5 Cmo 24/2026-589 – Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 1. 2026 nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že rozsudkem č. j. 20 Cm 32/2022-555 ze dne 23. 7. 2025 (dále též „Rozsudek“) Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „soud“ nebo „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 890 000 Kč a náhradu nákladů řízení 191 999 Kč. Žalovaná napadla Rozsudek včas podaným odvoláním. Usnesením č. j. 20 Cm 32/2022-568 ze dne 30. 10. 2025 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 44 500 Kč. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 3. 12. 2025 požádala o osvobození od poplatkové povinnosti.3. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je vdova, bydlí v rodinném domě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná má pracovní poměr u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . s průměrným čistým měsíčním příjmem 35 125 Kč a dále pracuje na dohodu o pracovní činnosti pro společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 1 275 Kč, resp. za období od července do listopadu 2025 s průměrným čistým měsíčním příjmem 1 800 Kč. Zůstatek na bankovním účtu žalované činil 30 778,53 Kč. Měsíční náklady žalované činily 8 076 Kč. Dále měla žalovaná náklad na svoz odpadu ve výši 720 Kč ročně. Žalovaná splácela měsíčně splátku věřiteli , právnická osoba, . ve výši 9 796 Kč a věřiteli , právnická osoba, . ve výši 4 570 Kč.4. Soud dospěl k závěru, že žádost žalované o osvobození od poplatkové povinnosti není důvodná a že její osobní, majetkové a finanční poměry jsou standardní. Žalovaná neměla žádné vyživovací povinnosti, byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru a dále měla uzavřenu dohodu o pracovní činnosti a její průměrný měsíční příjem činil 38 663 Kč. Na splátkách žalovaná měsíčně věřitelům hradila částku 14 336 Kč. Náklady žalované v podobě nájmu a svozu komunálního odpadu činily 8 883 Kč měsíčně. Po odečtení těchto částek žalované měsíčně zůstala částka 15 444 Kč. Dále měla žalovaná na účtu vedeném u , právnická osoba, . k 15. 12. 2025 zůstatek 30 778 Kč. Povinnost hradit závazky třetím osobám soud neshledal jako důvod pro osvobození od poplatkové povinnosti.5. Žalovaná podala proti usnesení včas odvolání a navrhla je změnit a návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhovět. Odvolání odůvodnila tím, že soud nezkoumal celkové ekonomické poměry žalované a dopad vyměřeného soudního poplatku, jehož výši považovala žalovaná v hrubém nepoměru k její současné ekonomické aktivitě. Namítala porušení práva na spravedlivý proces a absenci dokazování. Žalovaná namítala, že nevlastní žádný majetek. Nežije ve vlastní nemovitosti a součástí zůstatku na bankovním účtu je i kontokorent 20 000 Kč, tedy nedisponibilní prostředky.6. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř.: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“8. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.9. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.“10. Ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se podává, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.11. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.12. Z obsahu sp