5 Cmo 59/2025-169 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 12. 12. 2023 Obvodnímu soudu pro Prahu 10, domáhal proti žalovanému zaplacení částky 358 678,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2022 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 4 632,94 Kč z části původní výše jistiny 81 691,89 Kč podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze dne 17. 8. 2022, uhrazené dne 5. 1. 2023, a to za dobu od 21. 8. 2022 do 5. 1. 2023. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovanou částku nabyl po zůstavitelce , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dále též „zůstavitelka“) a jednalo se o finanční prostředky, které žalovaný pro zůstavitelku spravoval na základě smlouvy o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním č. 485203053 ze dne 6. 4. 2021 (dále též „Smlouva“). Žalobce tvrdil, že smrtí zůstavitelky dne , Anonymizováno, došlo k zániku správy. Obvyklá cena finančních prostředků činila 444 370,62 Kč k uvedenému dni 3. 3. 2022, avšak žalovaný vydal žalobci jen částku 81 691,89 Kč.2. Usnesením č. j. Ncp 244/2024-26 ze dne 29. 7. 2024 Vrchní soud v Praze dle § 104a odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) k dalšímu řízení.3. Žalovaný uvedl, že je alternativním fondem dle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech č. 240/2013 Sb. (dále jen „ZISIF“), měl rizikovou investiční strategii a utrpěl značné ztráty. Na základě návrhu žalobce byla Smlouva ukončena a žalobci byl vyplacen zůstatek. Na žalovanou částku nemá žalobce právo.4. Na jednání dne 14. 11. 2024 soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. s tím, že podle závěru soudu smrtí zůstavitelky nedošlo k zániku správy majetku ze strany žalovaného a vyzval žalobce k předložení důkazů, že Smlouva zanikla jiným způsobem, a že žalovaný má povinnost vyplatit žalobci ještě částku 358 678,73 Kč., resp. že žalovaný je s vyplacením částky 444 370,62 Kč v prodlení od 21. 8. 2022.5. Žalobce ve vyjádření na č. l. 73 spisu uvedl, že Smlouvu bylo možno ukončit prakticky kdykoli. Smrtí beneficienta dochází k zániku správy majetku podle § 1439 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2019 ze dne 27. 3. 2019.6. Žalovaný reagoval vyjádřením na č. l. 77 spisu s tím, že není odpovědný za ztrátu vzniklou v době mezi smrtí zůstavitelky a okamžikem potvrzení dědického práva žalobci. Poukázal na dynamiku kolektivního investování s tím, že žalobce jako dědic nezíská podíl ve stavu k přesnému datu smrti zůstavitelky, což je rozdíl oproti běžné správě majetku. Smrtí zůstavitelky Smlouva nezanikla.7. Žalobce replikoval, že žalovaný není fondem. Setrval na názoru o zániku správy smrtí beneficienta ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu.8. Soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2025 zamítl v bodu I. výroku žalobu o zaplacení částky 358 678,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem 4 632,94 Kč. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 97 937 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.9. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že zůstavitelka podepsala Smlouvu a svěřila žalovanému finanční prostředky. Ke dni smrti zůstavitelky dne , Anonymizováno, činila výše zůstatku podílu na základě Smlouvy 444 370,62 Kč.10. Soud zjistil, že na základě Smlouvy žalovaný obhospodařoval pro zůstavitelku jako investorku finanční nástroje a peněžní prostředky ke koupi investičních nástrojů na základě volné úvahy žalovaného. Majetek investorů tvořilo kolektivně spravované portfolio. Doba trvání Smlouvy byla sjednána na 5 let. Verze Smlouvy předložené žalobcem a žalovaným se lišily v částce investovaných finančních prostředků (32 780 € + 740 000 Kč oproti 1 555 000 Kč (správně 1 550 000 Kč, poznámka odvolacího soudu) a ve způsobu uzavření Smlouvy, kdy znění Smlouvy předložené žalobcem obsahovalo vlastnoruční podpisy. Hodnota investice v obou zněních Smlouvy odpovídala přepočtu 24,86 Kč/1 €.11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze dne 17. 8. 2022 nabyl pozůstalost po zůstavitelce žalobce jako jediný dědic ze závěti. Zůstavitelka zemřela dne , Anonymizováno, .12. Předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2022 vyzval žalobce žalovaného k vrácení částek 742 937,70 Kč a 34 141,35 EUR, avšak nikoli na základě Smlouvy. Žalobce neměl zájem na pokračování investice a neuzavřel s žalovaným novou smlouvu, žalovaný proto oznámením ze dne 5. 