5 Co 32/2026-35 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), protože povinný přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost.2. Proti tomuto usnesení podal povinný v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání zdůraznil, že o každé žádosti o osvobození musí být rozhodnuto, což se v dané věci nestalo. Namítal, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, protože žaloba pro zmatečnost je důvodná. Odkázal na odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g) o. s. ř. a navrhl zrušení napadeného usnesení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání povinného a poté, aniž nařídil odvolací jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. Povinný podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, č. j. 19 Co 164/2020-206, podle § 229 odst. 3, 4 o. s. ř. a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Povinnému nebylo přiznáno o osvobození od soudních poplatků usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2025, č. j. 19 Co 164/2020-MOP-15, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2025, č. j. 5 Co 97/2025-21, a to pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí je pravomocné. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30 12. 2025, č. j. 19 Co 164/2020-MOP-25, byl povinný vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost. Povinný na výzvu soudu reagoval další žádostí o osvobození od soudních poplatků. O nové žádosti povinného soud prvního stupně nerozhodl a řízení zastavil napadeným usnesením.6. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, s. zn. I. ÚS 1439/09).7. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, když v odůvodnění o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, uvedl, že o opakované žádosti povinného nerozhodl, protože se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. S ohledem na odvolací námitky povinného, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, odvolací soud odkazuje na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 16. 10. 2025, č. j. 5 Co 97/2025-21.8. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.