19 Cmo 185/2025-382 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze výrokem I. v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že se odvolací řízení zahájené odvoláním podaným žalobkyní , právnická osoba, [dále jen žalobkyně a)] zastavuje. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že i přes učiněnou výzvu (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2025, č. j. 77 Cm 112/2019-317), aby žalobkyně a) zaplatila soudní poplatek za odvolací řízení ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení, soudní poplatek ve stanovené lhůtě žalobkyně a) nezaplatila. Soud prvního stupně tak na základě § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), odvolací řízení zastavil (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl dle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a contrario, jelikož žádnému z účastníků nevznikly žádné náklady.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně a) odvolání a navrhuje, aby odvolací soud usnesení změnil tak, že odvolací řízení se nezastavuje.4. Odvolatelka namítá, že odvolací řízení nemělo být zastaveno z několika důvodů. Předně uvádí, že usnesení se nedostalo do dispoziční sféry statutárního orgánu odvolatelky, jelikož usnesení bylo „doručeno do datové schránky v době kdy statutární orgán byl na dovolené mimo ČR a nebyl schopen věc řádně převzít, když tuto výzvu převzal pouze jeho účetní.“ Dále poukazuje na to, že dle judikatury Ústavního soudu má lhůta určená k zaplacení soudního poplatku charakter procesní lhůty. Konstatuje, že odvolací řízení je již vedeno, a to na základě odvolání podaných ostatními účastníky, a tedy nemůže dojít k zastavení „celého řízení“. Konečně argumentuje tím, že „byl-li soudní poplatek zaplacen do konce lhůty k odvoláni proti usnesení o zastavení řízení poplatková povinnost byla splněna a soud by měl usnesení zrušit.“5. Nikdo z ostatních účastníků řízení se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Ze spisu vyplývá, že odvolatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 20. května 2025, č. j. 77 Cm 112/2019-295, včasné odvolání dne 1. srpna 2025, které následně doplnila 11. září 2025. Dne 6. srpna 2025 bylo do odvolatelčiny datové schránky dodáno usnesení ze dne 4. srpna 2025, č. j. 77 Cm 2019-317, kterým byla vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedené výzvy zaplatila soudní poplatek. Z potvrzení o platbě (ID operace 27349185917) předloženého odvolatelkou vyplývá, že k zaplacení tohoto poplatku však došlo až 18. listopadu 2025, tedy po uplynutí stanovené lhůty a po rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení.9. Běh patnáctidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku, jež byla stanovena uvedenou výzvou, započal následující den po doručení výzvy (srov. § 57 odst. 1 o. s. ř.). V případě doručování datovou schránkou je dokument doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, resp. nepřihlásí-li se taková osoba do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty (srov. § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).10. I pokud by „účetního“, který dle odvolatelčina tvrzení výzvu převzal (přičemž k přihlášení do datové schránky došlo 15. srpna 2025), nebylo možné považovat za osobu, která má oprávnění k přístupu k danému dokumentu, výzva by byla považována za doručenou nejpozději posledním dnem desetidenní lhůty od jejího dodání. Jinými slovy, pokud by tak k doručení nedošlo okamžikem přihlášení do datové schránky (tj. 15. srpna 2025), považovala by se výzva za doručenou 16. srpna 2025. Soudní poplatek by tak musel být zaplacen nejpozději 31. srpna 2025. Z uvedeného vyplývá, že za situace, kdy byl tento poplatek zaplacen až 18. listopadu 2025, nebyl zaplacen ve lhůtě, resp. byl zaplacen po jejím marném uplynutí. Tvrzení odvolatelky, že se statutární orgán nacházel mimo území České republiky a výzvu převzal „pouze jeho účetní“, nemůže na základě výše uvedeného na učiněném závěru o pozdním zaplacení soudního poplatku ničeho změnit.11. Odvolatelka dále uvádí, že „byl-li soudní poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, poplatková povinnost byla splněna a soud by měl usnesení zrušit“, přičemž odkázala na znění § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. září 2017. Odvolací soud dává odvolatelce za pravdu, že do 29. září 2017 bylo možné soudní poplatek zaplatit i po uplynutí lhůty stanovené výzvou k zaplacení tohoto poplatku, a to, jak správně konstatuje odvolatelka, do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení. V účinném znění zákona o soudních poplatcích tak tomu však již není. Zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, totiž došlo k novelizaci znění § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, na jejímž základě došlo ke zpřísnění posuzování včasnosti zaplacení soudního poplatku. Od 30. září 2017 se tak již k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení nepřihlíží.12. K uvedené změně (resp. zpřísnění) právní úpravy ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku se opakovaně vyjádřil též Nejvyšší soud, který dovodil, „že podle zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.) má poplatník dvě možnosti (dva ‚pokusy‘) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod č. 76/2022 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 Sb. rozh. obč.)“, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2024, sp. zn. 21 Cdo 204/2024, dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz.13. Na základě uvedeného tak v situaci, kdy odvolatelka zaplatila soudní poplatek až po marném uplynutí lhůty k zaplacení určené, postupoval soud prvního stupně správně, když odvolací řízení ve vztahu k odvolatelce zastavil (srov. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).14. Odvolatelka dále žádá, aby došlo k „navrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku“, jelikož „statutární orgán nebyl přítomen v ČR v době doručování výzvy o poplatcích, [a] nebylo [tak] v jeho silách objektivně tyto poplatky uhradit“. Ačkoliv institut „navrácení lhůty“ není v občanském procesním právu znám, materiálně odvolací soud tuto žádost posoudil jako návrh na prominutí lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř.15. Ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. upravuje možnost prominutí zmeškané lhůty, jestliže byla zmeškána z omluvitelného důvodu, a účastník (resp. jeho zástupce) byl proto vyloučen z možnosti provedení úkonu, který mu přísluší. Podle ustálené judikatury však možnost takového prominutí dopadá pouze na „lhůty zákonné“, nikoliv „lhůty soudcovské“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 23. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, či ze dne 30. října 2019, sp. zn. 21 Cdo 4629/2018).16. Soudcovská lhůta je taková lhůta, která je (na rozdíl od lhůt zákonných, které stanovuje zákon) určena soudcem. Soudce může (soudcovskou) lhůtu k provedení procesního úkonu (resp. ke splnění proce