11 Tdo 1127/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1127/2024-277 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání obviněného J. P., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2024, č. j. 4 To 83/2024-235, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 29 T 17/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 9. 2023, č. j. 29 T 17/2023-145, byl obviněný J. P. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle závěrů soudu prvního stupně dopustil (stručně řečeno) tím, že: I. v přesně nezjištěné době od února roku 2022 do května roku 2022 na nezjištěných místech v Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, a XY, okres XY, poskytl za úplatu nejméně ve 4 případech celkově minimálně 40 gramů směsi látky označované jako pervitin obsahující neurčené množství metamfetaminu M. B., v důsledku čehož získal nejméně 32 000 Kč, v přesně nezjištěné době od roku 2021 do února roku 2022 v bytě v domě č. p. XY v ul. XY v Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, poskytl zdarma a směnou za nezjištěné věci nejméně v 5 případech celkově minimálně 2,5 gramu směsi látky označované jako pervitin obsahující neurčené množství metamfetaminu M. P. K., II. nejméně dne 31. 8. 2022 v době zadržení policejním orgánem na Obvodním oddělení Policie ČR XY v budově č. p. XY v ul. XY v XY, okres XY, držel ve své dispozici přinejmenším za účelem vlastní pozdější spotřeby 2 plastové sáčky s 4,15 g směsi látky označované jako pervitin, z níž bylo možno k abúzu získat 4,05 gramů s obsahem 3,14 gramů čistého metamfetaminu, a takto konal přesto, že metamfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. pod č. 62/1989 Sb.), a s vědomím toho, že k zacházení s uvedenou psychotropní látkou neměl povolení podle ustanovení § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2. Za uvedené přečiny a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2023, č. j. 5 T 53/2023-33, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2023, soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku soud prvního stupně uložil obviněnému též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 32 měsíců. Obviněnému též podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných ve výroku o tomto trestu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku též zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2023, č. j. 5 T 53/2023-33, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci znovu rozhodl tak, že podle § 84, § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Matěje Košťála, LL.M., advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a vymezení rozsahu a důvodů dovolání prezentuje konkrétní argumenty svého mimořádného opravného prostředku. Pokud jde o skutek uvedený v bodě I. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, má obviněný shodně s oběma soudy za to, že jeho vina byla zjištěna především na podkladě výslechu svědkyně M. P. K. (dále jen „svědkyně“) a svědka M. B. (dále jen „svědek“). 6. Následně obviněný ve stručnosti uvádí podstatné části výpovědi svědka z přípravného řízení a z hlavního líčení. Svědek v přípravném řízení vypověděl, že se s obviněným seznámil na diskotéce, kdy mul dal obviněný na sebe číslo s tím, že mu může kdykoli obstarat pervitin. Ten mu podle sdělení svědka měl obviněný poskytnout nejméně ve čtyřech případech. U hlavního líčení pak svědek uvedl, že na výpovědi z přípravného řízení trvá, nicméně osoba, s níž se na diskotéce seznámil, nebyl obviněný. Soud prvního stupně pak toto tvrzení označil za absurdní, a to především s ohledem na to, že je velmi nepravděpodobné, že by dvě navzájem se neznající osoby téhož jména bydlely v XY a vlastnily objekt v XY. Takový závěr je však podle obviněného rovněž poněkud absurdní. Soudy žádným způsobem nevzaly v potaz pravděpodobnost toho, že určitá předem neztotožněná osoba se koncovému zákazníkovi představí jiným jménem shodným s obviněným, sjedná s ním místa předání omamné a psychotropní látky v obcích, v níž se má právě obviněný nacházet, a to vše ze zcela preventivních důvodů. 7. Obviněný dále poukazuje na to, že posuzovaná trestná činnost je prováděna typicky skrytě. V takových případech jsou svědci především jednotliví odběratelé, kteří se s distributory scházejí zpravidla osobně, pročež se tyto osoby navzájem dobře znají. Sám svědek ostatně vypověděl, že se s „J. P.“ scházel výhradně osobně. Při zohlednění některých okolností proto jím uvedenou skutečnost o tom, že obviněný není osobou, se kterou se seznámil na diskotéce, nelze a priori považovat za absurdní a stěží uvěřitelnou. Pakliže by svědek neměl žádnou potíž s uvedením toho, že omamnou látku od určité osoby odebíral a že tuto užívá, tím spíš by neměl žádnou potíž uvést, od koho ji takto obdržel. Z obou výpovědí svědka navíc nelze dovozovat, že by se snad snažil minimalizovat jeho vinu nebo jej dokonce výpovědí chránit. K tomu obviněný zdůrazňuje, že takovou okolnost by právě svědek pochopitelně nemohl vysvětlit. 8. Nadto je obviněný přesvědčen, že obě výpovědi tohoto svědka jsou značně vnitřně rozporné. K tomu dodává, že pakliže soud prvního stupně označil výpověď jednoho svědka za nevěrohodnou, nemůže mít jiná výpověď stejné osoby jakoukoliv relevanci ve vztahu k tomuto trestnímu řízení. Výpověď učiněná v hlavním líčení zcela důvodně zpochybňuje správnost, spolehlivost a věrohodnost výpovědi svědka učiněné v přípravném řízení, pročež vyvstává důvodná pochybnost o použitelnosti poznatků vyplývajících z takového důkazu. K tomu obviněný zdůrazňuje, že podle jeho názoru se nevěrohodnost, jakožto okolnost určující důkazní sílu a spolehlivost každého důkazu, respektive jeho použitelnost, vztahuje vždy ke konkrétní osobě, nikoliv k výpovědi jako takové. V opačném případě by ad absurdum mohla určitá osoba podat pět svědeckých výpovědí, které budou všechny vnitřně rozporné a nebudou se shodovat v žádné podstatné okolnosti, a i přesto by soud rozhodující o vině obviněného usoudil, že jedna z těchto výpovědí odpovídá dosavadní důkazní situaci a na této jedné výpovědi by izolovaně od všech ostatních ilustroval prokázání viny obviněného posuzovaným trestným činem. Přitom se však takový soud omezí jen na konstatování použitelnosti takové výpovědi bez toho, aniž by skutečně zvážil podstatu všech rozporů a pokusil se zjistit jejich příčinu. V tomto případě totiž oba soudy pouze konstatovaly, že výpovědi svědka v hlavním líčení lze jen stěží uvěřit s odkazem na těžko uvěřitelnou okolnost (tj. existence dvou osob s týmž jménem v téměř stejné lokalitě). 9. Obviněný rovněž zdůrazňuje, že lze opodstatněně usuzovat, že osoby závislé a užívající omamné a psychotropní látky jsou nevěrohodné. Je sice pravdou, že svědky posuzované trestné činnosti budou s největší pravděpodobností právě sami konzumenti. Avšak právě u těchto osob přirozeně vyvstává podle obviněného důvodná obava o jejich schopnosti reprodukovat a přesně popsat subjektivně vnímané skutečnosti. V takových případech je podle obviněného nutné přistupovat k dokazování viny posuzovaným skutkem nanejvýš obezřetně, tím spíš, pokud podle ro