9 Cmo 111/2025-33 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále také jen „soud prvního stupně“) odmítl dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 4 Cmo 276/2024-14, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o odmítnutí žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost.2. V odůvodnění uvedl, že výše uvedené usnesení bylo povinnému doručeno dne 17. 1. 2025 a posledním dnem lhůty pro podání dovolání byl den 18. 3. 2024. Povinný podal dovolání na poštu dne 20. 3. 2025. Dovolání tak bylo dle soudu prvního stupně podáno opožděně.3. Proti výše uvedenému usnesení podal povinný včasné odvolání. Navrhuje zrušení napadeného usnesení nebo prohlášení jeho nicotnosti. „Žaloba pro zmatečnost (a na obnovu řízení) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 5 Co 228/2023-20“, byla a je podle jeho názorů důvodná. Dále se domnívá, že není ve věci pasivně legitimovaný, neboť předmětná pojistná smlouva je zcela neplatná, stejně tak jako z ní žalované pojistné. Předmětná exekuce by tak měla být „zastavena/zrušena. Podává námitku podjatosti „samosoudkyně JUDr. Martiny Borovcové i všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze i Okresních soudů v Semilech a v Jičíně (delegace nutná)“. Dále žádá o osvobození od soudních poplatků, neboť v mezidobí došlo ke změně jeho poměrů a rozhodných skutečností a nejde jen o bezúspěšné bránění práva.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání povinného bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 240 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).6. Podle § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit.7. Podle § 241b odst. 1 o. s. ř. ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.8. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.9. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 4 Cmo 276/2024-14, bylo odvolateli doručeno ke dni 17. 1. 2025, pročež lhůta dvou měsíců pro podání dovolání uplynula dne 18. 3. 2025 (úterý). Dovolání do tohoto usnesení podal odvolatel dne 20. 3. 2025 (č. l. 21), tj. až po uplynutí lhůty dvou měsíců pro podání dovolání stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř.10. Odvolací soud se tak plně ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, dovolání podané povinným je opožděné a nezbývá, než jej odmítnout podle § 208 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 241b odst. 1 o. s. ř.11. Námitku vyloučení (podjatosti) rozhodujícího soudce, jenž je odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť tato námitka nebyla povinným nikterak relevantně odůvodněna a ani z obsahu spisu se nepodává, že by byl dán důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. Nebylo ani třeba zabývat se námitkou podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, když je navíc zřejmé, že nejde o vážně míněný procesní úkon, ale již několikrát shodně zaslanou část podání. I odvolacímu soudu je totiž z jeho činnosti známo, že povinný vkládá stejně formulovanou námitku podjatosti do všech podání, které různým soudům adresuje, a kterých jsou již v současné době stovky. Odvolací soud proto námitku podjatosti vyhodnotil jako zneužití procesních práv povinných, a proto k ní nepřihlížel (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18).12. K žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků odvolací soud konstatuje, že jelikož dle Položky 22 bodu 15 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, není za odvolání povinného vybírán poplatek, nebylo za daného stavu řízení třeba o dané žádosti rozhodnout. Podání odvolání proti odmítnutí opravného prostředku pro opožděnost je navíc jednoduchým procesním úkonem, pro nějž povinný jako častý a zkušený účastník soudních řízení právní pomoc nepotřebuje. Důvod neprojednatelnosti opravných prostředků povinného nespočívá v jeho nedostatečné právní erudici, nýbrž ve vědomém nedodržování povinnému známých procesních předpisů.13. Lze proto shrnout, že postupu soudu prvního stupně nelze vytknout žádného pochybení, a proto odvolací soud výše uvedené usnesení ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.14. Jelikož soud prvního stupně nerozhodl o náhradě nákladů řízení, rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrok o nákladech řízení se zakládá na tom, že ve věci plně úspěšné oprávněné žádné náklady řízení nevznikly.