3 Co 67/2024-615 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou mělo být žalovanému (v rozsudku nesprávně uváděno „žalované“) uloženo:- vydat žalobkyni sádrový model sousoší , adresa, v provedení gotické variace na podstavci o rozměrech , Anonymizováno, , jehož autorkou je , Anonymizováno, , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, a zemřelá dne , datum, (výrok I.),- sdělit žalobkyni údaje o způsobu a rozsahu užití tohoto sádrového modelu sousoší, konkrétně, jakým způsobem, kde a kdy originál tohoto díla užíval a kde se nacházel ke dni právní moci tohoto rozsudku (výrok II.),- sdělit žalobkyni údaje o způsobu a rozsahu užití všech negativních forem tohoto modelu, které měl či má k dispozici, konkrétně, jakým způsobem a v jakém čase tyto formy užíval nebo nechal užít třetí osobu a kde se nacházely ke dni právní moci tohoto rozsudku (výrok III.),- zničit všechny negativní formy modelu tohoto sousoší, které má v držení (výrok IV.),- zdržet se pořizování jakékoliv rozmnoženiny tohoto sousoší nebo jeho části (výrok V.),- zničit stříbrnou rozmnoženinu tohoto sousoší (výrok VI.),- zaplatit žalobkyni 15 000 000 Kč (výrok VII.).Dále soud rozhodl o vzájemné náhradě nákladů mezi účastníky tak, že- žalobkyni a vedlejší účastnici uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení ve výši 903 107,70 Kč (výrok VIII.) a- vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení státu náklady spojené s vypracovaným znaleckým posudkem ve výši 28 845 Kč (výrok IX.).2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, a rozšířenou podáními ze dne , datum, (o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, ) a , datum, (navýšení nároku na vydání bezdůvodného obohacení na , částka, ) po žalovaném domáhá výše uvedených nároků s tvrzením, že v roce , Anonymizováno, vypsala , Anonymizováno, (dále jen „Jednota“) soutěž na předložení originálního konceptu sousoší , Anonymizováno, Do této soutěže se přihlásila mj. , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „Autorka“). Ta se svým návrhem získala druhé místo. První místo vyhlášeno nebylo. V průběhu následné spolupráce Autorky s Jednotou vytvořila Autorka řadu variací provedení tohoto návrhu a v roce 1947 dokončila návrh sousoší v podobě sádrového modelu. Následně měla pracovat i na dalších variacích, včetně modelu 1:1 (dále jen „Sádrový model“). K samotné realizaci modelu odlití Sádrového modelu do kovu - však v důsledku vývoje po roce 1948 nedošlo. Po roce 1989 rodina Autorky obnovila snahy o dokončení sousoší a jeho odlití. Zástupci žalovaného o dokončení začali projevovat zájem až po roce 2000. V roce 2004 byl proto Sádrový model převezen ke společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem č. p. , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “), která měla jeho odlití provést. Syn Autorky, , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „Syn Autorky“), a žalovaný dále jednali o podmínkách výroby stříbrného odlitku a jeho vystavení v , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „Katedrála“), a to až do smrti Syna Autorky v roce , Anonymizováno, , kdy následně do jednání vstoupili jeho dědicové. Žalovaný však bez souhlasu dědiců uzavřel se společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) smlouvu za účelem výroby sádrové negativní formy a stříbrného odlitku. Stříbrný odlitek poté žalovaný veřejně vystavil ve dnech , Anonymizováno, . - , datum, v Katedrále, aniž by k tomu měl souhlas dědiců, a to navíc na změněném podstavci. Zároveň žalovaný neoprávněně zadržuje Sádrový model a odmítá jej vydat. I přes výše uvedené se dědicové Autorky snažili se žalovaným dojednat podmínky narovnání práv k Sádrovému modelu a jeho odlitku. Dne , datum, zemřel syn žalobkyně (vnuk Autorky), , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „Vnuk Autorky“), žalobkyně po něm nabyla do podílového spoluvlastnictví Sádrový model a související majetková autorská práva a pokračovala spolu se svými dětmi v jednáních se žalovaným, který podmiňoval další jednání prokázáním vlastnických a dalších práv žalobkyně a jejich dětí. Žalovaný tak do dnešního dne drží Sádrový model a užívá stříbrnou rozmnoženinu bez právního důvodu. V pozdějším rozšíření žaloby žalobkyně uvedla, že Sádrový model, který požaduje vydat, je rozdílný od původně připravovaného sádrového modelu Autorkou, který nebyl dokončen. Sádrový model v držení žalovaného byl vytvořen mimo rámec soutěže, navíc až po roce 