5 Cmo 18/2025-31 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 11. 2024 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že intervenční žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2024 se žalobce domáhá určení vlastnického práva k 13 ks kmenových akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč emitovaných společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , č. , Anonymizováno, a dále 50 ks kmenových akcií v listinné podobě o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč č. , Anonymizováno, (dále jen akcie). Určení vlastnického práva k těmto akciím je předmětem řízení sp. zn. 79 Cm 207/2021 vedeného mezi prvním a druhým žalovaným.3. Usnesením na č. l. 4 ze dne 21. 6. 2024 soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku 675 000 Kč. Usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 2. 8. 2024. V průběhu lhůty ke splnění poplatkové povinnosti žalobce podáním ze dne 13. 8. 2024 požádal o osvobození od poplatkové povinnosti.4. Z Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (dále Prohlášení) a souvisejících příloh soud zjistil, že žalobce byl v letech 2021 až 2023 ve ztrátě. Obrat žalobce v roce 2023 činil 19 771 000 Kč. S výjimkou sporných akcií žalobce nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek. Žalobce vlastní 100% podíl ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, a , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobce má pohledávku za , právnická osoba, na základě úvěru zajištěného zajišťovacím převodem práva k akciím.5. Soud dospěl k závěru, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Žalobce sice nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, avšak ty si žalobce může obstarat prostřednictvím komerčních produktů. V případě majetkových poměrů žalobce soud poukázal na čistý obrat žalobce v posledním doloženém období. Z uvedených důvodů nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř.6. Žalobce podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od poplatkové povinnosti v plném rozsahu. Odvolání odůvodnil tím, že nelze přihlížet k minulým ani hypotetickým příjmům a nelze žalobce nutit si finanční prostředky obstarat ani za tímto účelem navrhovat, aby žalobce zastavil či zpeněžil svůj majetek za účelem získání zápůjčky či úvěru. S ohledem na závazky , právnická osoba, nelze uvažovat o výplatě podílu na zisku společníku.7. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.8. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř.: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“9. Osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009).10. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.11. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.“12. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalobce byl usnesením na č. l. 4 vyzván k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu podle Položky č. 1 písm. b) Sazebníku poplatků ve výši 675 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů právní moci usnesení, které mu bylo doručeno 2. 8. 2024. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen. Podáním ze dne 13. 8. 2024, tj. za běhu lhůty stanovené ke splnění poplatkové povinnosti, požádal žalobce o osvobození od poplatkové povinnosti.13. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda v případě podané žaloby nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, pokud již ze samotných údajů, resp. tvrzení účastníka řízení nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jeho jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známo, je bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka řízení nemůže být vyhověno. Takovou skutečnost odvolací soud nezjistil, byť současně nemůže předjímat výsledek řízení.14. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou pro osvobození žalobce od poplatkové povinnosti, tj. jeho poměry majetkovými a finančními.15. Soud prvního stupně v napadeném usnesení založil závěr o nepřiznání osvobození od poplatkové povinnosti na závěru o možnosti žalobce získat potřebné finanční prostředky prostřednictvím komerční nabídky a současně neshledal majetkové poměry žalobc