9 Cmo 136/2025-23 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením vyhověl návrhu navrhovatele a změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 70 Cm 1350/2024-5 (dále jen „původní usnesení“), tak, že navrhovatel se neruší, jeho likvidace se nenařizuje a likvidátorem se nejmenuje , Jméno advokátky B, (dále jen „likvidátor“ - výrok I). Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že navrhovatel byl zrušen s likvidací, neboť nebyl schopen vykonávat svou činnost, a to zejména s ohledem na stav sbírky listin. Původní usnesení nabylo právní moci dne 7. 9. 2024. Návrhem z 3. 3. 2025 navrhl navrhovatel změnu původního usnesení s tím, že závadný stav napravil. Náprava závadného stavu je soudu prvního stupně známa jako soudu rejstříkovému z úřední povinnosti. Likvidátor neměl proti změně původního usnesení námitek a nárok na odměnu neuplatnil.2. Proti výše uvedenému usnesení podal odvolání , Anonymizováno, (dále jen „odvolatel“). Uvedl, že podal návrh na vydání původního usnesení, neboť byl k jeho podání aktivně legitimován podle § 238 daňového řádu. Podle odvolatele je postup podle § 170 občanského zákoníku možný jen v případech dobrovolného zrušení právnické osoby, o který se však v projednávané věci nejednalo. Důvody zrušení navrhovatele trvají podle odvolatele i nadále. Odvolatel navrhl zrušení napadeného usnesení.3. Společnost ve svém vyjádření považovala napadené usnesení za správné a navrhla jeho potvrzení s tím, že po změně jediného společníka a jednatele v roce 2018 se soustředila na vyřešení probíhajících soudních sporů způsobených chybným hospodařením předchozího jednatele. Důvody pro zrušení společnosti byly řádně zhojeny a napraveny.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolatel osobou oprávněnou k podání odvolání.5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení, pokud to zákon nevylučuje.6. Řízení v projednávané věci je řízením o některých otázkách právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Účastenství v tomto řízení se řídí § 6 odst. 1 z. ř. s.; účastníkem řízení je tedy navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Tímto pravidlem se řídí účastenství v řízeních upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních tehdy, jestliže okruh účastníků nestanoví přímo zákon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1875/2018, uveřejněné pod R 94/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).7. V projednávané věci je osobou, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, kromě navrhovatele zajisté likvidátor, neboť by v důsledku zrušení likvidace společnosti pozbyl funkce likvidátora.8. Podle § 238 daňového řádu č. 280/2009 Sb., správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení právnické osoby (odstavec 5 písm. a/). Pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu (odstavec 6).9. Uvedené ustanovení zakládá finančnímu úřadu aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení právnické osoby s likvidací (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017). V řízení zahájeném na takový návrh potom finanční úřad vystupuje (z titulu navrhovatele) jako účastník řízení. Toto řízení však bylo vůči navrhovateli v projednávané věci již pravomocně skončeno, čímž zaniklo i postavení finančního úřadu jako účastníka řízení.10. Odvolací soud je přitom toho názoru, že návrhem na zrušení usnesení o nařízení likvidace zahájil navrhovatel nové, samostatné řízení. Okruh jeho účastníků je třeba proto také posoudit samostatně. Finanční úřad přitom podle odvolacího soudu není osobou, jejíž práva nebo povinnosti soukromoprávní povahy by byly navrhovaným rozhodnutím soudu dotčeny. V projednávané věci proto není účastníkem řízení. Soud prvního stupně s ním ostatně ani v řízení nejednal, návrh navrhovatele mu k vyjádření nezaslal, pouze jej (zřejmě omylem) označil v napadeném usnesení jako účastníka řízení a zaslal mu napadené usnesení.11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvolání Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou, aniž se mohl zabývat důvody jejího odvolání.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. Okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků odvolací soud neshledal.