5 Cmo 38/2025-51 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s přísl., v bodě II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 34 000 Kč, v bodě III. výroku v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč žalobu zamítl, v bodě IV. výroku uložil žalované povinnost o zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 356,50 Kč a v bodě V. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč.2. Podle odůvodnění soud prvního stupně poté, co zrušil elektronický platební rozkaz, vydaný dne 3. 7. 2024, č. j. EPR 167247/2024-6, protože se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, rozhodl ve věci dle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, aniž nařídil jednání. Žalobkyně k výzvě soudu podle § 115a o. s. ř. souhlas rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila výslovně, souhlas žalované soud dovodil podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaná byla soudem ve výzvě poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a k výzvě se nikterak nevyjádřila.3. Na základě předložených listinných důkazů shledal soud žalobou uplatněný nárok v rozsahu jistiny dluhopisů se zákonným úrokem z prodlení po právu. Nárok na výplatu úrokových výnosů z dluhopisů za období od 16. 4. 2020 do 15. 4. 2024 (ve výroku II. označen jako kapitalizovaný úrok) shledal po právu jen co do částky 34 000 Kč. Co do částky 6 000 Kč soud žalobu zamítl, protože žalobkyni nenáleží, protože o tuto částku, odpovídající zvláštně srážce daně, by žalovaná, která daň odvádí za držitele cenného papíru, byla povinna snížit výši výplaty. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která byl v řízení neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze soudního poplatku ze žaloby ve výši 7 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalobkyni uložit povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku ve výši 3 000 Kč na účet soudu prvního stupně.4. Žalobkyně podala včasné odvolání proti bodu V. výroku rozsudku, jímž jí byla uložena povinnost k zaplacení doplatku na soudním poplatku ve výši 3 000 Kč. Vytkla soudu, že vydání napadeného výroku rozsudku blíže nezdůvodnil a žalobkyně tak může jen podle celkové výše soudního poplatku usuzovat, že jde o doměření soudního poplatku dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek správně činil 4 000 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku a v této výši byl také žalobkyní zaplacen. Ve věci byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na standardizovaném formuláři prostřednictvím aplikace k tomu určené, předmětem řízení je zaplacení částky ve výši jistiny 100.000 Kč a jejího příslušenství. Základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, přičemž cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. V dané věci není příslušenství samostatným předmětem řízení, na čemž nic nemění fakt, že jej soud v rozsudku přiznal samostatným rozsudečným výrokem. Základem poplatku je tak částka jistiny nároku, tj. 100 000 Kč. Není ani důvod doměřovat poplatek do výše odpovídající 5 % základu, protože dle položky 2. bod 2 Sazebníku je to možné pouze v případě, že soud platební rozkaz nevydá. Toto ustanovení je kogentní a nelze je vykládat tak, že má být aplikováno i případech, kdy platební rozkaz soud vydá, ale ten následně je z některého zákonem předvídaného důvodu zrušen. Navrhla, aby byl výrok V. rozsudku zrušen.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).6. Odvoláním napadený výrok rozsudku není v rozsudku blíže odůvodněn, nicméně z odůvodnění nákladového výroku lze jednoznačně dovodit, že podle soudu činila poplatková povinnost ze žaloby 7 000 Kč; náhrada soudního poplatku v této výši byla žalobkyni také přiznána. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je posouzení správné výše poplatkové povinnosti žalobkyně ze žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. od něhož se odvíjí rozsah případné povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku.7. Z obsahu spisu se podává, že v projednávané věci žalobkyně elektronicky podala na standardizovaném formuláři prostřednictvím příslušné aplikace návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni pohledávku z dluhopisů ve výši 100 000 Kč s přísl. a kapitalizovaným úrokem ve výši 40 000 Kč a dále náklady řízení. Na nákladech řízení požadovala žalobkyně náhradu již zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení. Ve věci vydaný platební rozkaz byl zrušen podaným odporem žalované.8. Poplatkovou povinnost v řízení upravuje zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 6 odst.1 a 2 cit. zák. je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku, jsou však samostatným základem poplatku.9. Předmětem tohoto řízení je nejen částka 100 000 Kč, představující nominální hodnotu dluhopisů, ale také částka 40 000 Kč, označená jako kapitalizovaný úrok. Částka 40 000 Kč je však výnosem z dluhopisu dle § 6 odst.1 písm. e) zák. 190/2004 Sb. Nejedná se o úrok (příslušenství pohledávky), ale o samostatné majetkové právo spojené s dluhopisem, které je oddělitelně převoditelné. Základem pro stanovení výše soudního poplatku je tak součet obou shora uvedených částek. Podle Sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí zákona o soudních poplatcích, položky 2 bodu 1, činí soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, pokud byl podán prostřednictvím aplikace k tomu určené a jeho předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč, 4 % z této částky. Správná výše soudního poplatku, představovaná 4 % z částky 140 000 Kč činí 5 600 Kč. Jestliže žalobkyně zaplatila na soudním poplatku pouze 4 000 Kč, postupoval soud správně, pokud jí uložil povinnost k zaplacení doplatku na soudním poplatku. Nesprávně ale stanovil jeho výši, protože vycházel z nesprávného základu a nesprávné výše poplatkové povinnosti, vzniklé žalobkyni podle § 4 odst.1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. podáním žaloby. Ta nečinila 7 000 Kč, ale 5 600 Kč a žalobkyni tak správně měla být uložena povinnost k zaplacení doplatku na soudním poplatku ve výši 1 600 Kč.10. Odvolací soud proto rozsudek v bodě V. výroku změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze doplatek soudního poplatku ve výši 1 600 Kč.11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v odvolacím řízení se zhruba rovná jejímu neúspěchu a žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů nebyla proto přiznána žádnému z účastníků.