12 Cmo 18/2026-183 – Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jednak částku 300 000 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 12. 5. 2019 do zaplacení (bod I. výroku), jednak náhradu nákladů řízení ve výši 68 724 Kč (bod II. výroku).2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, kterým se domáhal zaplacení směnky, vystavené žalovaným v , Anonymizováno, dne 21. 12. 2018, kterou se zavázal zaplatit žalobci dne 11. 5. 2019 směnečnou sumu ve výši 300 000 Kč. Žalobce tvrdil, že směnečnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka , právnická osoba, (dále jen „Společnost“). Insolvenční správce ji popřel. O incidenční žalobě podané žalobcem bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 159 ICm 1272/2020-169 tak, že pohledávka žalobce vyplývající z předmětné směnky je po právu, když zavázaným ze směnky je Společnost. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 107 VSPH 512/2022-181 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že výstavcem směnky je , Jméno žalovaného, .3. O žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl z důvodu nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen.4. Žalovaný se bránil tím, že povinným ze směnky není on, ale Společnost. V době vystavení směnky byl generálním ředitelem Společnosti a byl oprávněn za ni jednat. Organizoval a řídil její běžnou podnikatelskou činnost, včetně jednání za ni vůči třetím osobám. Mezi taková právní jednání patřilo i vystavení směnky Společností, za níž jednal. Na tom nic nemění to, že nebyla uvedena jeho funkce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3252/2021). S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008 a ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2012., sp. zn. III. ÚS 3660/1 žalovaný poukázal na to, že pod rámečkem je uveden text: „jméno (název, razítko) adresa a podpis výstavce“. V případě, kdy by výstavcem byla právnická osoba, měly být logicky uvedeny název, razítko, adresa a podpis výstavce. Tyto údaje byly splněny výhradně ve spojitosti razítka , právnická osoba, rámeček) a podpisu žalovaného. Kdyby byl výstavcem žalovaný, chybí na směnce jeho adresa. Označení výstavce by bylo neúplné. K důvodu směnky uvedl, že Společnost prováděla pro žalobce stavební práce a odstraňovaní vad, směnka byla vystavena jako zajišťovací instrument. Šlo o běžné ručení zhotovitele formou směnky.5. Po provedeném dokazování (důkazy uvedenými pod bodem 11 odůvodnění) soud uzavřel, že k osobě výstavce směnky se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesením ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 29 ICdo 33/2024 a považuje za něj nikoliv Společnost, ale žalovaného, jehož jméno a příjmení je vypsáno v rámečku určeném pro označení a podpis výstavce a ve vymezeném prostoru je umístěn i jeho podpis. Okolnost, že na směnce (mimo prostor vymezený rámečkem k označení a podpisu výstavce) se nachází rovněž razítko dlužníka, neshledal významnou. U směnky není určující, jaký byl úmysl účastníků směnečného vztahu (v jakém postavení podle nich měl vystupovat konkrétní subjekt), jestliže tento úmysl není jasně ze směnky seznatelný. Z umístění razítka Společnosti na směnce nelze dovodit, že by nějak souviselo s podpisem výstavce. Od přijatých závěrů neměl soud důvody se odchýlit, neboť provedené dokazování nasvědčuje pro totožný závěr. V případech, kdy žalovaný za Společnost jednal z pozice jejího ředitele, otisk razítka podpis žalovaného vždy překrýval. Měla-li být směnka vystavena Společností, nebyl důvod, aby se razítko a podpis žalovaného nepřekrývaly, a to bez ohledu na to, zda na směnce rámeček je či není. Jestliže měla být směnka vystavena Společností, měl žalovaný při podpisu postupovat jako obvykle, tj. svůj podpis vepsat do razítka. Obstát nemůže ani námitka žalovaného, že směnka byla vystavena Společností proto, že razítko obsahuje adresu a u podpisu jeho adresa chybí. V místě pro výstavce je sice uvedeno „jméno (název, razítko), adresa a podpis výstavce“, ale obligatorní náležitostí směnky, co do označení výstavce, je pouze jeho podpis.6. O tom, že směnka musela být vystavena Společností, nesvědčí ani Příloha č. 1 k závěrečnému předávacímu protokolu ze dne 21. 12. 