9 Cmo 115/2025-42 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 29. dubna 2025, č. j. 77 Cm 117/2024-22, Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozhodl, že návrh na zrušení společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, (dále jen „společnost“) se zamítá (výrok I.). Opatrovníku , Jméno opatrovníka, přiznal odměnu 3 059 Kč (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. uložil navrhovateli povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3 059 Kč.2. Navrhovatel podal proti výše uvedenému usnesení včasné odvolání.3. Podáním ze dne 17. 7. 2025 vzal navrhovatel návrh zpět v celém jeho rozsahu.4. Společnost se ke zpětvzetí návrhu vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2025 s tím, že se zpětvzetím návrhu souhlasí.5. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.6. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.7. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelem rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.8. O nákladech před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s., neboť řízení ve věci samé lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.9. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu „o vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016). „Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů (nebo ustanovený advokát) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (který měl ve věci úspěch). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014).11. Odvolací soud nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, který na náhradu nákladů, které má stát platit na odměně ustanoveného opatrovníka, aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., ačkoli měl aplikovat § 149 odst. 2 o. s. ř. Náklady ustanoveného opatrovníka nese stát, neboť tu není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena jejich náhrada.12. Výši odměny procesního opatrovníka určí soud prvního stupně samostatným usnesením.