9 Cmo 305/2024-93 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zastavil řízení pro překážku věci rozhodnuté jednak ohledně žaloby, aby byla žalovanému uložena povinnost předložit žalobcům písemnou nabídku na odkup bytu č. 10 ve 4. nadzemním podlaží na adrese , Jméno žalovaného B, za cenu 227 994 Kč a jednak ohledně žaloby na zaplacení částky 17 080 Kč a dále výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhají zaplacení částky 211 260 Kč. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 29 160 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému „předložit žalobcům povinnou zákonnou písemnou nabídku na odkup bytu č. 10 ve 4. nadzemním podlaží na adrese , Jméno žalovaného B, , za cenu 227 994 Kč“ a dále nahrazení újmy v celkové částce 228 340 Kč, představující náklady vynaložené ze strany žalobců v průběhu řady předchozích soudních sporů na vedení těchto sporů, v rámci nichž se domáhali přímo uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu předmětného družstevního bytu do svého vlastnictví a po zamítnutí této žaloby v řízení sp. zn. 81 Cm 103/2012 před Městským soudem v Praze se domáhali za účelem dosažení téhož uložení povinnosti žalovanému předložit žalobcům písemnou nabídku na odkup předmětného bytu č. 10 ve 4. nadzemním podlaží na adrese , Jméno žalovaného B, , když i tuto žalobu jim pravomocně zamítl Obvodní soud pro Prahu 4, o jehož věcné příslušnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze usnesením Ncp 942/2017-47 ze dne 2. 11. 2017.3. Podstatná tak byla pro rozhodnutí soudu I. stupně skutečnost, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 42 C 361/2017-166 ze dne 25. 2. 2021 byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna nabídnout žalobcům byt č. 10 na adrese , Jméno žalovaného B, , ve IV. patře bytového domu za kupní cenu 227 994 Kč a současně uvedený soud zamítl žalobu na nahrazení újmy 160 570 Kč, jež měla žalobcům do té doby vzniknout v průběhu řízení, jež absolvovali za účelem získání předmětného družstevního bytu do svého vlastnictví. Pro soud I. stupně byla dále významná skutečnost, že uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl uvedený spor pravomocně ukončen (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 nabyl právní moci dne 12. 1. 2022) po té, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. 62 Co 393/2021-189, odvolání žalobců proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 odmítl.4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc zejména podle § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), jakož i podle § 104a odst. 2 o. s. ř. a po zjištění uvedených skutečností z přílohových spisů soud I. stupně věc neposuzoval po věcné stránce, když mu v dalším projednání a rozhodnutí věci týkající se požadovaného uložení povinnosti žalovanému „předložit žalobcům povinnou zákonnou písemnou nabídku na odkup bytu č. 10 ve 4. nadzemním podlaží na adrese , Jméno žalovaného B, , za cenu 227 994 Kč“ brání procesní překážka věci rozhodnuté. Proto řízení o projednávané věci postupem podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. zastavil.5. Ve vztahu k požadavku na nahrazení újmy v celkové částce 228 340 Kč, představující náklady vynaložené ze strany žalobců v průběhu předchozích soudních sporů na jejich vedení, zejména na soudní poplatky či náklady právního zastoupení v předchozích řízeních, tyto náklady podle soudu I. stupně vznikly v důsledku jednání žalobců, již se rozhodli nechat se zastoupit advokátem a jestliže byli v daných soudních řízeních neúspěšní, nepřísluší jim náhrada nákladů řízení, přičemž podle soudu I. stupně není dán ani žádný právní důvod, pro který by měl žalovaný povinnost tyto částky žalobcům hradit.6. Proti tomuto rozhodnutí o zastavení řízení ohledně povinnosti učinit nabídku, jakož i o zamítnutí žaloby na placení uvedené újmy společně se závislým výrokem o nákladech řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolali žalobci (odvolatelé) a na základě písemné, jakož i ústní argumentace přednesené před odvolacím soudem se domáhali změny napadeného rozhodnutí a plné vyhovění žalobě, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. Podle odvolatelů je napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, neboť je v něm argumentováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ačkoli ten nebyl věcně příslušný k rozhodnutí o povinnosti žalovaného předložit žalobcům písemnou nabídku na odkup bytu. Žalobci rovněž zdůraznili, že jejich nárok nemá charakter předkupního práva a je tak zřejmé, že nepředkládali soudům žalobu o předkupním právu žalobců k nabízené bytové jednotce. Zdůrazňovali, že se žalobou bránili nepravdivém tvrzením žalovaného o vznesené nabídce a o předkupním právu žalobců k nabízené bytové jednotce. Jejich postup byl veden skutečností, že jim jako zakládajícím členům , Jméno žalovaného B, nebyla nikdy učiněna písemná nabídka k odkupu předmětného bytu a z toho důvodu takovou nabídku nemohli ani odmítnout. Pokud by taková nabídka byla učiněna, byli by žalobci obdrželi úvěr od , právnická osoba, ., jež předložení této nabídky požadovala.8. Podle odvolatelů jejich nárok má oporu v zákonných ustanoveních. Po podrobném shrnutí dosavadního průběhu předchozích řízení rovněž podrobně odůvodnili újmu, již utrpěli v průběhu předchozích řízení v penězích vynaložených na tato řízení. Zdůraznili přitom, že v minulosti v řízení o jejich nároku rozhodoval odvolací soud a jeho rozhodnutí o nákladech řízení se značně lišilo. Podle odvolatelů Městský soud v Praze nepostupoval v souladu s o. s. ř.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, avšak odvolání žalobců důvodným neshledal.10. Odvolací soud ve vztahu k žalobci vymáhané povinnosti žalovaného předložit jim „povinnou zákonnou písemnou nabídku na odkup bytu“ vyšel ze skutečnosti, že o této otázce již v minulosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. 42 C 361/2017-166 ze dne 25. 2. 2021 a jeho rozhodnutí je pravomocné. V nyní vedeném řízení sp. zn. 64 Cm 43/2023 soud I. stupně ani odvolací soud v řízení 9 Cmo 305/2024 není oprávněn zkoumat výhrady žalobců proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 42 C 361/2017-166 ze dne 25. 2 2021, neboť tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 je podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Závazný, neboť jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.11. Skutečnost, že o shodném předmětu řízení (jako v projednávaném případě) mezi totožnými účastníky řízení (jako v projednávaném případě) bylo v minulosti již rozhodnuto shora uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, má význam z hlediska § 104 odst. 1 o. s. ř., když uvedená skutečnost vytváří ve smyslu § 159 a o. s. ř. neodstranitelný nedostatek procesní podmínky (neodstranitelnou překážku řízení) a v takové situaci nebylo možno postupovat jinak, než postupoval soud I. stupně, jenž zcela správně řízení postupem podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. zastavit.12. Stejně tak soud I. stupně správně zamítl požadavek žalobců na náhradu újmy, jíž měli utrpět tím, že v souladu s § 140 odst. 1 o. s. ř. platili, případně v souladu s § 142 a násl. o. s. ř. hradili na základě rozhodnutí soudů, náklady předchozích řízení.13. Ve vtahu k tomuto žalobci uplatňovanému nároku odvolací soud konstatuje, že shodně jako v případě předchozích pravomocných rozhodnutí ve věci samé týkajících se předmětného bytu, jež jsou pro soud závazná a nelze je přezkoumávat, jsou závazné bez možnosti přezkumu i závislé výroky v těchto rozhodnutích, týkající se nákladů řízení. Vedle toho odvolací soud shodně se soudem I. stupně konstatuje, že ani odvolací soud v postupu žalovaného v jednotlivých řízeních, v nichž vznikaly žalobcům další náklady, o nichž nebylo soudy rozhodováno, neshledává ničeho, co by se příčilo právním normám a mohlo by zakládat povinnost žalovaného k náhradě újmy uváděné žalobci, vzniklé jim v průběhu jednotlivých soudních řízení.14. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a z tohoto důvodu mu musí neúspěšní žalobci v plném rozsahu nahradit žalovaným v odvolacím řízení vynaložené náklady v celkové výši 19 190 Kč. Tyto byly představovány náklady na právní zastoupení, kdy zástupkyně žalovaného provedla v průběhu odvolacího řízení ve prospěch žalovaného 2 úkony, a to v souvislosti s podáním vyjádření k odvolání (výše odměny podle tarifu před novelou AT z punkta 228 340 Kč činí 9 220 Kč + paušální náhrada 300 Kč) a dále v souvislosti s účastí při jednání odvolacího soudu (výše od