9 Cmo 248/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , Jméno navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“), likvidátorovi společnosti , Jméno navrhovatele B, . v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu ve výši 5 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 3 718,20 Kč, která bude likvidátorovi uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 7 000 Kč. Výrokem III. uložil likvidátorovi povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u České národní banky, č.ú. 19-2928021/071, konst. symbol 1148, VS 7722020008 nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 3 281,80 Kč.2. Soud prvního stupně odůvodnil výše uvedené usnesení tak, že společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 15. 6. 2019 vymazána a likvidátorovi tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Dále uvedl, že likvidátor doložil soudu prvního stupně výdaj oznámení o zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, ověřování listin a podpisů ve výši 36 Kč, poplatek Centrálnímu depozitáři cenných papírů ve výši 703,20 Kč, poštovné ve výši 416 Kč a zpracování DPPO ve výši 3 000 Kč. Jiné náklady likvidátor soudu prvního stupně nedoložil. Z doložených nákladů nemá soud prvního stupně za účelně vynaložený výdaj ve výši 3 000 Kč týkající se vyúčtování daně a nulová přiznání k DPPO, jelikož je společnost neaktivní a nevlastní žádný majetek. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha ve výše 7 000 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorovi povinnost vrátit nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 281,80 Kč.3. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor včasné odvolání. Je toho názoru, že ustanovení, z nichž vycházel soud prvního stupně, se netýkají odměny likvidátora ex offo. Ze své zkušenosti uvádí, že i nejjednodušší likvidace společnosti si vyžaduje nejméně 30 hodin práce likvidátora. Má tedy odměnu ve výši 5 000 Kč za velice podhodnocenou obzvlášť v případě, že z odměny je třeba odvést zálohu na daň z příjmu a zdravotní a sociální pojištění. Navíc upozorňuje, že odměna mu není vyplácena v roce 2013 a měla by být do výše odměny promítnuta i inflace. Likvidátor dále nesouhlasí s tím, že mu soud prvního stupně nepřiznal náhradu hotových výdajů za zpracování daňových přiznání společnosti a ve výši 3 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 500 Kč za telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie. Uvádí, že právní závěr uvedený v citovaném usnesení soudem prvního stupně, byl již překonán a v jiných obdobných případech bylo likvidátorovi přiznána náhrada hotových výdajů za provedení účetnictví a vypracování daňových přiznání. Odkazuje dále na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 7 Cmo 442/2012, kdy byla likvidátorovi v obdobném případě náhrada hotových výdajů za telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie přiznána. Likvidátor dále uvádí, že nedoložil výdaj ve výši 36 Kč za ověřování listin, jak uvedl soud prvního stupně, a že doložil výdaj ve výši 638 Kč za poštovné, a nikoliv ve výši 412 Kč, jak uvedl soud prvního stupně v napadeném usnesení. Je tedy toho názoru, že není na záloze přeplatek ve výši 3 281, 80 Kč, ale naopak má být likvidátorovi vyplacen nedoplatek ve výši 218,20 Kč na náhradě hotových výdajů. Navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného usnesení tak, že se likvidátorovi přiznává odměna za likvidaci ve výši 20 000 Kč. Dále, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že likvidátorovi se přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 7 218,20 Kč a výrok III. tak, že likvidátorovi bude vyplacen nedoplatek na náhradě hotových výdajů ve výši 218,20 Kč.4. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 3 500 Kč (likvidátor požadoval přiznat náhradu hotových výdajů ve výši 7 218,2 Kč). Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané na náhradě hotových výdajů ve výši 3 718,2 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání likvidátora není důvodné.6. Jelikož odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2007, č. j. 77 Cm 200/2008-2, v právní moci od 9. 8. 2008, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).7. Podle § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen „obchodní zákoník“) odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.8. Podle ustanovení § 71 odst. 9 obchodního zákoníku, Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.9. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.10. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.11. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.12. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.13. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.14. Podle § 70 odst. 3 obchodního zákoníku jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.15. Podle § 71 odst. 5 obchodního zákoníku likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.16. Z obsahu předloženého spisu se podává, že dne 18. 12. 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátor požadoval přiznat odměnu za provedenou likvidaci ve výši 20 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7 218,20 Kč. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:Zaplacení faktury za zveřejnění v obchodním věstníku 2 380,00 KčZaplacení faktury , právnická osoba, . 703,20 KčZaplacení faktury za zpracování přiznání k DPPO 3 000,00 KčPoštovné 638,00 KčTelekomunikační poplatky, opisy a fotokopie 500,00 KčCelkem 7 218,20 KčK odměně likvidátora17. Soud prvního stupně odvolateli přiznal odměnu v maximální možné výši 5 000 Kč, což považuje odvolací soud za akceptovatelné, přestože se v daném případě jedná o nekomplikovanou likvidaci. Musí se totiž dle názoru odvolacího soudu zohlednit skutečnost, že vyhláška nebyla po celou dobu své účinnosti od 1. ledna 2001 až do 31. prosince 2013 ani jednou novelizována. Odvolací soud připouští, že vyhláškou stanovená odměna není (s přihlédnutím k současné cenové hladině) vysoká, nicméně k překročení rámce stanoveného vyhláškou důvody neshledal, neboť likvidátor netvrdil, že by v rámci likvidace činil jiné než obvyklé úkony. K argumentu inflace odvolací soud dodává, že likvidace trvala celkem 11 let, z čehož cca 2,5 roku bylo proti společnosti vedeno insolvenční řízení, a likvidátor svou odměnu a výdaje vyúčtoval až na výzvu soudu 4 roky po skončení likvidace. Pokud by likvidátor činil úkony popsané ve své zprávě bez zbytečného odkladu, mohl se své odměny dočkat podstatně dříve.18. Odvolací soud proto v posuzované věci shledal odměnu ve výši 5 000 Kč přiznanou soudem prvního stupně za přiměřenou.19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. potvrdil jako věcně správné.20. Pro