11 Tcu 109/2012 — Nejvyšší soud

11 Tcu 109/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2012 Spisová značka:11 Tcu 109/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.109.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Dotčené předpisy:§ 10 tr. ř. § 11 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 109/2012-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. srpna 2012 návrh obviněného JUDr. V. M., Ph.D., na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl t a k t o : Podle § 10 odst. 2 tr. ř. obviněný JUDr. V. M., Ph.D., soudce Okresního soudu v Kladně, není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně skutku, jehož se podle usnesení policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec Králové ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-179-231/TČ-2011-200260, o zahájení trestního stíhání, měl dopustit společně s obviněným JUDr. V. Ch., tím, že JUDr. V. Ch. v postavení ředitele odboru dohledu a zároveň vrchního ředitele podsekce dohledu a justice Ministerstva spravedlnosti ČR dne 12. 5. 2010 obdržel k podpisu spolu se spisem č. j. 352/2010-OD-SPZ návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. J. B., vypracovaný referentkou Mgr. I. J. a ačkoliv již dne 22. 4. 2010 podepsal v totožné trestní věci návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. R. T., (pod č. j. 206/2010-OD-SPZ vypracovaný stejnou referentkou a aprobovaný ministryní spravedlnosti dne 4. 5. 2010) tak v úmyslu zmanipuloval řízení ve věci podnětů k podání stížností pro porušení zákona, dne 17. 5. 2010 poté, co ze spisového materiálu odstranil zpracovaný návrh na odložení podání, nechal, aniž by o tomto vyrozuměl příslušného vedoucího oddělení trestního přezkumu, který návrh na odložení před postoupením JUDr. V. Ch. schválil, spis č. j. 352/2010-OD-SPZ přidělit stážistovi na odboru dohledu, oddělení trestního přezkumu Ministerstva spravedlnosti ČR, JUDr. V. M., který poté dne 2. 6. 2010 nechal ke spisovému materiálu č. j. 352/2010-OD-SPZ připojit spis č. j. 206/2010-OD-SPZ, takže mu bylo známo, že v podstatě totožné podání ve prospěch ods. R. T. již bylo odloženo a i přesto, aniž by se vyrovnal s argumenty uváděnými v ministryní aprobovaném návrhu na odložení a aniž by se jakkoli zabýval argumentací senátu Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí o dovolání ods. R. T. a J. B., sp. zn. 7 Tdo 37/2010 ze dne 3. 2. 2010 (které bylo obsaženo ve spisovém materiálu, který měl JUDr. V. M. k dispozici a na které se také ve svém návrhu ve věci ods. R. T. odkazovala Mgr. J.), kde senát Nejvyššího soudu ČR mimo jiné konstatoval, že „soudy nižších stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy dostatečně odůvodnily a na základě všech souvislostí a v souladu se zásadami logiky došly ke správným skutkovým zjištěním“, úmyslně navrhl dne 7. 6. 2010 ministryni spravedlnosti podat ve prospěch ods. R. T. a J. B. stížnost pro porušení zákona, přičemž zároveň v souladu se zvyklostmi vypracoval i text samotné stížnosti, ale zcela mimo zavedenou praxi a ačkoli si byl vědom toho, že pro takový postup nejsou splněny zákonné důvody, vypracoval i rozhodnutí o přerušení výkonu trestů odnětí svobody oběma odsouzeným, když po podpisu obou dokumentů ministryní spravedlnosti JUDr. Danielou Kovářovou dne 8. 6. 2010 byl výkon trestu odnětí svobody oběma odsouzeným skutečně přerušen a oba následně uprchli do zahraničí, tedy úmyslným společným jednáním manipulovali řízení ve věci podnětů k podání stížností pro porušení zákona takovým způsobem, aby odsouzeným umožnili vyhnout se uloženému trestu, v němž je spatřován přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. O d ů v o d n ě n í : Vůči soudci Okresního soudu v Kladně JUDr. V. M., Ph.D. je orgány činnými v trestním řízení vedeno trestní stíhání pro přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, a to na základě výše označeného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. V současné době se posuzovaná věc nachází ve stadiu po podání obžaloby u Obvodního soudu pro Prahu 2, u něhož je vedena pod sp. zn. 1 T 164/2012. Návrhem ze dne 18. 