9 Cmo 12/2025-214 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení se zastavuje.“ (výrok I.), „Žalobce je povinen nahradit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, náklady řízení ve výši 57 072 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.), „Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 15 858 Kč po právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že žalobou ze dne 13. 12. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení 396 454 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 5. 11. 2024 žalobce ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobu v celém rozsahu zpět. Soud s odkazem na právě popsaný dispozitivní úkon žalobce řízení zastavil (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř.) a výrok o náhradě nákladů řízení opřel o § 146 odst. 1 větu první o. s. ř. s tím, že žalobce z procesního hlediska zavinil zpětvzetím žaloby zastavení řízení a je proto povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Tyto náklady řízení spočívaly v mimosmluvní odměně a hotových výdajích právního zástupce žalovaného. Dále soud uvedl, že „Mimosmluvní odměna právního zástupce žalovaného činila celkem 44 550 Kč.“ a že „právní zástupce žalobce“ učinil v řízení celkem 7 úkonů právní služby (převzal zastoupení, podal vyjádření ve věci samé podáním ze dne 10. 10. 2023, nahlédl do spisu dne 6. 2. 2024, účastnil se jednání soudu dne 12. 2. 2024, na kterém nebylo jednáno ve věci samé, vyjádřil se podáním ze dne 27. 3. 2024 k odvolání žalovaného nikoliv ve věci samé, podáním ze dne 29. 10. 2024 zaslal výroční zprávy žalovaného a podáním ze dne 8. 11. 2024 vyčíslil své náklady řízení). Za převzetí zastoupení a vyjádření ve věci samé ze dne 10. 10. 2023 náleží zástupci žalovaného mimosmluvní odměna v plné výši 9 900 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za ostatní výše popsané úkony právní služby náleží právnímu zástupci žalované odměna ve výši poloviční 4 950 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. c), písm. f), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Ke každému z popsaných úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1993 Sb. Zástupce žalovaného dále žádal náhradu za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny podle § 14 odst. 2 ve spojení s paragrafem 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za to, že vynaložil náklady s přípravou na jednání nařízené dne 6. 11. 2024, které se ale nekonalo pro zpětvzetí žaloby učiněné necelých 24 hodin před nařízeným jednáním. S odkazem na ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud uvedl, že právní zástupce žalovaného se k odvolanému jednání dne 6. 11. 2024 nedostavil, jednání bylo odvoláno pro zpětvzetí žaloby a právní zástupce žalovaného byl o odvolání jednání řádně a včas vyrozuměn ze strany právního zástupce žalobce (viz jeho podání ze dne 5. 11. 2024). Podle názoru soudu právním zástupcem žalovaného tvrzená příprava na jednání nařízené na 6. 11. 2024 byla nepochybně v zásadě stejného rozsahu jako příprava na jednání konaném 12. 2. 2024, na čemž nemění ani v mezidobí skončené dovolací řízení v podobné věci mezi účastníky, které mělo řešit podobné dovolací otázky, na kterých spočívalo zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání bylo v této obdobné věci odmítnuto. Tvrzená příprava právního zástupce žalovaného na jednání na 6. 11. 2024 proto dle názoru soudu nebyla zcela nezbytná, požadovaný úkon právní služby za přípravu lze hodnotit jako neúčelný, a soud proto požadovanou náhradu za promeškaný čas právnímu zástupce žalovaného za tento úkon právní služby nepřiznal. Dále soud uvedl, že náleží zástupci žalovaného náhrada hotových výdajů v podobě cestovného účtovaného ve výši 517 Kč za celkem 222 km jízdy vozidlem Mazda, registrační značka , SPZ, , o průměrné spotřebě benzínu 6,1 l na 100 km jízdy a průměrné ceně 38,20 Kč za 1 litr benzinu podle § 157 odst. 4 písm. b), § 189 odst. 1 písm. a), písm. c) zákoníku práce, ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. s tím, že „vše“ je pak zvýšené o 21 % DPH, protože právní zástupce žalovaného je plátcem této daně (§ 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 14a odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.) a uzavřel, že celkem tedy náleží žalovanému náhrada nákladů řízení 57 072 Kč a žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v zákonné lhůtě k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.). Dále ještě soud konstatoval, že řízení bylo zastaveno ještě před zahájením jednání ve věci samé, má žalobce právo na vrácení soudního poplatku sníženého o 20 % podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů s tím, že žalobce zaplatil soudní poplatek za zahájení soudního řízení ve výši 19 823 Kč, a má proto právo na vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 15 858 Kč, který mu bude vrácen z účtu Krajského soudu v Hradci Králové po právní moci tohoto usnesení.3. Proti usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. podal žalobce odvolání. Odvolatel má za to, že:1) Soud prvního stupně nedostatečně zkoumal účelnost nákladů vynaložených žalovaným na zastoupení advokátem (srov. nález ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11). Pokud jde o nahlédnutí do spisu dne 6. 2. 2024 soud nijak nezohlednil, že toto nahlédnutí nebylo vůbec třeba, to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce vedl s žalovaným u Krajského soudu v Hradci Králové již dříve řízení pod sp. zn. 35 ECm 1/2020-351, které je zcela identické jak co do tvrzení, tak co do podkladů a žalobce i žalovaný byli v uvedeném řízení zastoupení stejnými právními zástupci. Oba účastníci řízení tak byli s věcí detailně seznámeni již z uvedeného řízení, nebylo třeba, aby se žalovaný seznamoval se spisem v této věci „znovu“. Nadto platí, že uvedený úkon, tedy prvotní nahlédnutí do spisu je standardně soudy zahrnován do úkon převzetí věci a příprava zastoupení.2) Stran vyjádření se žalovaného podáním ze dne 27. 3. 2024 k odvolání žalobce nikoliv ve věci samé, platí, že v tomto vyjádření žalovaný uvedl pouze (dle odůvodnění usnesení VS Praha č. j. 9 Cmo 141/2024-158 - žalobci nebylo toto vyjádření nikdy doručeno): „4.K odvolání se k výzvě soudu vyjádřil i žalovaný s tím, že se k odvolání nemůže vyjádřit, neboť žalobce své odvolání nijak neodůvodnil.“ Takové vyjádření nelze hodnotit ani jako úkon za poloviční odměnu, a to dle čl. 10 odst. 2 etického kodexu ČAK (Smluvní odměna musí být přiměřená. Nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci), ale analogicky i např. usnesení VS Praha ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 8 To 59/99 či usnesení VS Praha č. j. 2 To 28/2004 ze dne 30. 9. 2004. K takovému přípisu není třeba žádný odborných znalostí, když odvolání žalobce (k němuž se žalovaný vyjadřoval) bylo podáno pouze jako blanketní.3) Uvedené se vztahuje i na přiznané úkony „podáním ze dne 29.10.2024 zaslal výroční zprávy žalovaného a podáním ze dne 8. 11. 2024 vyčíslil své náklady řízení“. Dle uvedených rozhodnutí - usnesení VS Praha ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 8 To 59/99 či usnesení VS Praha č. j. 2 To 28/2004 ze dne 30. 9. 2004 nejsou taková podání účtovatelným úkonem a rovněž v souladu s již zmíněným čl. 10 odst. 2 etického kodexu ČAK (Smluvní odměna musí být přiměřená. Nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci) je zřejmé, že odbornost takových přípisů je prakticky nulová. Za vyúčtování nákladů řízení se nadto standardně žádná náhrada nákladů neposkytuje. Není to povinnost žalovaného, aby toto vyčíslil, je to povinnost soudu, aby náhradu stanovil dle úkonů ve spisu. Také platí, že žalovaný si ve vyúčtování nárokoval náhradu za úkony, které v souladu s již uvedeným, žádnými úkony nejsou.4. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil v napadeném rozsahu (výroku II.) usnesení soudu prvního stupně tak, že za výše uvedené úkony se žalovanému žádná náhrada nákladů nepřiznává, resp. tedy přiznal žalovanému náhradu nákladů pouze za tyto úkony (a s tím související paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč) - převzetí zastoupení, podání vyjádření ve věci samé podáním ze dne 10. 10. 2023 a účast na jednání soudu dne 12. 2. 2024, na kterém nebylo jednáno ve věci samé (zde ve výši ½ odměny dle AT) - a přiznal žalobci náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se blížilo v určitých aspektech hranici nepřezkoumatelnosti, ale vzhledem k tomu, co soud prvního stupně uvedl v odůvodnění ve spojení s výrokem, zůstala zachována platforma pro to, aby odvolací soud mohl rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu přezkoumat.6. V posuzovaném případě soud prvního stupně uvedl, že právní zástupce „žalobce“ (správně měl na mysli soud prvního stupně zřejmě žalovaného - poznámka odvolacího soudu) „učinil“ v řízení celkem 7 úkonů právní