7 Cmo 145/2025-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že advokátu , Jméno opatrovníka, , ustanovovanému procesnímu opatrovníku účastníka (dále jen „opatrovník“), odměna a náhrada nákladů za výkon funkce procesního opatrovníka nenáleží a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů státu.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatelka domáhala jmenování statutárního orgánu společnosti , Jméno navrhovatelky B, v likvidaci, IČO , IČO, (dále jen „společnost“). Usnesením ze dne 20. 1. 2025, č.j. 62 Cm 362/2024-4, soud ustanovil účastníkovi procesního opatrovníka, neboť společnost neměla od 26. června 2024 obsazen statutární orgán. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Následně vzala návrh v celém rozsahu zpět.3. Jelikož společnost neměla nikoho, kdo by byl za ni oprávněn jednat, a tedy i převzít usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu, považoval soud zpětvzetí návrhu ve věci samé rovněž za zpětvzetí odvolání proti usnesení o jmenování procesního opatrovníka, aby tak mohl být naplněn smysl a účel navrhovatelkou podaného zpětvzetí a řízení zastaveno. Soud měl tedy před rozhodnutím ze dne 25. února 2025, č.j. 62 Cm 362/2024-15, o zastavení řízení, rozhodnout samostatným usnesením o zastavení odvolacího řízení proti usnesení o jmenování procesního opatrovníka, to však neučinil. Usnesení o jmenování procesního opatrovníka dosud nenabylo právní moci. Procesní opatrovník tak dosud nebyl ustanoven a v souvislosti s tím mu nevznikla žádná práva (odměna za zastupování) ani povinnosti (jednat za účastníka v řízení, vyjádřit se ve věci).4. V současné době však již společnost má osobu oprávněnou za ni jednat, když s jejím vstupem do likvidace jí byl ustanoven likvidátor a zanikl tak důvod ke jmenování procesního opatrovníka, který tu byl ke dni 20. ledna 2025.5. S ohledem na skutečnost, že usnesení o zastavení řízení již bylo doručeno účastníkovi, a to tak vůči němu může nabýt právní moci ( do výroků I. - III.), není třeba rozhodovat o zastavení odvolacího řízení proti usnesení o ustanovení procesního opatrovníka, nebo věc postupovat odvolacímu soudu k rozhodnutí, neboť jeho ustanovení, již není potřebné pro hájení zájmů účastníka, když je řízení zastavováno pro zpětvzetí a doručení usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí (a tím nabytí jeho právní moci) nic nebrání.6. , Jméno opatrovníka, se procesním opatrovníkem účastníka dosud nestal a odměna za zastupování mu tak nenáleží.7. Protože České republice žádné náklady s ustanovením procesního opatrovníka nevznikly, rozhodl soud tak, že nemá právo na náhradu nákladů.8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal opatrovník odvolání, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal mu odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 14 689,40 Kč.9. Namítá, že s názorem soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť usnesení o jeho jmenování procesním opatrovníkem mu bylo doručeno dne 22. ledna 2025, téhož dne mu bylo doručeno i usnesení Městského soudu v Praze č.j. 62 Cm 362/2024-2 ze dne 6. prosince 2024, kterým soud vyzval společnost, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k návrhu. Soud mu tedy doručoval výzvu zjevně s tím, že písemné vyjádření k návrhu učiní za společnost jako její procesní opatrovník. Soud stanovil lhůtu 15 dnů k podání vyjádření „od doručení tohoto usnesení“. Tedy společně s doručením usnesení o ustanovení opatrovníka začala běžet i lhůta k podání písemného vyjádření k návrhu. K ustanovení procesního opatrovníka došlo v době, kdy k tomu byly stanoveny zákonné předpoklady, teprve později důvod pro ustanovení opatrovníka odpadl. Po doručení mu výzvy soudu k vyjádření nahlédl do soudního spisu, pořídil si z něho kopie listin a dne 5. února 2025 sepsal a podal k soudu písemné vyjádření k návrhu. Ve věci tak učinil dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu právního zastoupení a písemné vyjádření k návrhu ve věci samé.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.11. Podle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.12. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.13. Podle § 151 o. s. ř. odst. 1 o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.14. Podle § 171 odst. 2 o. s. ř. nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení, není-li stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.15. Z obsahu předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 20. ledna 2025, č. j. 62 Cm 362/2024-4, ustanovil společnosti procesního opatrovníka, neboť dospěl k závěru, že v daném případě tu není osoba oprávněná za společnost jednat. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Podáním ze dne 18. února 2025 vzala navrhovatelka návrh na zahájení řízení zpět, soud proto ve výroku I. usnesení ze dne 25. února 2025, č.j. 62 Cm 362/2024-15, řízení zastavil a ve výroku IV. tohoto usnesení uložil navrhovatelce povinnost zaplatit státu odměnu ustanoveného opatrovníka ve výši 12 140 Kč. Do výroku IV. tohoto usnesení se navrhovatelka odvolala. Odvolací soud usnesením ze dne 27. května 2025, č.j. 7 Cmo 57/2025-22, toto usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s tím, že soud prvního stupně poté, co postaví najisto výši odměny a hotových výdajů opatrovníka, a poté, co náklady státu vzniknou vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkovi, znovu o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodne.16. Následně soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení.17. Odvolací soud vyslovil ve svém výše uvedeném rozhodnutí právní názor, který je závazný pro soud prvního stupně, a to, že k zastavení předmětného řízení došlo pro chování navrhovatelky v důsledku zpětvzetí návrhu, tudíž odpovědnost za výsledek daného řízení nese navrhovatelka a dále že je třeba, aby soud postavil najisto výši odměny a hotových výdajů opatrovníka, určil samostatným rozhodnutím tuto výši a po právní moci tohoto rozhodnutí, poté, co vyplatí odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníkovi, čímž státu vzniknou náklady, znovu o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl.18. Soud prvního stupně nerespektoval uvedený právní názor odvolacího soudu. Přehlédl též, že ve smyslu § 171 odst. 2 o. s. ř. je usnesení o ustanovení opatrovníka vykonatelné okamžikem, kdy bylo doručeno (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 20 Cdo 1827/2000).19. Odvolací soud konstatoval, že pokud soud prvního stupně usnesením ze dne 20. ledna 2025, č. j. 62 Cm 362/2024-4, ustanovil společnosti procesního opatrovníka, neboť dospěl k závěru, že v daném případě tu není osoba oprávněná za společnost jednat, a kdy bylo toto usnesení opatrovníkovi doručeno dne 22. ledna 2025, tedy se stalo tohoto dne vykonatelným a pokud opatrovníkovi vznikl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s výkonem jeho funkce opatrovníka, je třeba, aby soud určil samostatným rozhodnutím výši odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka a aby po právní moci tohoto rozhodnutí vyplatil tuto odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníkovi a poté, aby navrhovatelce uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu.20. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nerespektoval právní názor odvolacího soudu vyslovený v jeho výše uvedeném usnesení a vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neaplikoval na danou věc správnou právní normu (§ 171 odst. 2 o. s. ř.), je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a odvolací soud je podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení soud prvního stupně rozhodne v souladu s výše uvedeným právním názorem odvolacího soudu.