1948, a žalovaný k němu proto nemá žádná vlastnická ani majetková práva. Je zároveň umístěn na jiném podstavci, než Autorka zamýšlela.3. Vedlejší účastnice jako jedna z dědiček po Synovi Autorky (byl to její otec), se k žalobním tvrzením připojila, nepožaduje však zničení stříbrné rozmnoženiny.4. Obranu žalovaného shrnul soud prvního stupně tak, že nároky žalobkyně v celém rozsahu neuznává. V letech , Anonymizováno, Jednota skutečně pořádala soutěž za účelem zbudování náhrobku , Anonymizováno, pro trvalé uložení ostatků světce a Autorka spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, (společně také jako „Spoluautoři“) získali se společným návrhem druhé místo (a odměnu ve výši 10 000 Kč), když první místo vyhlášeno nebylo. Součástí podmínek soutěže však bylo, že návrhy cenami poctěné přecházejí v neomezený majetek Jednoty a tato jich může užít při dalším řešení podle volného uvážení a bez jakékoli další náhrady, kdy toto neomezené užití Jednotou bylo odůvodněno tím, aby bylo zamezeno použití návrhu na jiný účel, třeba méně vznešený, než pro který byla soutěž vypsána. Spoluautoři návrhu následně zaslali Jednotě dopis ze dne , datum, , v němž nabízeli zhotovení sádrového modelu o velikosti 1:3 za cenu 30 000 Kč a potažmo sádrového modelu o velikosti 1:1 za cenu 70 000 Kč. Jednota reagovala dopisem ze dne , datum, tak, že závazně objednává model 1:3 s tím, že případně poté objedná i model 1:1, a to za dohodnutou cenu 70 000 Kč. Z podkladů ze dne , datum, , Anonymizováno, , že sádrový model o velikosti 1:3 byl Jednotě dodán a Autorka nabídla Jednotě zhotovení modelu o velikosti 2:3 za cenu 40 000 Kč. Jednota tento návrh akceptovala. Ze zápisu o návštěvě členů umělecké komise Jednoty ze dne , datum, vyplývá, že Autorkou zhotovený model z hlíny o velikosti 2:3 byl Jednotou seznán jako konečný (co do kompozice a hmotového řešení) a Autorce bylo dáno doporučení zahájit práce na sádrovém modelu o velikosti 1:1 za účelem odlití do bronzu. Autorka na Sádrovém modelu skutečně začala pracovat, kdy akceptovala bezvýhradně veškeré podmínky stanovené Jednotou. Z dopisu ze dne , datum, je zřejmé pokračování prací Autorkou na Sádrovém modelu a o rok později potvrzuje úhradu části ceny ve výši 15 000 Kč z celkové ceny ve výši 60 000 Kč, žádá však o zvýšení zbylé odměny na trojnásobek, a to pravděpodobně z důvodu měnové reformy z roku 1945. Jednota této žádosti vyhověla. Sádrový model byl následně vystaven v Katedrále v roce , Anonymizováno, , jak vyplývá z dochovaných fotografií. Po roce 1948 došlo v důsledku režimových opatření k zániku Jednoty, veškerá její aktiva i pasiva přešla na , kancelář, , tj. včetně Sádrového modelu a práv s ním spojených. Z žádných dostupných informací nevyplývá, že by vlastnické právo k Sádrovému modelu přešlo později zpět na Autorku, a to i přes to, že Autorka měla Sádrový model demontovat, z Katedrály odnést a uschovat jej ve svém bytě z obavy před režimem a možným zničením modelu. Po roce 1989 Syn Autorky usiloval o uchování odkazu sochařského díla jeho matky a kontaktoval proto žalovaného, aby na vlastní náklady nechal realizovat finální odlití Sádrového modelu do kovu a odlitek vystavil v Katedrále. Jelikož žalovaný v té době neměl dostatek finančních prostředků k provedení odlití, k realizaci nedošlo. V roce 2011 Syn Autorky opětovně kontaktoval žalovaného s tím, že zachované části Sádrového modelu, uschované u něj doma, nechal převést do společnosti HVH, aby je uchránil před zničením. Opět nabídl žalovanému, zda by se neujal odlití kovového sousoší a jeho vystavení, neboť hrozí, že dojde k nevratnému poškození Sádrového modelu, a odkaz Autorky tak nebude moct být naplněn. Syn Autorky nikdy nezpochybňoval práva žalovaného k Sádrovému modelu a nikdy nepodmiňoval provedení odlití a vystavení sousoší v Katedrále jakýmkoli (dalším) finančním plněním, naopak byl rád, když žalovaný projevil zájem sousoší realizovat v souladu s původním záměrem Jednoty. Žalovaný nakonec skutečně nechal zhotovit stříbrný odlitek, přitom veškeré náklady s provedením odlitku nesl ze svého (resp. z prostředků získaných z darů třetích osob). Stříbrné sousoší bylo ulito s pomocí negativních forem, pro jejichž výrobu bylo užito Sádrového modelu o velikosti 1:1. Jelikož Sádrový model byl ve velmi špatném stavu, předcházela odlití jeho rozsáhlá renovace, kterou zajistila Akademie výtvarných umění v Praze. Až do doby instalace stříbrného sousoší v Katedrále dne , datum, ža