1. 2023 smluvní vztah s žalobcem ukončil a vyplatil mu finanční prostředky odpovídající zůstatku ke konci srpna 2022. Podle potvrzení notáře činil zůstatek finančních prostředků zůstavitelky k , Anonymizováno, na základě Smlouvy 444 370,62 Kč. Z e-mailu ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný odmítl žalobci zaslat výpis transakcí.13. Soud považoval Smlouvu za smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 1 o. z. Smlouva neměla ujednání pro případ smrti zůstavitelky. Nákup konkrétních investičních nástrojů byl na žalovaném, který jednal podle § 15 odst. 1 ZISIF jako tzv. alternativní fond. Nejednalo se o individuální obhospodařování majetku zůstavitelky.14. Soud dospěl k závěru, že smrtí zůstavitelky přešla práva a povinnosti na žalobce coby jejího dědice. Správa na základě Smlouvy nebyla běžnou správou majetku. Majetek byl obhospodařován kolektivně v rámci výjimky pro obhospodařování běžných investičních fondů. Zůstavitelka nedávala žalovanému ke správě žádné pokyny a žalovaný byl vázán jen zvolenou investiční strategií, což je rozdíl oproti běžné správě majetku. Smrtí zůstavitelky došlo k přechodu práv a povinností ze Smlouvy na žalobce jako právního nástupce (dědice) ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z.15. Soud se neztotožnil s názorem uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2029 ze dne 27. 3. 2019, neboť v případě Smlouvy nešlo o běžnou správu majetku. Soud neakceptoval ani názor žalobce o totožnosti správy majetku za účelem společného investování se správou podle o. z. z důvodu, že shromáždění majetku za účelem společného investování zahrnuje oproti běžné správě širší možnosti. Pro výplatu žalované částky by žalobce musel tvrdit, že Smlouva zanikla jiným způsobem, o čemž byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Tato tvrzení žalobce nenabídl, soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného.16. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že smrtí zůstavitelky došlo k zániku správy majetku a žalovaný měl povinnost provést vyúčtování a vyplatit žalobci coby dědici zůstatek ve výši 444 370,62 Kč, nikoli jen ve výši 81 691,89 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu o volné úvaze žalovaného při obhospodařování majetku zůstavitelky, a to s ohledem na definici správy portfolia podle čl. 3.3 a 4. Smlouvy a strategii investice podle Přílohy č. 1 ke Smlouvě. Žalovaný nebyl osobou zapsanou v seznamu osob podle § 15 odst. 1 ZISIF, ale jen osobou registrovanou v tomto seznamu. Žalovaný se snažil vytvořit dojem, že funguje na základě rozhodnutí ČNB. Žalobce poukázal na čl. 15.5 Smlouvy s tím, že nejde o služby určené veřejnosti. Kvalifikovaným investorem se rozumí osoba uvedená v § 272 odst. 1 ZISIF. Žalobce nesouhlasil s přepočtem kurzu Kč/€ uvedeným v rozhodnutí. Poukázal na rozdílnost investovaných částek v obou verzích Smlouvy a namítl zkracující jednání žalovaného. Není správný ani závěr soudu, že Smlouva byla smlouvou inominátní. Právní úprava správy cizího majetku počítá s investicemi např. v § 1432 o. z. Současně, při nedostatku právní úpravy, je třeba vyjít z § 10 odst. 1 o. z. a užít ustanovení co do obsahu a účelu posuzovanému případu nejbližší, tj. v daném případě úpravu správy cizího majetku. Smlouva umožňovala ukončení smluvního vztahu a výběr finančních prostředků. O. z. rozlišuje mezi zánikem právnické osoby a smrtí fyzické osoby, a proto žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že správa nezanikne, pokud existuje právní nástupce beneficienta. Žalobce opakovaně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2019 ze dne 27. 3. 2019 a závěr o zániku správy cizího majetku s ohledem na smrt beneficienta. Na jednání dne 14. 11. 2024 soud vyslovil názor, že se jednalo o správu cizího majetku, avšak tento názor soud překvapivě změnil.17. Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Žalobce se nesprávně pokouší dovodit, že se jednalo o běžnou správu majetku a ignoruje kolektivní povahu správy dle § 15 ZISIF. Žalovaný v souladu se svými povinnostmi poučil právní předchůdkyni žalobce o své roli jako správce dle uvedeného ustanovení; žalovaný provádí kolektivní správu majetku svých investorů podle tohoto ustanovení a čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/61/EU z 8. 6. 20