4 Cmo 85/2026-129 – Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Uvedl, že žalobkyně podala další žádost o osvobození od soudních poplatků poté, co již bylo o její předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto a bylo jí přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že od doby rozhodnutí o předchozí žádosti nedošlo ani u žalobkyně, ani u jejího společníka k takové změně majetkových a výdělkových poměrů, jež by odůvodňovala nové posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně proto o opakované žádosti žalobkyně nerozhodoval a s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. p.“), řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.2. Proti tomuto usnesení se žalobkyně, jednající svým společníkem, včas odvolala. S rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí a navrhuje jeho změnu tak, že se řízení nezastavuje. Především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že od předchozího rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků u ní nedošlo ke změně poměrů. Připomíná, že předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2026, č. j. 4 Cmo 4/2026-111, jímž jí bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků, stojí na závěru, že žalobkyně sice sama nedisponuje prostředky k úhradě soudního poplatku, avšak je schopna si je v omezeném rozsahu opatřit prostřednictvím svého společníka. Její společník se však mezitím ocitl v nepříznivé ekonomické situaci. Nemá totiž žádné příjmy z podnikání, byl po určitou dobu veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR, v novém zaměstnání je teprve krátce, nevlastní žádný nemovitý majetek, na svých účtech má jen minimální zůstatky a má závazek ze spotřebitelského úvěru u společnosti , právnická osoba, ve výši 800 000 Kč, jenž v minulosti sloužil k financování činnosti žalobkyně formou zápůjček. Podle žalobkyně tyto skutečnosti osvědčují změnu poměrů jejího společníka, a tím i změnu jejích poměrů. Soud prvního stupně se však nově tvrzenými okolnostmi materiálně nezabýval, neposuzoval je v jejich vzájemné souvislosti a řízení bez dalšího zastavil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.4. Řízení je vedeno o žalobě z 26. 9. 2025, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 1 864 511 Kč. Žalobkyně tvrdila, že má dva společníky, , fyzická osoba, a žalovaného, každého s podílem o velikosti 50 %. Podle jejích tvrzení měl žalovaný ve funkci jednatele způsobit žalobkyni škodu porušením povinnosti péče řádného hospodáře tím, že v období od 22. 1. 2023 do 26. 4. 2025 využíval její finanční prostředky ve svůj prospěch, zejména pro osobní platby kartou, výběry hotovosti a převody prostředků na svůj účet.5. Z obsahu spisu plyne, že součástí žaloby byla i žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 12. 2025, č. j. 39 Cm 214/2025-104, osvobození od soudního poplatku žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že si může finanční prostředky potřebné k jeho úhradě obstarat prostřednictvím svého společníka. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 4 Cmo 4/2026-111, toto usnesení soudu prvního stupně změnil a žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %. Následně soud prvního stupně žalobkyni vyzval ke splnění poplatkové povinnosti ve výši 46 613 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Před uplynutím této lhůty žalobkyně dne 25. 3. 2026 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že v mezidobí došlo ke změně jejích poměrů.6. Jde-li o novou žádost o osvobození od soudních poplatků, dřívějším usnesením o zamítnutí žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků je soud vázán. Později podané (nové) žádosti téhož účastníka může vyhovět jen tehdy, změní-li se u něj poměry, z nichž soud vycházel v původním zamítavém rozhodnutí. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním zamítavém rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže (k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013).7. Z uvedeného plyne, že podstatný je skutkový stav, z něhož soud vycházel při vydání původního rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, a jeho následné porovnání s tvrzeními obsaženými v nové žádosti. V žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 26. 9. 