5 Cmo 138/2024-120 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovanou, která požádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-89, vyzval usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-106, k doložení relevantních listin ve lhůtě dvaceti dnů, aby bylo možno posoudit, zda poměry žalované odůvodňují její osvobození od soudních poplatků. Na výzvu, která byla doručena opatrovnici žalované dne 7. 10. 2024, však žalovaná nijak nereagovala, v důsledku čehož si soud prvního stupně nemohl učinit ucelený závěr o důvodnosti přiznání, byť jen částečného osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. Sama okolnost, že žalované byla v řízení ze zdravotních důvodů ustanovena opatrovnice, bez dalšího neznamená, že žalovaná si nemůže dovolit uhradit soudní poplatek. Současné psychické problémy žalované nepochybně neznamenají, že se též jedná o osobu nemajetnou. Na takový případ se nevztahuje ani výjimka podle § 9 odst. 4 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“). Co se týče insolvenčního řízení, není známo, že by ohledně žalované bylo jakékoli takové řízení vedeno. Je tomu tak sice u společnosti , právnická osoba, ., v níž je žalovaná jednatelkou a společnicí, což však neznamená, že finanční prostředky nemá žalovaná jako fyzická osoba. Ohledně skutečnosti, že žalovaná je nekontaktní, soud prvního stupně uvedl, že žalovaná má datovou schránku, není omezena ve svéprávnosti, se soudem komunikovala až do dubna roku 2024 a ani jí doložené psychické problémy by neměly mít vliv na to, zda bude na výzvy své opatrovnice reagovat či nikoli. To, že se žalovaná rozhodla neposkytovat jakoukoli součinnost a nereagovat na pokusy o její kontaktování, nemůže vést k tomu, že by na rozdíl od ostatních žadatelů o osvobození od soudních poplatků nemusela své majetkové poměry objasňovat, a že by jí přesto mělo být osvobození přiznáno.2. Žalovaná se proti usnesení včas odvolala prostřednictvím své opatrovnice a navrhla zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že opatrovnice jí byla ustanovena ze zdravotních důvodů, a proto bylo povinností soudu podle § 50b odst. 4 písm. d/ o. s. ř. doručit výzvu k učinění prohlášení o majetku též žalované, což se nestalo. Žalované tak nezačala běžet lhůta pro učinění prohlášení, v důsledku čehož nemohly objektivně nastat podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků z důvodu nedoložení majetkových poměrů. Závěr soudu prvního stupně je proto předčasný a neodpovídá stavu spisového materiálu. Žalovaná dále namítla, že lhůta jí daná ke splnění výzvy je nepřiměřeně krátká, neboť ze spisu je zřejmé, že opatrovnice není s žalovanou v přímém kontaktu, když ta na její výzvy dlouhodobě nereaguje. Opatrovnice tak musí žalovanou obeslat prostřednictvím držitele poštovní licence, a tedy žalovaná se o výzvě může dozvědět nejdříve za cca deset dnů. Vyhovět soudu v jím stanovené lhůtě dvaceti dnů je proto objektivně nemožné, což vede ke krácení práv účastníka řízení. Žalovaná poukázala na to, že dle vzorů vydávaných Ministerstvem spravedlnosti je lhůta pro doložení majetkových poměrů v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků stanovena na třicet dnů a jeví se jako zcela nemístné v situaci, kdy je soudu známo, že ze zdravotních důvodů se žalovaná soudního řízení nemůže účastnit, tuto lhůtu krátit v její neprospěch. S ohledem na situaci žalované, kdy tato má opatrovnici ze zdravotních důvodů, by soud měl provést základní šetření o jejích majetkových poměrech z úřední povinnosti a vycházet z takto zjištěných skutečností bez ohledu na aktivní jednání žalované. Z procesní opatrnosti žalovaná, resp. její opatrovnice požádala s odkazem na ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř. o zajištění listinných důkazů k prokázání majetkových poměrů žalované, neboť v možnostech opatrovnice není tyto zajistit a poskytnout je jsou schopny třetí osoby, které opatrovnice vyjmenovala.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalované nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-89, jímž byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení.7. Vzhledem k tomu, že odvolání proti rozsudku shora uvedenému je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Co se týká poměrů žalované, je třeba konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.9. V daném případě žalovaná v žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 23. 9. 2024 pouze uvedla, že její majetkové poměry nejsou takové, že by si mohla dovolit soudem vyměřený soudní poplatek uhradit z vlastních zdrojů. Své poměry, pro které by jí měla být poskytnuta úleva od poplatkové povinnosti, však nijak nespecifikovala a soudu prvního stupně nenabídla žádný důkaz k prokázání nepříznivé situace, která by jí ve splnění této povinnosti případně bránila. Usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-106, byla proto soudem prvního stupně vyzvána k předložení listin v něm konkretizovaných, a dále ke sdělení skutečností, jež by její majetkovou situaci mohly objasnit (výše dluhů žalované, důvod jejich vzniku, výše měsíčních splátek dluhů, výše dalších výdajů žalované, její výdělkové možnosti, zdravotní stav, déletrvající nemoc v rodině apod.). Na toto usnesení žalovaná žádným způsobem nereagovala, a tedy výzvě soudu prvního stupně k vylíčení a doložení jejích poměrů nevyhověla. Právem tak soud prvního stupně žalované vytkl, že své poměry nevyjevila a že mu tím znemožnila je v jejich úplné podobě zjistit.10. Vzhledem k tomu, že prokázání důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je zcela na účastníku, který o osvobození žádá, je nezbytné, aby adekvátním způsobem splnil povinnost tvrzení ohledně svých poměrů, a aby svá tvrzení rovněž prokázal. Pokud tedy chce být účastník se svou žádostí o osvobození úspěšný, musí především uvést okolnosti, pro které není schopen soudní poplatky platit, a takové tvrzení též řádně doložit. To se v daném případě ani přes výzvu soudu prvního stupně nestalo, když žalovaná ke svým majetkovým a výdělkovým poměrům ničeho neuvedla. Tento stav přitom nebyl napraven ani v odvolacím řízení, neboť ani v rámci něj žalovaná své aktuální majetkové poměry nevylíčila a tyto ničím nedoložila, byť časový prostor k tomu měla více než dostatečný.11. Sama okolnost, že žalovaná je nekontaktní, jak namítla její opatrovnice v podaném odvolání, na závěru o nemožnosti přiznat žalované úlevu na soudním poplatku, ničeho nemění, neboť takový postoj žalované nemůže požívat ochrany v tom směru, že by vlastní činností soudu byly její poměry rozkrývány a že by bez jakékoli iniciativy žalované byly soudem obstarávány doklady, na jejichž základě by si teprve bylo možno obraz o maje