5 Cmo 77/2025-171 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně opravil usnesení č. j. 53 Cm 15/2023-131a jím vydané dne 21. 1. 2025 tak, že jméno asistentky soudce v poučení zní správně „Mgr. Barbora Čejková“. V odůvodnění usnesení uvedl, že opravu provedl dle ustanovení § 164 a § 167 odst. 2 o. s. ř., neboť v opravovaném usnesení mělo být jméno asistentky soudce správně uvedeno jako „Mgr. Barbora Čejková“ a nikoli „JUDr. Lucie Kubová“.Žalovaní 1. a 2. podali proti usnesení blanketní odvolání. Žalovaný 2. následně odvolání odůvodnil a navrhl zrušení napadeného i původního usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Pokud jde o žalovanou 1., ve vztahu k ní došlo k přerušení řízení v důsledku prohlášení konkursu na její majetek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, č. j. KSOS 22 INS 14729/2024-A28, o čemž účastníci řízení byli informováni usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-160. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. a dospěl k závěru, že odvolání není v daném případě přípustné.Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Usnesení soudu prvního stupně, proti kterým zákon odvolání vylučuje, jsou vypočtena zejména v ustanovení § 202 odst. 1 o. s. ř.V posuzované věci směřuje odvolání žalovaného 2. proti usnesení, kterým soud prvního stupně provedl opravu usnesení ze dne 21. 1. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-131a, v údaji osoby, která usnesení vydala, když nesprávně byla jako asistentka soudce na usnesení vypsána JUDr. Lucie Kubová, třebaže usnesení bylo vydáno (jak z jeho záhlaví vyplývá) asistentkou soudce Mgr. Barborou Čejkovou. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. není přípustné odvolání proti usnesení, jímž bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. c/ za použití § 218c o. s. ř. a odvolání žalovaného 2. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné.Pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost odvolání nemohlo založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně v napadeném usnesení o tom, že odvolání proti němu podat lze. Obecně totiž platí, že i když soud prvního stupně účastníky řízení nesprávně poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, odvolací soud takové odvolání odmítne, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).K výtkám a k argumentaci žalovaného 2. v jím podaném odvolání odvolací soud uvádí, že s ohledem na shora konstatovanou nepřípustnost odvolání k nim nemohl při svém rozhodování přihlížet, a tedy se jimi jakkoli zabývat.