3 Cmo 79/2025-1723 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně nepřipustil vstup společnosti , Anonymizováno, IČO , IČO, , do řízení namísto dosavadní žalobkyně.2. V odůvodnění rozhodnutí nejprve soud prvního stupně připomněl, že žalobkyně se domáhá nároku na zaplacení částky 213 577 230 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, který odůvodňuje porušením smluvní povinnosti a nerovným jednáním žalované při připojování jednotlivých fotovoltaických elektráren k distribuční soustavě v závěru roku 2010. Společným podáním došlým soudu dne 22. 10. 2024 navrhly žalobkyně a společnost , Anonymizováno, ., aby společnost , Anonymizováno, . vstoupila do řízení na místo žalobkyně s odůvodněním, že dne 7. 10. 2024 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalovanou mezi žalobkyní jako postupitelem a , Anonymizováno, jako postupníkem, kterou k návrhu žalobkyně připojila, a společnost , Anonymizováno, . vyjádřila se svým vstupem do řízení souhlas. Žalobkyně uvedla, že k postoupení pohledávky došlo s ohledem na nepřiměřeně dlouhou dobu řízení a finanční náročnost vymáhání. Žalovaná vyjádřila s návrhem nesouhlas z důvodu, že takovým postupem dojde ke značnému zhoršení postavení dlužníka a ke zneužití procesní úpravy na úkor žalované. Poukázala na to, že žalobkyně při jednání soudu dne 3. 5. 2021 trvala na tom, aby byly provedeny důkazy, které označila ve svém podání ze dne 26. 4. 2021 na č. l. 1331-1347. Návrh žalobkyně, aby soud podle § 18 odst. 1 zák. č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže, uložil žalované povinnost zpřístupnit důkazní prostředky, byl pravomocně zamítnut usnesením ze dne 15. 3. 2023, č. j. 20 Cm 163/2012-1433, a proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně podala neúspěšně dovolání i ústavní stížnost. Je tak zřejmé, že žalobkyně nedisponuje důkazy k prokázání svého nároku, a proto se snažila o přenesení důkazního břemena na žalovanou, ovšem v projednávané věci není co prokazovat, neboť chybí především samotná tvrzení a dle žalované se jeví jako vysoce pravděpodobné, že žalobkyně nebude se žalobou úspěšná. S ohledem na to, že řízení trvá již 12 let, se náklady řízení žalované pohybují v milionech korun a ze Sbírky listin je patrné, že podnikání žalobkyně je od roku 2021 v zisku a žalobkyně vlastní majetek. Společnost , Anonymizováno, . považuje žalovaná za účelově založenou k převzetí pohledávky, jelikož vznikla dne 16. 9. 2024, tedy jen několik málo dnů před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky.3. Soud prvního stupně dovodil, že postoupením pohledávky došlo ve smyslu § 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ke zneužití procesní úpravy, neboť zde není zřetelný důvod pro postoupení pohledávky a chybí komerční motiv postoupení. Uvedenému závěru podle soudu nasvědčuje skutečnost, že pohledávka byla z žalobkyně na společnost , Anonymizováno, . postoupena až dne 7. 10. 2024, tedy poté, co byl dne 12. 10. 2023 pravomocně zamítnut návrh žalobkyně na to, aby soud uložil žalované zpřístupnit důkazní prostředky, kterými by žalobkyně prokázala svůj nárok ve věci (přičemž následně dne 26. 6. 2024 bylo odmítnuto dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a dne 15. 10. 2024 byla odmítnuta ústavní stížnost), což vedlo k oslabení postavení žalobkyně v řízení. Společnost , Anonymizováno, . navíc vznikla až 16. 9. 2024, což nasvědčuje účelovému založení za účelem převzetí pohledávky, stejně tomu nasvědčuje i personální propojení právního zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta A, a pana , Anonymizováno, , který je společníkem společnosti , Anonymizováno, a zároveň kolegou právního zástupce žalobkyně v advokátní kanceláři , právnická osoba, Soud prvního stupně je tak přesvědčen, že procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky by mohly pro žalovanou nastat nepříznivé důsledky v případě jejího úspěchu ve věci ohledně náhrady nákladů řízení, jelikož žalobkyně je, na rozdíl od společnosti , Anonymizováno, ., solventní společností, když za rok 