2025 žalobkyně tvrdila a doložila, že již negeneruje žádné příjmy, nevlastní žádné nemovité ani movité věci větší hodnoty, na bankovních účtech má dlouhodobě téměř nulové zůstatky. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 5. 2. 2026 vysvětlil, že účastníkem řízení a nositelem poplatkové povinnosti je v projednávané věci obchodní korporace, a pouze její majetkové poměry jsou významné pro posouzení žádosti. Poměry společníka jednajícího jménem obchodní korporace lze zohlednit pouze podpůrně, v rámci posouzení, zda je žalobkyně objektivně schopna opatřit si finanční prostředky k úhradě soudního poplatku. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že žalobkyně sice měla na svých účtech dlouhodobě nulové či jen minimální zůstatky, současně však neměla žádné dluhy, v roce 2024 dosáhla kladného výsledku hospodaření ve výši 225 180 Kč a podle zjištění soudu měla zřejmě možnost opatřit si alespoň v určitém rozsahu peněžní prostředky prostřednictvím svého společníka, neboť v posledním pololetí před podáním žádosti takto finanční prostředky získávala. Poměry společníka však podrobně nezkoumal, neboť ty nebyly tvrzeny ani dokládány.8. Z nové žádosti žalobkyně ze dne 25. 3. 2026 vyplývá, že tvrzená změna poměrů má spočívat v tom, že žalobkyně již objektivně nemá možnost uhradit soudní poplatek z vlastních prostředků ani z prostředků svého společníka. Žalobkyně v žádosti rozvádí zejména majetkové a výdělkové poměry společníka (jeho příjmy, dluhy, spotřebitelské úvěry, přechodnou evidenci na Úřadu práce ČR), z čehož dovozuje, že společník není schopen uhradit soudní poplatek za žalobkyni ani ve snížené výši. Je tak zřejmé, že žalobkyně svou novou žádostí reaguje na předchozí rozhodnutí o přiznání částečného osvobození od soudních poplatků a snaží se o revizi skutkových závěrů, z nichž toto rozhodnutí vycházelo.9. Lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že skutečnosti nově tvrzené, zejména existence spotřebitelského úvěru společníka u společnosti , právnická osoba, ve výši 800 000 Kč, nenastaly v mezidobí od prvního rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, ale objektivně existovaly již v době první žádosti ze dne 26. 9. 2025, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je datována 25. 9. 2024. To, že tyto skutečnosti nebyly v původní žádosti tvrzeny, jde k tíži žalobkyně, neboť ta nese důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro vyhovění její žádosti. Pokud jde o další tvrzení, ta jsou vesměs obecná a neumožňují porovnání skutkového stavu v době rozhodování o první žádosti se stavem současným, neboť ani tyto okolnosti nebyly v původním řízení vůbec tvrzeny. Žalobkyně uvedla, že její společník již nemá žádné příjmy z podnikání, svá tvrzení však nedoložila. Dále, že společník byl dlouhodobě evidován jako uchazeč o zaměstnání v evidenci Úřadu práce ČR, neuvedla však od kdy. Dále tvrdila, že společník je od 4. 3. 2026 zaměstnán s tím, že jeho příjem není „stabilní“, avšak neuvedla žádnou konkrétní výši příjmu. Krom toho je třeba zdůraznit, že takto detailní zkoumání majetkových a výdělkových poměrů společníka není v řízení o žádosti obchodní korporace o osvobození od soudních poplatků na místě, neboť poměry společníka jsou pouze podpůrné kritérium pro posouzení toho, zda má žadatelka reálnou možnost opatřit si prostředky ke splnění své poplatkové povinnosti. Dospělli odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí k závěru, že žalobkyně si může nějakým způsobem alespoň v omezeném rozsahu obstarat peněžní prostředky, jednalo se pouze o jedno z kritérií, z nichž odvolací soud vycházel, nikoli kritérium jediné.10. Z uvedeného vyplývá, že majetkové poměry žalobkyně tak, jak byly tvrzeny v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, se od okolností, z nichž soud vycházel v posledním rozhodnutí, nijak zásadně nezměnily.11. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže řízení o věci samé zastavil podle § 9 odst. 1 z. s. p. Jak potvrdil Ústavní soud (srov. zejména nález ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11 a nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09), soud je povinen rozhodnout o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku pouze v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V projednávané věci však o takový případ nejde, neboť