11 Tdo 1082/2022 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1082/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:11 Tdo 1082/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1082.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1082/2022-586USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání obviněného R. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2022, č. j. 5 To 90/2022-505, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 175/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. Č. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 1. 2022, č. j. 4 T 175/2020-446, byl obviněný R. Č. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: v přesně nezjištěné dny nejméně od konce léta roku 2018 do 5. 2. 2020 v XY-XY, XY-XY a XYché, okres XY, a jinde, se záměrem získat majetkový prospěch, vědom si protiprávnosti svého jednání, když nevlastnil povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami dle platné právní úpravy, prodal dalším osobám psychotropní látku pervitin (metamfetamin), přičemž pervitin – metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nařízeným na základě zmocnění § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v úplném znění, a to: - R. L., ročník XY, prodal v období 13 měsíců celkem nejméně 210 g pervitinu vždy za 700 Kč/g, a - R. L., ročník XY, prodal v celkem 7 případech celkem nejméně 100 g pervitinu vždy za 700 až 800 Kč/g, kdy takto celkem prodal nejméně 310 g pervitinu, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 6. 2018, č. j. 1 T 22/2018-139, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 8 To 347/2018-160, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trestu propadnutí věci. 2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 6. 2022, č. j. 5 To 90/2022-505, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Stoklase, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m), g) a h) tr. řádu. Úvodem uvádí, že ačkoliv dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, důvody, pro které dovolání podává, se vztahují také na rozhodnutí soudu prvního stupně, jelikož i ten rozhodl ve věci nesprávně a odvolací soud na toto rozhodnutí v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Má rovněž za to, že oba soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když nedůvodně neprovedly obhajobou navržené důkazy, přičemž v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 490/04. 5. V podrobnostech dovolatel namítá, že již soud prvního stupně nepostupoval správně, jestliže zamítl provést výslechy svědků T. P., M. P. a T. CH. a neprovedl výslech E. D., na jehož provedení obhajoba trvala. Odvolací soud přes vznesené námitky tyto důkazy také neprovedl, a pochybení soudu prvního stupně tak nenapravil. Vyslovuje názor, že jde o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť neprovedení daných důkazů nebylo odůvodněno. Co se týče navrhovaného svědka T. CH., tento měl vypovědět zejména o okolnostech obsahu dopisu, který je založen na č. l. 296 spisu, v němž se svědek vyjadřuje o „uzavření dohody mezi svědky L. a policií“ s tím, že „v tom okamžiku bylo rozhodnuto o odsouzení obviněného k důraznému trestu odnětí svobody“. Je přesvědčen, že uvedené skutečnosti je nutno zkoumat s ohledem na procesní použitelnost dalších provedených důkazů, a tedy návrh na výslech jmenovaného svědka neměl být zamítnut jako nadbytečný, neboť nadbytečným zjevně není. Pokud jde o výslechy svědků T. P. a M. P., tyto navrhl s ohledem na ztrátu videozáznamu o pokračování v trestné činnosti R. L. mladším, kdy tito svědci mohli existenci videa dosvědčit, a to i včetně obsahu záznamu. V případě svědkyně E. D., družky R. L. mladšího, sice soud uvážil, že její výpověď může být pro věc podstatná a opakovaně ji předvolával k hlavnímu líčení, avšak poté, co se nikdy nedostavila, vyhodnotil návrh na její výslech bez dalšího též nadbytečným. Obviněný zdůrazňuje, že v důsledku neprovedení navrhovaných důkazů dospěl soud prvního stupně k neúplným, potažmo nesprávným skutkovým zjištěním. S poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva konstatuje, že pro zamítnutí předmětných důkazních návrhů nebyly důvody, neboť dané důkazy nebyly nadbytečnými. 6. V dalším textu obviněný namítá závažné procesní vady, které měly za následek zkrácení jeho práv na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny, a to v řízení o předání dovolatele z Polské republiky do České republiky, v jehož rámci nebyl dodržen zákonem stanovený postup. Vytýká, že přestože neměl ve věci zvoleného obhájce, soud jej nepoučil podle § 193 odst. 8 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), a neumožnil mu využít práva obhájce si zvolit. Jeho obhájce T. CH., který jej zastupoval v jiné trestní věci, byl soudem vyrozuměn v rozporu se zákonem pouze neformálně e-mailovými zprávami, ačkoli si jako hostující evropský advokát v řízení v jiném členském státě byl povinen již při prvním úkonu ve věci zvolit zmocněnce pro doručování. Dále namítá, že nebyl žádným způsobem vyrozuměn o veřejném zasedání soudu dne 30. 6. 2021 a na svém právu na obhajobu byl zkrácen i tím, že nebyl dodržen § 216 odst. 3 věta první z. m. j. s., neboť „přítomnost obhájce při veřejném zasedání je obligatorní“ a soud přesto jednal v nepřítomnosti obhájce; ačkoli soud prvního stupně tuto procesní situaci konstatuje v bodu 61. odůvodnění svého rozsudku, žádným způsobem ji s ohledem na citované zákonné ustanovení nereflektuje. Obviněný je toho názoru, že pokud se v postupu polského soudu objevila pochybení, v jejichž důsledku byla porušena jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces, nemůže je soud prvního stupně přehlížet, a to ani s jakýmkoli odkazem na nemožnost vytýkat polskému soudu jakékoli vady procesního postupu; jestliže došlo k vadám postupu soudu při předávacím řízení, které měly za následek porušení jeho základních práv, je nutno je zohlednit bez dalšího. Pokud se trestní stíhání konalo v rozporu se zásadou speciality, nemůže být zákonným podkladem pro vydání meritorního rozhodnutí a nápravu lze zjednat pouze jeho zrušením a zrušením celého řízení, které bylo provedeno v rozporu s touto zásadou (zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 62/2009). Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že odvolací soud se k předmětné procesní situaci vyjádřil (s odkazem na § 198 odst. 1 z. m. j. s.) zcela nově, když uvedl, že vzhledem k tomu, že v souvislosti s trestním stíháním obviněného nebyla omezena svoboda, nebyl třeba souhlas předávajícího státu a že tento je třeba vyžádat až v případě, že dojde k pravomocnému odsouzení obviněného, resp. že podmínky pro vydání má posoudit až soud prvního stupně v rámci vykonávacího řízení. V této souvislosti dovolatel zdůrazňuje, že se nevzdal práva na uplatnění zásady speciality. 7. V následující části dovolání obviněný vytýká soudu, že v odůvodnění rozsudku zkresluje výpovědi svědků a dovozuje z nich jiné skutečnosti, než z nich ve skutečnosti vyplývají, takže mezi skutkovými zjištěními so