2023 byl její provozní výsledek hospodaření ve výši 5 359 000 Kč, po zdanění 4 454 000 Kč, při čistém obratu za účetní období ve výši 14 044 000 Kč, vlastní majetek, její hlavní aktivitou v roce 2023 byla výroba elektřiny, zaměstnávala jednoho pracovníka a neměla žádné úvěrové zatížení. Naopak společnost , Anonymizováno, . solventní společností není, jelikož žádný majetek nevlastní a výsledek hospodaření za rok 2024 činí nula. Proto soud prvního stupně vstup této společnosti do řízení nepřipustil.4. Usnesení napadla odvoláním žalobkyně a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že vstup , Anonymizováno, . do řízení namísto žalobkyně připustí. Namítla, že důvod pro postoupení své pohledávky sdělila již ve svém podání ze dne 6. 11. 2024 a tam uvedené důvody jsou přitom zcela relevantní, zřetelné a splňují komerční motiv pro postoupení pohledávky. Poukázala na délku soudního řízení a nutnost vynaložit na vedení řízení značné finanční prostředky, a to i z důvodu nesprávného rozhodování soudu. Uvedla dále, že pravomocné rozhodnutí o návrhu bylo vydáno cca rok před postoupením pohledávky, rozhodnutí o dovolání bylo vydáno cca čtvrt roku před postoupením pohledávky a rozhodnutí o ústavní stížnosti až po jejím postoupení, neexistuje tak časová souvislost mezi procesním postavením žalobkyně a postoupením pohledávky. Namítla také, že nejsou rozhodné ani majetkové poměry vstupujícího účastníka, když je zřejmé, že jeho hlavní agendou má být právě pokračování ve vedení tohoto sporu. Navíc s ohledem na to, že řízení bude pravděpodobně ještě nějakou dobu trvat, je reálně možné, že se majetkové poměry vstupujícího účastníka do pravomocného rozhodnutí ve věci změní. Výjimečné podmínky pro zamítnutí návrhu podle § 107a o. s. ř. vyplývající z judikatury a odborné literatury tak nejsou v daném případě dány, neboť pohledávka byla postoupena z racionálních důvodů.5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně nejprve shrnula dosavadní postup žalobkyně v řízení a uvedla, že jím došlo k potvrzení závěrů soudu prvního stupně a je pravděpodobné, že by měla být v řízení ve věci samé úspěšná žalovaná, když na rozdíl od žalobkyně přednesla argumentaci, kterou podložila relevantními důkazy. Žalovaná pak opakovaně podrobně rozebrala argumentaci k důvodu nesouhlasu s postupem podle § 107a o. s. ř. Poukázala při tom také na to, že většina společností, kde je společníkem a členem statutárního orgánu pan Petr Lulák, nevykazuje žádnou aktivitu. K argumentu žalobkyně o délce řízení uvedla, že žalobkyně nebyla za téměř 13 let schopna předložit ani tvrzení ani důkazy a nebyla schopna označit ani smluvní povinnost, jejíhož porušení se měla žalovaná dopustit. Pokud je řízení dlouhé a finančně náročné, je to z důvodu přístupu a chybějící procesní aktivity žalobkyně. Za nesprávnou považuje také argumentaci o tom, že majetkové poměry vstupujícího účastníka nejsou rozhodné, jelikož právě schopnost postupníka uhradit pohledávku vyplývající z potencionální náhrady nákladů řízení je pro posouzení zneužití institutu procesního nástupnictví zásadní, což potvrzuje i judikatura. Možná změna majetkové situace postupníka je nepodstatná, neboť důležitý je stav majetku a s ním související schopnost uhradit náklady řízení ke dni rozhodování soudu. Žalovaná je tedy přesvědčena, že postup žalobkyně naplňuje všechny znaky zneužití procesní úpravy a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, a aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odst. 2 citovaného ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.8. Je třeba uvést, že podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR mají soudy při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. posuzovat i skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy), a tedy můžou ve výjimečných případech prostřednictvím § 2 o. s. ř. návrh žalobce podle § 107a o. s. ř. zamítnout, přičemž musí takový návrh za prostředek zneužití práva považovat bez rozumných pochybností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 29 Cd