11 Tdo 1108/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1108/2025-232 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2025 o dovolání obviněného P. Š. (t. č. vedeno řízení jako proti uprchlému), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 3 To 171/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 63/2023 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. Š. odmítá. I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 15 T 63/2023, byl obviněný P. Š. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Poškozený N. F. byl pak se svým nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tak, že: „V přesně nezjištěné době od 23:50 hodin dne 28. 1. 2023 do 8:24 hodin dne 29. 1. 2023 v Ostravě - XY, na louce poblíž dětského hřiště na ulici XY, společným jednáním s dosud neustanovenou neznámou osobou, poté, co se seznámil s poškozeným N. F. v Ostravě na tramvajové zastávce, společně cestovali do Ostravy - XY, kde vystoupili na XY, využil podnapilosti poškozeného N. F., který zakopl a když ležel na zemi, tak ho obžalovaný P. Š. s další dosud neustanovenou osobou prošacoval a odcizil mu mobilní telefon s obalem nezjištěné hodnoty, ve kterém byla uložena platební karta České spořitelny a občanský průkaz na jméno poškozeného N. F., vydaný v Bulharsku.“ 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 3 To 171/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě uprchlý obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Šupala, LL.M. Nejprve je rekapitulován obsah rozhodnutí obou soudů. Obviněný podává dovolání v první řadě z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) a d) tr. řádu, neboť byla porušena zákonná ustanovení o stíhání proti uprchlému. Podle názoru obecných soudů, bylo řízení proti uprchlému namístě, jelikož se obviněnému dlouhodobě nepodařilo doručit písemnosti a jeho pobyt se nepodařilo vypátrat ani na základě vydaného příkazu k zatčení a záznamem v Schengenském informačním systému. Obviněný s tímto závěrem nesouhlasí, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 696/2009, které cituje a zdůrazňuje, že v Ostravě byl pouze na přechodnou dobu, pak odcestoval do své domoviny, uvedl doručovací adresu svého pravděpodobného pobytu v cizině, nebyl motivován snahou vyhnout se trestnímu stíhání. Nejpravděpodobnější je, že se na doručovací adrese zdržuje, k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 161/2014. Podle dovolatele nelze jeho úmysl se skrývat dovodit ani v případě, že by uvedl neurčitou nebo chybnou adresu, aktivita při doručování písemností v takovém případě by měla být na slovenské straně. Pokud z policejního záznamu vyplynulo, že osoba, která se představila jako sestra dovolatele, sdělila, že obviněný je v Kanadě, bylo povinností soudu pokusit se vyžádat si právní pomoc od kanadských úřadů. Obviněný dále podává dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V odůvodnění rozsudku ostatně není žádné zmínky o tom, jak soud dospěl k názoru, že v obalu mobilního telefonu byla uložena platební karta poškozeného. Obviněný uvedl, že nevěděl, že u poškozeného byla přítomna platební karta, rovněž uvedl, že platební kartu nezneužil, ani ze žádného jiného důkazu nelze dovodit, že došlo k odcizení platební karty poškozeného, lze dovodit jen to, že poškozený byl držitelem platební karty. Dovolatel kartu v držení neměl, to ostatně ani telefon, který si snad odnesl neznámý spolupachatel, aniž by mu jen dal možnost si jej případně podrobně prohlédnout. Podle dovolatele postup obecných soudů při konstatování předmětného skutkového závěru tedy představuje školní příklad extrémního rozporu obsahu důkazů se skutkovými zjištěními (citováno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2972/21). Obviněný pak pro úplnost uplatňuje i dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve spojení s ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle dovolatele nelze souhlasit s právním závěrem o tom, že přítomnost platební karty v obalu mobilního telefonu je natolik obvyklým stavem, že při odcizení mobilního telefonu musí být pachatel srozuměn se spácháním přečinu neoprávněného opatření platebního prostředku. Takový závěr je excesivním rozšířením úvah Nejvyššího soudu spojených s obvyklou přítomností platebních karet v peněženkách či příručních taškách a nelze jej přijmout za případný (odkazováno na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 678/2013). Obviněný odmítá závěr soudu prvního stupně o tom, že by úmyslně směřoval k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 171/2025 ze dne 30. 7. 2025 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 63/2023 ze dne 13. 3. 2025 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu), nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda podané dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. 6. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením tr. řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Obviněný označil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, s tím, že všechny tyto vyjmenované dovolací důvody spojil s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. 8. Obviněný zmiňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, který spojuje se všemi ostatními dovolacími důvody, pod které svůj mimořádný opravný prostředek podřadil, neboť jeho odvolání podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Dovolatel proto uplatnil dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v souladu s jeho účelem. 9. V souvislosti s druhým uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. 10. Řízení proti uprchlému je zvláštním druhem řízení a předpokládá splnění zákonem kladených podmínek. Pokud soud má za to, že jsou splněny podmínky konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. řádu, je po podání obžaloby povinen na návrh státního zástupce nebo i bez návrhu rozhodnout o tom podle § 305 tr. řá