5 Cmo 79/2025-87 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 7. 8. 2024, č. j. 13 Cm 65/2024-15 se vůči žalovanému 1) zrušuje (bod I. výroku), vůči žalovanému 2. se ponechává v platnosti (bod II. výroku), žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému 1. ve výši 30 748 Kč (bod III. výroku) a žalovanému 2. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 25 948,39 Kč (bod IV. výroku).2. Podle odůvodnění se žalobce na žalovaných domáhal zaplacení 200 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 26. 4. 2024 do zaplacení a směnečné odměny 667 Kč ze směnky, vystavené žalovaným 1) dne 9. 4. 2004 na řad žalobce na směnečný peníz 413 101,74 Kč, splatné dne 25. 4. 2024, žalovaným 2. avalované. Na směnku bylo plněno v rozsahu 213 101,74 Kč a zbývajících 200 000 Kč nebylo uhrazeno ani na základě předžalobní výzvy k plnění.3. Soud k návrhu žalobce ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 8. 2024, č. j. 13 Cm 65/2024-15, proti němuž podali žalovaní včasné společné námitky. Odkázali na závěry přijaté v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009 a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2791/2012, podle nichž datum vystavení směnky musí být vždy údaj určitý a pojmově možný a vždy je nutné posoudit, zda tento údaj není v rozporu s některou z dalších podstatných náležitostí. S ohledem na to, že k datu vystavení uvedeném na směnce neměl žalobce sídlo na adrese na směnečné listině vyznačené a žalovaný 1. k tomuto datu vůbec neexistoval, vznikl až 15. 3. 2019, logicky 15 let před svým vznikem nemohl učinit směnečný příslib a zavázat se k zaplacení směnky. Jde o skutečnost zjevnou i pro jakoukoliv třetí osobu. S ohledem na to, že datum vystavení je podstatnou náležitostí směnky, je směnka neplatná. Neplatnosti směnky se dále žalovaný 1. dovolával pro vadu svého podpisu, který není podpisem jeho jednatelky. Konečně oba žalovaní namítli, že směnka byla vydána, aniž by pro to byl jakýkoliv důvod. S ohledem na datum vystavení směnky nemohl žalovaný́ 1. uzavřít jakoukoliv smlouvu, která by byla následně zajištěna směnkou, a žalovaný 2. nemohl za neexistující závazek převzít rukojemství.4. Ve vyjádření k námitkám žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, a ze dne ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010 a ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021 a závěry v nich přijaté uvedl, že datum vystavení směnky, které je jednou z nutných náležitostí směnky, nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena (skutečné datum vystavení může nastat dříve či později), a současně stačí, aby v tento den skutečně být vystavena mohla s tím, že fiktivní (smyšlené) datum vystavení tedy zásadně nečiní směnku neplatnou. Za nedůvodnou považuje také námitku vady podpisu žalovaného 1. Ohledně námitky nedostatku kauzy směnky uvedl, že směnka zajištuje zaplacení faktury č. 500234024 na částku 413 101,74 Kč, vystavené žalobcem na vrub žalovaného 1. Na tuto fakturu žalovaný 1. uhradil 213 101,74 Kč a je tak zřejmé, že kauza směnky byla žalovaným známa.5. Na základě provedeného dokazování soud z prvopisu směnky zjistil, že byla vystavena v Praze dne 9. 4. 2004 na řad žalobce na směnečnou sumu 413 101,74 Kč, s doložkou „bez protestu“ a je splatná dne 25. 4. 2024. Pod textem směnečného prohlášení následuje vlevo označení žalovaného 2. jako směnečného rukojmí a vpravo u textu „, Jméno žalované B, “ je připojen nečitelný podpis. Pod označením a podpisem směnečného rukojmí je pak umístěno v levé části označení žalovaného 1. jako výstavce a napravo od něho k textu „, Jméno žalované A, ., , Anonymizováno, , jednatelka“ připojen rovněž nečitelný podpis, který se graficky podobá podpisu avalisty. Dále zjistil, že , Anonymizováno, jako jednatelka společnosti žalovaného 1. písemnou plnou mocí ze dne 21. 3. 2022 zmocnila žalovaného 2. k zastupování žalovaného 1. „při veškerých právních a obchodních úkonech“, podpis jednatelky na ní je graficky odlišný od podpisu výstavce na směnce. Podle faktury č. 500234024 ze dne 19. 12. 2023, splatné dne 17. 2. 