6. 2012 se obviněný JUDr. V. M., Ph.D. obrátil na Nejvyšší soud České republiky s tím, že v posuzované věci jsou ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 tr. ř. dány pochybnosti o tom, zda je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V odůvodnění svého návrhu poukázal na to, že jako soudce Okresního soudu v Kladně byl dočasně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti České republiky. K jeho přidělení došlo rozhodnutím ministryně spravedlnosti podle § 68 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, když byl současně dočasně zproštěn výkonu funkce soudce ve smyslu § 99 tohoto zákona. Je tak zřejmé, že k jeho přeřazení na oddělení trestního přezkumu Ministerstva spravedlnosti došlo jedině na základě toho, že vykonával funkci soudce. Agendu přidělenou mu na Ministerstvu spravedlnosti tak vykonával v souvislosti s výkonem funkce soudce, neboť účelem této stáže bylo využití jeho znalostí coby soudce trestního úseku při vyřizování agendy podnětů ke stížnostem pro porušení zákona. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu č. j. Pl ÚS 39/08, jímž došlo ke zrušení institutu dočasného přeřazování soudců na Ministerstvo spravedlnosti. Poukázal též na ustanovení § 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, podle něhož se na pracovní vztah soudce přiměřeně použijí ustanovení zákoníku práce a jiných pracovně právních předpisů, není-li stanoveno jinak, a citoval závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 125/2001, že i po dobu dočasného zproštění výkonu funkce soudce tato funkce nezaniká a nadále trvá jeho pracovně právní vztah jako soudce. Proto také nemůže zaniknout imunita soudce, neboť dočasně zproštěný soudce zůstává i nadále soudcem. Zdůraznil, že výkonu funkce soudce byl rozhodnutím ministryně spravedlnosti zproštěn pouze částečně, neboť funkci soudce i v době přidělení k Ministerstvu spravedlnosti vykonával několik dnů v kalendářním týdnu souběžně. Ohledně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tcu 129/2004, má za to, že se v jeho věci jednalo o zcela jinou situaci. Zdůraznil, že účelem imunity soudců je ochrana před neoprávněným zásahem do jejich nezávislosti a nestrannosti a ochrana nezávislého soudnictví jako celku, nikoliv zajištění beztrestnosti osoby soudce. Jedná se o institut zabraňující účelovému stíhání soudců, který má vyloučit ovlivňování rozhodovací činnosti nátlakem na osobu soudce. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 11 Tz 124/98. Má za to, že v posuzované věci nepochybně musela vzniknout pochybnost o tom, zda jeho trestní stíhání je možné, aniž o této otázce, tedy o jeho vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodl Nejvyšší soud. Má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení v této věci trpí od počátku procesní vadou, neboť před zahájením trestního stíhání nebyl vydán souhlas prezidenta republiky s tímto stíháním a pochybnost o možnosti trestního stíhání soudce nebyla odstraněna rozhodnutím Nejvyššího soudu. S poukazem na výše uvedený nález Ústavního soudu připomenul, že přeřazováním soudců k Ministerstvu spravedlnosti dochází jednak ke kolizi moci výkonné a moci soudní, jednak tím může dojít i ke krácení práv soudců na jejich zákonnou imunitu, což koliduje s požadavkem ochrany moci soudní. Je nesporné, že obviněný v rámci svého povolání vykonával dvě funkce, tj. funkci soudce a funkci referenta na Ministerstvu spravedlnosti. Lze mít tedy za to, že požíval soudcovské imunity i v době svého přidělení na Ministerstvo spravedlnosti, a tedy i ve vztahu k činnosti, kterou tam vykonával. Na základě tohoto návrhu Nejvyšší soud podle § 10 odst. 2 tr. ř. („Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.“) přezkoumal v předložené věci všechny rozhodné skutečnosti a dospěl k závěru, že obviněný JUDr. V. M., Ph.D. není v této věci osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu. Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat