9 Cmo 126/2024-68 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně usnesením ze dne 22. 2. 2024, č. j. 72 Cm 78/2022-43 ve výroku I. rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu podle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a současně ve výroku II. rozhodl o povinnosti navrhovatele zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč.2. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně vyšel z § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Odměnu účastníka tvoří tři úkony právní služby (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 6. 6. 2023, účast na jednání dne 20. 2. 2024) ve výši 9 300 Kč. Tarifní hodnotu určil soud prvního stupně podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“). Dále soud přiznal účastníkovi náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 provedené úkony právní služby a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, tj. ve výši 2 142 Kč.3. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení soudu I. stupně navrhovatel podal včasné odvolání (odvolatel). Namítal v něm, že soud I. stupně se nevypořádal nikterak s návrhem navrhovatele, aby soud v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 150 o. s. ř.4. Odvolatel dále poukázal na skutečnost, že zaplacení částky 12 342 Kč by vedlo k neúměrnému zásahu do jeho majetkové sféry. Naopak u účastníka by se podle jeho názoru nepřiznání náhrady nákladů nijak negativně neprojevilo. Taktéž poukázal na fakt, že se jakožto člen účastníka bude podílet na úhradě nákladů právního zástupce účastníka. Má tak za to, že by bylo spravedlivé, kdyby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého.5. Odvolatel rovněž zdůraznil, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení bylo soudu doručeno již dne 18. 2. 2024 ve 21:12:55, a přesto soud I. stupně jednání nařízené na den 20. 2. 2024 nezrušil a řízení k návrhu navrhovatele nezastavil ještě před jednáním vzhledem ke zpětvzetí návrhu.6. Odvolatel taktéž namítá, že pokud by účastníkovi příslušela náhrada nákladů řízení, nelze vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. c) AT, ale měl by soud vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 AT, neboť v dané věci nelze hodnotu sporu určit v penězích.7. Proto odvolatel odvolacímu soudu navrhl, aby výrok II. napadeného usnesení změnil tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů nepřiznává.8. Účastník se vyjádřil k odvolání navrhovatele podáním ze dne 22. 3. 2023 s tím, že se plně ztotožňuje s napadeným usnesením. Nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že tvrzení uvedená v návrhu jsou oprávněná. Dále se domnívá se, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. s tím, že obrana účastníka v tomto řízení, jakož i v dalších řízeních, způsobuje navýšení nákladů na správu účastníka a nepřiznáním náhrady nákladů řízení účastníkovi by mohlo dojít k zásahu do majetkové sféry třetích osob - ostatních vlastníků jednotek. Účastník souhlasil s aplikací § 9 odst. 4 písm. c) při určení výše tarifní hodnoty. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele proti výroku II. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. napadeného usnesení není důvodné.10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. Podle právního názoru odvolacího soudu zásada procesního zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění, jak bylo naznačeno, se posuzuje výlučně z procesního hlediska (např. I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015) a podle této doktríny tak obecně nejsou podstatné například důvody, jež žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby (návrhu na zahájení řízení).13. Bylo-li však důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby podané důvodně, lze tuto skutečnost zohlednit toliko cestou aplikace § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a v takovém případě nelze na žalobce (navrhovatele) pohlížet jako na procesního viníka zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Proto, aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:- žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a- ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).14. V projednávaném případě navrhovatel vzal návrh zpět, byť podle jeho názoru podal návrh z legitimních důvodů, neboť účastník na shromáždění konaném dne 14. 12. 2021 práva a oprávněné zájmy navrhovatele nerespektoval.15. Podle odvolacího soudu obdobnou argumentaci zákon při rozhodování o nákladech zastavovaného řízení nemůže zohlednit, neboť tato argumentace navrhovatele vychází pouze z tvrzení navrhovatele obsažených v návrhu na zahájení řízení a jejich platnost by bylo možno zjistit až na základě rozhodnutí ve věci samé, k čemu však nebyl dán prostor, s ohledem na zpětvzetí návrhu na zahájení řízení.16. Z procesního hlediska tak navrhovatel zpětvzetím návrhu zavinil zastavení řízení.17. Na základě uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož, jestliže v projednávaném případě vzal navrhovatel svůj návrh zpět, zavinil tak z procesního hlediska zastavení řízení. Odvolací soud zde neshledal příčinnou souvislost mezi chováním účastníka a zpětvzetím návrhu navrhovatelem.18. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nejsou splněny kumulativní podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2. věta druhá o. s. ř., je nutné postupovat dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když navrhovatel procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Navrhovatel je proto povinen uhradit účastníkovi náklady zastavovaného řízení.19. K navrhované aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že k ustanovení § 150 o. s. ř. je třeba přistupovat jako k mimořádnému prostředku a je třeba s ním i tak zacházet, kdy podmínky aplikace této právní normy musí být interpretovány restriktivně (exceptiones non sunt extendendae), kdy uvedená zásada vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12).20. Za důvody hodného zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. se podle právního názoru odvolacího soudu považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě za nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku výrazně větší újmu než účastníku druhému.21. Odvolací soud nenaznal, že by v projednávaném případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů v řízení účastníkovi, když aplikace § 150 o. s. ř. v tomto případě nemá oporu ani v majetkových či sociálních poměrech účastníků, patrných ze spisu.22. Na základě uvedeného odvolací soud učinil další dílčí závěr, a to, že v projednávaném případě není prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř.23. Ohledně námitky odvolatele, že nemá být účastníkovi přiznán úkon za účast při jednání soudu, které proběhlo po zpětvzetí návrhu, odvolací soud uvádí, že účastník se jednání dne 20. 2. 2024 zúčastnil, když k němu byl předvolán soudem. Odvolací soud proto zastává názor, že nemůže být k tíži účastníka, že se zúčastnil jednání, jež nebylo v možnostech soudu odročit, s ohledem na doručení zpětvzetí návrhu učiněné v podstatě pouhý jeden den před konáním jednání soudu, v rámci něhož účastníkovi vznikly odůvodněné náklady.24. Ve vztahu k tarifní hodnotě pro určení odměny advokáta odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně. V daném případě je předmětem řízení určení neplatn