5 Cmo 96/2025-65 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.2. Podle odůvodnění žalobce o osvobození od soudních poplatků požádal v návaznosti na doručení usnesení, jímž byl soudem vyzván ke splnění poplatkové povinnosti ze žaloby.3. Ohledně majetkových poměrů žalobce soud ze žalobcem vyplněného majetkového prohlášení zjistil, že společnou domácnost sdílí s manželkou. Podle potvrzení zaměstnavatele, společnosti , Anonymizováno, ., pobírá 891,53 € měsíčně jako mzdu a dalších 1 420 € měsíčně na základě dohody o pracovní činnosti. Dále pobírá starobní důchod 1 825,40 € měsíčně. V podílovém spoluvlastnictví vlastní rodinný dům v hodnotě 450 000 €, který obývá a dále vlastní dům v hodnotě zhruba 100 000 €, který obývá jeho bratr. Manželka má čistý měsíční příjem 3 120,56 € a spoluvlastní další rodinný dům. Žalobce je zdravotně postižený po amputaci dolní končetiny. K prohlášení doložil výpisy z katastru nemovitostí. Výpisy z bankovních účtů žalobce nepředložil, ač k tomu byl vyzván.4. Soud prvního stupně s poukazem na zákonnou úpravu moderace poplatkové povinnosti vymezenou v § 138 o. s. ř., její účel, předpoklady, za nichž lze účastníku osvobození přiznat a povinnost účastníka, který žádá o moderaci poplatkové povinnosti, úplně a pravdivě vyjevit své majetkové poměry, uzavřel, že z hlediska posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků, lze dospět k závěru, že nárok žalobce se jeví jako pravděpodobný a nepředstavuje zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Poukázal však na to, že žalobce nesplnil svoji povinnost řádně vylíčit a doložit majetkové poměry. Jeho pouhé tvrzení, že nemá k dispozici finanční prostředky, nemůže představovat důkaz o majetkových poměrech. Již v žalobě uvedl, že v minulosti obdržel 20 469,62 € (což při dnešním kurzu ČNB 24,949 Kč za 1 € činí 510 696 Kč), tedy prostředky více než dostatečné k úhradě soudního poplatku (148 104 Kč). V rozporu s tímto tvrzením se v žádosti o osvobození od soudních poplatků prezentuje jako osoba bez prostředků. Přes výzvu soudu nepředložil ani výpisy ze svých účtů, dokládající výši disponibilních prostředků. Doložil pouze výši svých příjmů, které v souhrnu činí zhruba 100 000 Kč. Příjmy manželky doloženy nebyly vůbec. Výše příjmů žalobce by mu měla umožňovat vytvořit v čase dostatečnou finanční rezervu pro úhradu soudního poplatku. Vlastním šetřením soud z veřejně dostupného slovenského obchodního rejstříku (https://www.orsr.sk/) zjistil, že žalobce a jeho manželka jsou statutárními orgány a společníky ve společnosti , Anonymizováno, Skutečnost, že žalobce vlastní a vede obchodní společnost a může si fakticky určovat i výši odměny ze závislé činnosti, je podstatnou okolností pro rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť se jedná o majetek a příjmy, které byly soudu zamlčeny. Pokud žalobce uvedl, že žalovaná prošla insolvencí a v rámci likvidace podfondu mu byl uhrazen jen zlomek původní investice, je otázkou, z jakého majetku by měl být žalobce uspokojován i v případě úspěchu ve sporu. V této souvislosti soud poukázal na důležitou regulační funkci soudního poplatku tam, kde je možnost budoucího uspokojení značně nejistá a kdy má za to, že by nebylo správné daňovou povinnost soudního poplatku přenášet přes institut osvobození na daňové poplatníky.5. Z uvedených důvodů soud předpoklady moderace poplatkové povinnosti splněny neshledal a žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal.6. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání. Podle žalobce soud prvního stupně nedostatečně zohlednil ústavní konotace funkce soudního poplatku. Právo na přístup k soudu je garantováno čl. 36 odst. 1 LZPS a přístup k tomuto právu může být sice určitým způsobem procedurálně a administrativně upraven, úprava však nesmí znamenat efektivní odepření přístupu k soudu. Podle žalobce jsou právě soudní poplatky v tomto ohledu mimořádně citlivým nástrojem. Nelze akceptovat implicitní postoj soudu, že žalobce by zřejmě „nějak“ poplatek zaplatit mohl. Má-li být přístup k soudu základním lidským právem, nemůže být podmíněn zaplacením poplatku, jehož platba je značnou ekonomickou zátěží osoby. Soudní poplatek může být určitým korektivem, ale nesmí být materiální překážkou. Soud nezohlednil značnou výši poplatku ani zdravotní stav žalobce. Ten se podanou žalobou snaží domoci svých práv a vrácení investice, představující jeho celoživotní úspory. Přístup k základním lidským právům, jako je přístup k soudu, nemůže být podmiňován vytvářením nějakých kapitálových rezerv nebo například prodejem vlastního domu a podobně. Žalobci je nedůvodně vytýkáno, že zatajil údaje o svém majetku, neboť účast žalobce v obchodní společnosti neznamená ani příjem, ani bohatství. Výši svých příjmů naopak žalobce řádně doložil. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobci přizná osvobození od soudních poplatků, a to alespoň v částečném rozsahu.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodné.8. Při přezkumu soudem přijatých závěrů vyšel odvolací soud z obsahu spisu a zjištění z vyplněného majetkového prohlášení a z katastrálních výpisů.9. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatkovou povinnost spojenou se soudním řízením upravuje zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká poplatková povinnost ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, tak musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva. Nezbytnost úplného a pravdivého vylíčení a doložení majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce svoji povinnost řádně a úplně vylíčit majetkové poměry nesplnil, když přes výslovnou výzvu soudu nedoložil výpisy ze svých bankovních účtů za předcházející období, které by soudu nejen umožnily posoudit výši disponibilních prostředků podle stavu účtů, ale rovněž by poskytly obraz o finančních tocích, výdajích a příjmech. Žalobce zamlčel i svou majetkovou účast v obchodní korporaci a výkon funkce jejího statutárního orgánu. Obchodní podíl v kapitálové společnosti vždy představuje majetkové aktivum a rovněž výkon funkce jednatele v obchodní praxi bývá zpravidla úplatný, mimo jiné s ohledem na časovou náročnost funkce a odpovědnost spojenou s jejím výkonem.11. K hodnocení majetkových poměrů žadatele může soud přitom přistoupit až poté, co jsou jeho majetkové poměry řádně vylíčeny a doloženy. Nedostatečné a neúplné údaje o nich vylučují možnost jejich komplexního vyhodnocení z hlediska naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně nepochybil, když žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.