2024, byla žalobcem žalovanému 1. za dodávku zboží včetně dopravy vyúčtována částka 413 101,74 Kč. Podle emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným 1., za nějž jednal žalovaný 2. z 27. 5. 2024 - 30. 5. 2024, si žalovaný 1. byl svého dluhu vůči žalobci vědom a dne 30. 5. 2024 mu na tuto fakturu poukázal částku ve výši 213 101,74 Kč s tím, že zbytek ve výši 200 000 Kč uhradí následující středu.6. Právní vztahy účastníků soud posoudil podle čl. I. § 75, § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1, § 47, § 48, § 49 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, jejímž majitelem je žalobce.7. Směnka formálně splňuje všechny zákonem předepsané požadavky. Námitku její neplatnosti pro vnitřní rozpornost z důvodu, že jako datum jejího vystavení je vyznačen údaj 9. 4. 2004, avšak k tomuto datu žalovaný 1. ještě neexistoval a žalobce sídlil na jiné adrese, než je u jeho jména na směnce uvedeno, důvodnou neshledal. Pro posouzení platnosti směnky je rozhodující, zda obsahuje čl. I § 75 ZSŠ předepsané náležitosti (doložky), jsou-li tyto určité a objektivně možné a není-li mezi nimi navzájem rozpor. Odkázal na závěry, přijaté Nejvyšším soudem zejména v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021, podle nichž „„Datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný; nemusí jít o údaj pravdivý, postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, a ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4022/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016, a ze dne 29. června 2021, sp. zn. 29 Cdo 875/2020).“ Soud uzavřel, že vnitřní rozpor by přitom musel být seznatelný ze samotné listiny, nikoliv až na základě prověřování pravdivosti jednotlivých doložek.8. Námitku nedostatku kauzy shledal soud nedostatečně odůvodněnou, a tudíž nezpůsobilou k projednání. V námitkovém řízení se posuzuje důvodnost obrany směnečného dlužníka a je proto nezbytné, aby již v námitkách vymezil a vylíčil všechny rozhodující okolnosti, na nichž staví svoji obranu. Za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, které dostatečně vypovídají o tom, ze kterých skutků, jež musí být popsány dostatečně konkrétně a nezaměnitelně, svoji obranu vyvozuje. Práva spojená s cenným papírem jsou přímo vtělena do směnečné listiny a její majitel se může na směnečném dlužníku domáhat uspokojení svých směnečných nároků, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky nebo obsah dohody, která vystavení směnky předcházela, tj. skutečnosti, které ze směnky přímo nevyplývají. Je na směnečném dlužníku, aby konkrétně popsal, za jakým účelem byla směnka vystavena a jaký byl obsah dohod, které byly v té souvislosti uzavřeny, a aby taková tvrzení prokázal. K okolnostem vystavení směnky však žalovaní nic nesdělili. Měli vysvětlit, proč byla směnka vystavena, když podle nich k tomu nebyl důvod, nebo že takový důvod v minulosti existoval, ale pominul apod.9. Důvodná není ani námitka, že žalovaný 2. nemohl platně převzít směnečné rukojemství za závazek žalovaného 1., který platně nevznikl. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3020/2020 vyslovil závěr, že závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Proto okolnost, že podpis výstavce na sporné směnce nezavazuje žalovaného 1., není způsobilá zprostit žalovaného 2. povinnosti na směnku plnit.10. Z uvedených důvodů proto vůči žalovanému 2. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2. rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.11. Žalovaný 2. podal proti výrokům II. a IV. rozsudku včasné odvolání. Navrhl rozsudek v uvedeném rozsahu změnit tak, že směnečný platební rozkaz bude vůči němu zrušen a žalobci bude uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud rezignoval na hodnocení vnitřních rozporů listiny, formální neurčitosti dvojího podpisu žalovaného 2. a absenci jakéhokoli věrohodného právního důvodu pro existenci směnky. Tato pasivita ve skutkovém i právním posouzení listiny, která je základem směnečného platebního rozkazu, představuje vadu řízení, jež měla zásadní vliv na rozhodnutí ve věci.12. Podle žalovaného 2. je směnka neplatná, neboť nesplňuje základní zákonné požadavky pro platné právní jednání jak ve vztahu k datu vystavení směnky, tak ve vztahu k podpisu výstavce. Po