9 Cmo 154/2025-34 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“ či „usnesení - 3“) soud prvního stupně (dále též jen „soud“) zahájil řízení o zrušení obchodní korporace /dále též jen „společnost“/ s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti opatrovníka , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval , právnická osoba, . (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost (výrok V.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že společnost nemá „déle než dobu tolerovanou zákonem statutární orgán schopný se usnášet“, což je v rozporu s donucujícím ustanovením zákona…s tím, že ke dni vydání tohoto usnesení nebyl podán návrh na zápis nového statutárního orgánu a společnost nebyla ani vyzvána k nápravě, protože nebylo koho vyzvat k odstranění závadného stavu. Proto společnost zrušil a jmenoval likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Soud citoval ustanovení § 172 odst. 1 písm. c) o. z., § 198 odst. 1 a 3 z. o. k., § 9 odst. 1 z. v. r., § 6 odst. 1 a 2 z. ř. s., § 191 odst. 1 a 3 o. z. Dále soud argumentoval tím, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti, o čemž dle soudu svědčí i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným odvolání, a to do celého usnesení vyjma výroku I. Odvolací soud odvolání považoval za včasné - napadané usnesení nebylo společnosti řádně doručeno, neboť doručení ustanovenému opatrovníkovi, který byl společnosti ustanoven v rozporu se zákonem, nemá účinky řádného doručení. Lhůta k podání odvolání tak ani nepočala společnosti v důsledku nedoručení usnesení - 3 zástupci společnosti vůbec běžet; proto je třeba podané odvolání považovat za včasné v podrobnostech odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 15. července 2025 č. j. 9 Cmo 69/2025-28, jež nabylo právní moci 24. 7. 2025 a bylo účastníci řádně doručeno (dále též jen usnesení - 28).4. Stěžejní odvolací námitky byly následující:1) Společnost má jmenovaného člena statutárního orgánu nepřetržitě; poslední jednatel , jméno FO, byl rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady jmenován dne 8. 7. 2024 s účinností ke dni 9. 7. 2024, což vyplývá z obsahu sbírky listin obchodního rejstříku, proto je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že společnost nemá statutární orgán schopný se usnášet.2) Přímo z úplného výpisu z obchodního rejstříku dotčené společnosti vyplývá, že poslední zaznamenaný jednatel společnosti - paní , jméno FO, byla vymazána až 30. 10. 2024, tudíž je zcela nepravdivé tvrzení soudu, že společnost nemá statutární orgán déle než 2 roky.3) Nesprávný je procesní postup soudu prvního stupně, který v rozporu s ustanovením § 9 z. v. r. nevyzval společnost „ke zhojení vady ve formě nezapsaného člena statutárního orgánu“.4) Soud zcela nelogicky rozvíjí úvahu, zda je účastníkem řízení i společník společnosti, resp. že nestačí být pouze pasivním společníkem, který nemá zájem na chodu společnosti, navíc bez jakéhokoliv odůvodnění, na základě jakých důkazů k těmto závěrům soud dochází.5. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a řízení zastavil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Podle § 29 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení (odstavec 2).8. Podle ustálené judikatury „i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby opatrovník do důsledku hájil zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce“ (nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000). Ustanovení procesního opatrovníka musí předcházet podle okolností případu alespoň minimální šetření o tom, zda je jeho ustanovení skutečně nezbytné, tj. v projednávané věci, zda společnost skutečně postrádá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat. Závěr o tom, že společnost nemá statutární orgán učiněný soudem prvního stupně jen na základě toho, že společnost nemá statutární orgán zapsán v obchodním rejstříku, bez dalšího ještě neznamená, že společnost nemá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat a je tudíž nedostatečný. Ve spise v projednávané věci se nenachází žádný záznam o tom, že by se soud prvního stupně pokusil jakkoli zjistit, zda je společnost skutečně nefunkční a zda zde je osoba oprávněná za ni před soudem jednat, případně osoba blízká, které má být podle § 29 odst. 4 o. s. ř. dána přednost při ustanovování opatrovníka. Jeho závěr o tom, že společnosti je třeba ustanovit opatrovníka (a že opatrovníkem má být advokát), byl tedy nesprávný.9. Předně odvolací soud zdůrazňuje, že odvolatelkou zmiňovaný jednatel, který měl být jmenován do funkce dne 8. 7. 2024 rozhodnutím jediného společníka a nebyl jako jednatel společnosti do obchodního rejstříku rejstříkovým soudem zapsán, se jednatelem nestal v důsledku existence překážky výkonu funkce. To zjistil odvolací soud v rámci své činnosti nahlédnutím do výpisu z evidence vyloučených osob k datu 15. 7. 2025. Uvedené však neznamená, že by společnost neměla osobu oprávněnou za společnost před soudem jednat. Společnost má osobu, jež je oprávněna za společnost před soudem jednat - advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, . Přílohou odvolání byla totiž procesní plná moc ze dne 17. 6. 2024 udělená společností advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, , jíž tehdy udělila za společnost její jednatelka , jméno FO, (jíž zanikla funkce až následující měsíc 8. 7. 2024). Je sice pravdou, že soud prvního stupně na základě pouhého nahlédnutí do obchodního rejstříku nemohl zjistit, že společnost má pro jednání před soudem platně zvoleného zástupce, nicméně na druhou stranu nelze pominout ani to že v důsledku procesního pochybení soudu prvního stupně - vady řízení (viz podrobněji níže) se soud sám tímto postupem připravil o možnost zjistit (od společníka , jméno FO, , kdyby s ním jednal jako s účastníkem řízení), že společnost má osobu, jež je oprávněna za společnost před soudem jednat - advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, . V tomto směru tedy bylo pochybení soudu zjevné. Tudíž nebyl dán žádný zákonný důvod pro ustanovení procesního opatrovníka.10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyznačil na usnesení o zrušení společnosti doložku právní moci k datu 11. 12. 2024, je v dané věci stěžejní vyřešení otázky, kdo je účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným a potažmo posouzení, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Zodpovězení této otázky je podstatné proto, že pokud by soud nejednal se všemi účastníky řízení, nemohlo rozhodnutí nabýt právní moci a vyznačená doložka právní moci by byla v takovém případě právně irelevantní. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v ř