2018, v níž je uvedeno, že směnka je vystavena „generálním ředitelem fa. , právnická osoba, , panem , Jméno žalovaného, “. Uvedené lze vyložit dvojím způsobem, tj. vystavení jak Společností, za kterou jedná její generální ředitel, tak i vystavení žalovaným coby fyzickou osobou s konkretizací, že se jedná o generálního ředitele zhotovitele, čímž byla označena souvislost osoby výstavce směnky zajišťovací a zajišťovaného závazku Společnosti. Rozhodnutí žalovaným odkazovaná neshledal soud relevantní, neboť v nich byla řešena otázka platnosti směnky s ohledem na její grafickou podobu (rámečky, či jinak graficky oddělené části). V posuzované věci nebylo o platnosti směnky sporu. K rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008 je třeba uvést, že v případě sporné směnky nelze bez dalšího dovodit, že by žalovaný „připojil ke svému podpisu“ otisk razítka Společnosti. Na přijatém závěru nemůže nic změnit ani to, že místo placení nekoresponduje s adresou výstavce.7. Soud zamítl návrhy žalovaného na provedení dokazování dopisem předsedy představenstva , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2018 a jeho výslechem, dopisem starosty žalobce ze dne 19. 12. 2018, , Anonymizováno, zpravodajem č. 1 z ledna až března 2019 a zápisem ze zasedání zastupitelstva žalobce ze dne 21. 12. 2018, neboť s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 29 ICdo 33/2024 bylo jejich provedení k prokázání, kdo je výstavcem směnky, nadbytečné. V incidenčním řízení vedeném vůči Společnosti byla tato otázka vyřešena. Dokazování nebylo doplněno ani o důkaz vizuálně stejnými směnkami vystavenými Společností ve prospěch jiných věřitelů, když tyto nebyly žalovaným předloženy.8. Při právním posouzení vyšel soud z čl. I § 75, čl. I § 28 odst. 1, 2 a čl. I § 78, čl. I § 48 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).9. Protože žalobcem předložená směnka, jejímž výstavcem je žalovaný, obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. pro platnou vlastní směnku, a žalovaný se povinnosti ji zaplatit neubránil, soud žalobě vyhověl. Náhradu nákladů řízení přiznal ve sporu úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).10. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 29 ICdo 33/2024, z něhož je zřejmé, že Nejvyšší soud se dovoláním nezabýval z věcného hlediska a předmětnou směnku posuzoval pouze okrajově. Nejvyšší soud při citaci svých přechozích rozhodnutí postupoval selektivně, když ne ve všech byl rámeček rozhodujícím pro interpretaci výstavce směnky. Poukázal zejména na jeho rozsudek sp. zn. 29 Cdo 722/2010, na nějž navázal Ústavní soud nálezem ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/1. Výklad přijatý Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. 4. 2025 je opačným extrémem, kdy údaj, který není uvnitř rámečku, jako by neexistoval. Závěr, že žalovaný je výstavcem proto, že jeho podpis je umístěn v rámečku, nemá oporu v zákoně, ani v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Soud prvního stupně neuvedl konkrétní případ, kdy žalovaný vepsal svůj podpis do razítka, byť to označil za obvyklé. Pokud je pod rámečkem text „jméno (název, razítko), adresa a podpis výstavce“, bylo by označení žalovaného jako výstavce neúplné. Požadované údaje byly splněny výhradně ve spojitosti razítkem Společnosti a podpisem žalovaného. Soud prvního stupně (ani Nejvyšší soud) nevysvětlil, proč považuje rámeček umístěný na směnce za tak zásadní, že na něm založil závěr o výstavci směnky. K rámečku by se mělo přistupovat tak, jako by na směnce vůbec nebyl.11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl zcela v souladu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 107 VSPH 512/2022 a usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 33/2024, v nichž byl prezentován jednoznačný závěr, že výstavcem předmětné směnky je žalovaný. Uvedené plyne i z předávacího protokolu. Upozornil, že v insolvenčním řízení byla pohledávka ze směnky přihlašována jako podmíněná z důvodu, že dlužník (Společnost) je ze směnky zavázán za podmínky, že nebude zavázán jako výstavce žalovaný.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a cont odst. r. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozhodnutí p