9 Cmo 360/2024-37 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatel se domáhal odvolání Jiřího Fabiánka z funkce likvidátora obchodní společnosti , Jméno navrhovatele A, coby účastnice 1/ (dále též jen „společnost“) a jmenování nového likvidátora. Návrh odůvodnil tím, že likvidátor společnosti je nečinný, neboť společnost nepodala od roku 2008 přiznání k dani z příjmů právnických osob, ačkoli je k tomu povinna dle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), a byla k tomu navrhovatelem jakožto správcem daně opakovaně vyzývána. Likvidátor tudíž řádně neplní své povinnosti. Svůj právní zájem na odvolání nečinného likvidátora odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daní dle § 1 odst. 2 d. ř.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že odvolal z funkce likvidátora společnosti , Anonymizováno, (výrok I.) a novým likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , nar. , Datum narození navrhovatele B, (výrok II.), uložil , Anonymizováno, povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).3. Soud prvního stupně ohledně aplikované právní úpravy uvedl následující: „Jelikož společnost vstoupila do likvidace před 1. 1. 2014, podle § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se postupuje podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) [viz i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 14 Cmo 235/2022].“4. Následně citoval ustanovení § 71 odst. 1, 2, 3, 4 a 7 obch. zák. s tím, že dovodil právní zájem navrhovatele na odvolání likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora a dále soud dospěl k závěru, že je zjevné, že likvidátor společnosti závažně porušuje své povinnosti: nezveřejnil rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky (§ 73 obch. zák.), nesestavil mimořádnou účetní závěrku (resp. tuto nezveřejnil - § 74 obch. zák.), nezakládá do sbírky listin dokumenty, jejichž zveřejnění zákon vyžaduje (§ 38i obch. zák.), nereagoval na výzvy správce daně k podání řádného daňového tvrzení k dani z příjmů právnických osob (výzvy s doručenkami na č. l. 4 až 9) a od vstupu společnosti do likvidace přitom uplynulo více než 18 let, proto likvidátora společnosti odvolal (výrok I.).5. Dále se soud zabýval tím, zda je zde vhodná osoba, kterou by mohl jmenovat likvidátorem podle § 71 odst. 2 obch. zák. s tím, že jediným zapsaným jednatelem společnosti je odvolávaný , Anonymizováno, , společníci , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , a , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , nejsou osobami vhodnými pro výkon funkce likvidátora s ohledem na jejich vysoký věk. K dotazu soudu, zda je zde nějaký důvod, proč po společníkovi společnosti , právnická osoba, , nar. , Datum narození navrhovatele B, nelze spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora společnosti, , tituly před jménem, soudu sdělil, že jsou mu poměry ve společnosti neznámé, nemá přístup k účetnictví, nezná ostatní společníky ani členy statutárního orgánu a že podle současné právní úpravy společníka společnosti s ručením omezeným nelze bez jeho souhlasu jmenovat likvidátorem společnosti. , tituly před jménem, se svým jmenováním do této funkce nesouhlasí. Soud zdůraznil, že v případě zrušení společnosti s ručením omezeným může být společník jmenován i bez svého souhlasu jejím likvidátorem, což plyne přímo ze zákona a všichni společníci společností s ručením omezeným si toho mají být vědomi (neznalost zákona neomlouvá, jde o jednu z povinností spojených s účastí ve společnosti) s tím, že podle § 71 odst. 8 obch. zák. likvidátorovi jmenovanému soudem jsou třetí osoby (tj. i dosavadní likvidátor , Anonymizováno, či další společníci) povinny poskytnout součinnost v rozsahu, v jakém jsou povinny ji poskytnout insolvenčnímu správci. Pokud by likvidátor z řad společníků nevěděl, jak postupovat (např. s ohledem na dobu, která uplynula od jeho faktického angažmá ve společnosti, resp. kvůli absenci podkladů společnosti), může se obrátit s žádostí o pomoc na advokáta či insolvenčního správce. Dále soud poukázal na to, že soud může jmenovat likvidátorem insolvenčního správce pouze v situaci, kdy zde není žádný společník ani jednatel, jenž by mohl funkci likvidátora vykonávat a že náklady likvidace nelze bezdůvodně přenášet na stát. Soud proto v souladu s § 71 odst. 2 obch. zák. jmenoval nového likvidátora , tituly před jménem, , jenž je svéprávnou osobou s vysokoškolským právním vzděláním bez záznamu v insolvenčním rejstříku či v evidenci vyloučených osob (výrok II.).6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal nově jmenovaný likvidátor jen v rozsahu výroku II. o svém jmenování v zákonné lhůtě odvolání.7. Odvolatel nesouhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož lze aplikací § 71 odst. 2 obch. zák. společníka „donutit“ k výkonu funkce likvidátora. Zmíněné ustanovení § 71 odst. 2 obch. zák. - společně s obchodním zákoníkem jako celkem - bylo s účinky k 1. 1. 2014 zrušeno (srov. § 3080 bod 72 občanského zákoníku). Současná právní úprava v § 191 o. z. již takový postup soudu neumožňuje: soud podle citovaného ustanovení občanského zákoníku může za tam stanovených podmínek jmenovat likvidátorem právnické osoby člena jejího statutárního orgánu, alternativně osobu zapsanou na seznamu insolvenčních správců. V současné době tedy neexistuje zákonná norma, která by nutila společníka společnosti s ručením omezeným převzít funkci jejího likvidátora proti jeho vůli. Podle § 777 odst. 4 z. o. k. se má za to, že obsahem společenské smlouvy společnosti jsou i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích nebo se od nich společníci neodchýlili ve společenské smlouvě. Z komentářové literatury k § 777 odst. 4 z. o. k. přitom vyplývá, že se nejedná pouze o donucující ustanovení zákona o obchodních korporacích, nýbrž i ustanovení občanského zákoníku. Ustanovení společenské smlouvy společnosti, které by umožnilo soudu jmenovat likvidátorem společníka společnosti i bez jeho souhlasu, tedy proti jeho vůli, by zcela zjevně bylo v rozporu s ustanovením § 191 o. z. Aplikovatelnost § 71 odst. 2 obch. zák. a jmenování společníka likvidátorem proti jeho vůli by za současné právní úpravy byly i v rozporu s článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Jmenování odvolatele do funkce likvidátora je tak v rozporu s právními předpisy platnými a účinnými ke dni podání tohoto odvolání. Dále odvolatel uvedl, že poměry společnosti jsou mu zcela neznámé, není a nikdy nebyl členem statutárního orgánu společnosti, nemá přístup ani k jejímu účetnictví ani k dalším podkladům společnosti, nemá žádné informace o aktivitách společnosti a nezná ani ostatní společníky ani členy statutárního orgánu společnosti. Odvolatel neměl ze společnosti žádný majetkový ani jiný prospěch. Dle názoru odvolatele tak není možné po něm spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora ve společnosti vykonával. Tyto skutečnosti již soudu prvního stupně sdělil ve svém písemném vyjádření adresovaném soudu prvního stupně na jeho výzvu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.8. Podáním ze dne 11. 12. 2024 se k odvolání vyjádřil navrhovatel, jenž uvedl, že trvá na svém návrhu a ztotožňuje se s usnesením soudu prvního stupně.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního v odvoláním napadeném rozsahu (tj. výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.10. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2024, je třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.11. Odvolací soud si je plně vědom, že v rámci rozhodovací praxe odvolacího soudu o této otázce nepanuje úplná jednota - viz např. soudem prvního stupně zmiňované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2022 sp. zn. 14 Cmo 235/2022 a z něhož soud prvního stupně vyšel ohledně aplikace právní úpravy a v němž Vrchní soud v Praze (senát 14 Cmo) ohledně společnosti s ručením omezeným zrušené s likvidací soudem v roce 2009 a ohledně jmenování nového likvidátora soudem v roce 2022, výslovně uvedl, že „Závěru soudu prvního stupně, podle něhož na věc dopadá právní úprava v § 71 odst. 1, 2 a 3 obch. zák., je třeba přisvědčit….Soud prvního stupně …správně vyšel z § 71 odst. 3 věty první obch. zák. a rozhodl o jmenování nového likvidátora“, přičemž odvolací soud v tomto usnesení odkázal i na předchozí usnesení Vr