 20. století) a technicky nezpůsobilých primárních rozvodů v rozsahu 47,65 %, sekundárních rozvodů v rozsahu 86,62 % a předávacích stanic v rozsahu 100 %, tj. zpracováním věci vytvořila zcela nové zařízení. Podle žalované tedy není pravdivé tvrzení žalobkyně, že výsledkem soudních sporů je jednoznačný závěr, že žalovaná nemá žádný právní titul k rozvodnému zařízení. Naopak většina soudních sporů dosud probíhá a žádný nebyl pravomocně ukončen tak, aby bylo judikováno, kdo je vlastníkem rozvodného tepelného zařízení. Jak plyne z usnesení na ochranu držby, žalobkyně se protiprávně chopila držby předávací stanice č. 5 a 9. Pokud by tak neučinila, nemohla by se ani potenciálně dostat do hospodářského styku s žalovanou. Žalobkyně nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolala tímto svým nezákonným postupem, a domáhat se jeho ochrany touto žalobou. Smlouvy o dodávkách tepelné energie s odběrateli nezanikly, stejně jako licence žalované, která je nadále oprávněna zařízení provozovat a tepelnou energii odběratelům dodávat. V průběhu řízení žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 2194/23 (dále jen „nález ze dne 4. 9. 2024“), kterým bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu jímž odmítl dovolání žalované ve věci určení vlastnictví k jednotlivým částem rozvodného tepelného zařízení. Tímto rozhodnutím nastal stav, který vznikl po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, č. j. 22 Cdo 2946/2021-1425, kterým byla právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5