5 Cmo 1/2025-103 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že v řízení o žádosti o osvobození od soudního poplatku je povinností žadatele úplně tvrdit a prokázat své majetkové poměry. Žalovaným tvrzené a doložené příjmy bezpečně převyšují výdaje, podíl na jím vlastněné nemovitosti je pak třeba považovat za majetek, který lze ekonomicky využívat, zpeněžit nebo zatížit. Žalovaný v rozporu s výzvou soudu nedoložil, že nemá úspory, jak tvrdil. Jakkoli poplatková povinnost žalovaného představuje značnou částku, nebylo žalovaným doloženo, že by její splnění bylo mimo jeho možnosti. Soudu tak nebylo umožněno učinit si ucelený závěr o důvodnosti přiznání, byť jen částečného osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. Žádosti žalovaného o jeho osvobození od soudních poplatků nebylo proto vyhověno.2. Žalovaný se proti usnesení včas odvolal a navrhl jeho změnu tak, že mu bude přiznáno osvobození od soudních poplatků do 70 % stanovené výše poplatku za odvolání. Uvedl, že soudu prvního stupně poskytl řadu tvrzení a vážných důvodů, pro které nelze uzavřít, že by jeho vlastnický podíl na nemovité věci bylo možno považovat za majetek, který má možnost ekonomicky využívat, zpeněžit či zatížit. S těmito tvrzeními se však soud prvního stupně nikterak nevypořádal. Žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěrem, že jím tvrzené a doložené příjmy bezpečně převyšují jeho výdaje. Za výdaje žalovaného totiž soud prvního stupně označil pouze celkovou měsíční úhradu nájemného s koncesionářskými poplatky, zálohou na elektřinu a dalšími obdobnými náklady, tedy částku 8 810 Kč. Celkové náklady žalovaného na živobytí, resp. i kohokoli jiného, nelze omezit pouze na částku nezbytnou k uspokojení bytové potřeby a uhrazení nákladů s tím souvisejících. Soud prvního stupně nijak nevzal v úvahu nezbytné náklady na stravování, ošacení, základní hygienické, zdravotní a obdobné prostředky, které tvoří nedílnou součást každodenních nákladů žalovaného. Podle žalovaného nelze po započtení všech těchto nákladů dospět k závěru, že jeho příjmy bezpečně převyšují nezbytně vynakládané výdaje. Pokud by ke kladnému rozdílu mezi příjmy a výdaji přece jen došlo, takový rozdíl by vzhledem k částkám, o kterých je pojímáno, mohl činit možná vyšší jednotky stovek korun českých, maximálně pár jednotek tisíců korun českých, což je v poměru k výši soudního poplatku za odvolání částka zcela zanedbatelná. Jak žalovaný dále uvedl, v napadeném usnesení zcela absentuje individuální posouzení věci, když nepřihlíží k tvrzeným skutečnostem a důkazům jako je zejména nedostatek finančních prostředků žalovaného a nemožnost zajištění financování (půjčky) za účelem úhrady soudního poplatku vzhledem k vysokému věku žalovaného. Žalovanému je postupem soudu prvního stupně odpírán přístup ke spravedlnosti, jelikož žalovaný opravdu nemá žádnou možnost, jak finanční prostředky v řádech stovek tisíc korun českých obstarat.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 49 Cm 176/2023-67, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 3 500 156 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 3. 8. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 11 667 Kč a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 300 262 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalovaného, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.8. V daném případě soud prvního stupně poté, kdy obdržel žádost žalovaného ze dne 2. 9. 2024 o osvobození od soudních poplatků, vydal usnesení ze dne 6. 9. 2024, č. j. 19 Cm 176/2023-81, jímž žalovanému uložil předložit vedle dalších listin v usnesení vyjmenovaných výpisy z veškerých účtů, které jsou vedeny na jméno žalovaného u finančních ústavů za období posledních šesti měsíců. Žalovaný po opakovaném prodlužování lhůty ke splnění povinnosti jemu tímto usnesením uložené zaslal soudu prvního stupně „platební doklad SIPO – bezhotovost“, podle kterého v měsíci červenec 2024 zaplatil 2 130 Kč za elektřinu, 45 Kč jako poplatek za rozhlas, 135 Kč jako poplatek za televizi, 5 746 Kč jako nájemné a 736 Kč jako platbu VODAFONE (celkem tedy 8 792 Kč). Soudu bylo dále doloženo žalovaným vyplněné prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech datované dnem 4. 10. 2024. Podle tohoto prohlášení pobírá žalovaný starobní důchod ve výši 24 498 Kč měsíčně a vdovecký důchod ve výši 2 441 Kč měsíčně. Žádná další osoba na něm není závislá. Žalovaný má dluh vůči žalobkyni ve výši 3 500 156 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 8. 2017 s tím, že uvedená částka je předmětem sporu v posuzované věci. Pokud jde o výdaje, uvedl žalovaný částku 8 810 Kč jako nájemné. Jako majetek větší hodnoty žalovaný označil podíl o velikosti , Anonymizováno, na bytové jednotce č. , Anonymizováno, v obytném domě v prohlášení specifikovaném. Převodu tohoto podílu se podle prohlášení žalovaného domáhá žalobkyně. Žalovaný dále uvedl bankovní účet, ohledně kterého se omezil na konstatování, že na něm nedisponuje většími úsporami a že na něm má pouze běžné finanční prostředky k pokrytí nákladů na živobytí. Výpisy z tohoto účtu za období soudem prvního stupně požadované nebyly žalovaným předloženy.9. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda