11 Tdo 121/2022 — Nejvyšší soud

11 Tdo 121/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 6. 2022 Spisová značka:11 Tdo 121/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.121.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizovaná zločinecká skupina Teroristická skupina Teroristický útok Účast na teroristické skupině Dotčené předpisy:§ 311 odst. 1a,2 písm. a) tr. zákoníku § 313 tr. zákoníku § 107 odst. 1 tr. zákoníku § 312a odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 121/2022-1250USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 o dovolání obviněného M. K., nar. XY v XY, naposledy bytem XY, v současné době neznámého pobytu na východní Ukrajině, stíhaného jako uprchlý, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 8 To 82/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 1/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 56 T 1/2021, tak, že obviněného M. K. uznal vinným jednak zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, za užití § 313 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle § 312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že obviněný jako občan České republiky, v záměru podpořit svojí aktivní účastí v ozbrojeném konfliktu proti vládě Ukrajiny nelegální separatistické struktury na území Doněcké a Luhanské oblasti ve východní části Ukrajiny, které samy sebe deklarují jako tzv. Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku, odletěl dne 22. 7. 2015 v 22.40 hod. letem OK 914 Českých aerolinií z Letiště Václava Havla v Praze do XY v Ruské federaci, odkud odjel na východní Ukrajinu a nelegálně překročil hranice do Donbaské oblasti ovládané tzv. Doněckou lidovou republikou a tzv. Luhanskou lidovou republikou, přičemž po příjezdu dne 30. 7. 2015 podepsal na rok smlouvu ke službě v armádě tzv. Novoruska, konfederace složené z tzv. Luhanské a tzv. Doněcké lidové republiky, nechal se organizovanými ozbrojenými složkami tzv. Luhanské lidové republiky vyzbrojit a vystrojit a zapojil se přímo aktivně do bojových operací proti ukrajinské armádě, prováděných za použití střelných zbraní a další vojenské techniky, když působil jako člen jednotky provádějící záškodnictví a průzkum za hranicemi nepřátelských linií, mimo jiné při této bojové činnosti přinejmenším jednou vytvořil a umístil past (nástrahu) z granátu, absolvoval mimo jiné výcvik odstřelovače, následně působil jako velitel bojové jednotky, za své působení pobíral pravidelnou výplatu, a takto působil po přesně nezjištěnou dobu, nejméně do 8. 12. 2017, přičemž tzv. Luhanská lidová republika byla skupinou protivládních separatistů nelegálně vyhlášena dne 27. 4. 2014 jako nezávislý stát, dne 11. 5. 2014 uspořádala nezákonné referendum a dne 12. 5. 2014 vyhlásila nezávislost na Ukrajině, na území ovládaném tzv. Luhanskou lidovou republikou byly vytvořeny některé pseudostátní struktury především v oblasti vojenských a bezpečnostních složek, přičemž činnost těchto struktur a vyhlášení nezávislosti byly zcela v rozporu se články 17, 37, 73 a 132 Ústavy Ukrajiny, podle nichž je ochrana svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny povinností všeho ukrajinského lidu, na území Ukrajiny se zakazuje zřizování a provozování ozbrojených útvarů, které nejsou zřízeny v souladu se zákonem, vznik a činnost politických stran a veřejných sdružení je zakázána, pokud jejich programové cíle nebo akce směřují k porušení svrchovanosti a územní celistvosti státu a změně ústavního pořádku násilnými prostředky, politické strany a veřejná sdružení nemohou mít polovojenské jednotky, otázky změny území Ukrajiny se řeší výhradně formou celonárodního referenda a územní struktura Ukrajiny je založena na principech jednoty a nedělitelnosti území státu. 3. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. K. odsouzen podle § 311 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 4. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 8 To 82/2021, tak, že odvolání obviněného M. K. podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný M. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e), g) a l) tr. řádu, neboť o odvolání rozhodoval vyloučený orgán, bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv v předcházejícím řízení byly dány dovolací důvody spočívající v tom, že bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo nepřípustné z důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. e), h) tr. řádu, a obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný rovněž podal návrh podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel také odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které porušení práva na spravedlivý proces lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Přestože dovolatel primárně nebrojí proti skutkovým zjištěním jako takovým, má za to, že rozpory v hodnocení důkazů a selektivní výběr argumentů zakládají zvlášť závažný rozpor mezi zjištěnými skutečnostmi a skutkovým stavem prezentovaným obecnými soudy. 6. Dovolací důvod spočívající v tom, že o odvolání rozhodoval vyloučený orgán, dovolatel spatřuje v pasáži odůvodnění odvolacího soudu, kde odvolací soud neužívá na str. 3 svého rozhodnutí pojem idiocie v jeho medicínském významu, ale jako nekompromisní závěr spojený s vulgárním hodnocením osoby, která by měla ohledně povahy Luhanské lidové republiky jiný názor. Podle dovolatele došlo k hlubokému morálnímu selhání odvolacího soudu a jeho silná názorová vyhraněnost tak brání nestrannému posouzení věci. Senát odvolacího soudu, který rozhodoval trestní věc dovolatele, je tak ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z projednávání věci pro vlastní poměr k projednávané věci. 7. Obviněný M. K. dále namítal nesprávnou aplikaci mezinárodního humanitárního práva, neboť podle něj soudy nižších stupňů interpretovaly definici jednání kombatanta v rozporu s mezinárodními úmluvami. Soudy nižších stupňů se explicitně nezabývaly klíčovou otázkou, zda ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny naplňuje znaky mezinárodního ozbrojeného konfliktu podle mezinárodního humanitárního práva. Nalézací soud dospěl k závěru, že o mezinárodní konflikt nejde, ale tento svůj závěr dostatečně neodůvodnil a nesprávně vycházel pouze z toho, že ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny nenaplňuje definici mezinárodního ozbrojeného konfliktu dle čl. I odst. 4 Dodatkového protokolu z roku 1977 (Protokol I.) k Ženevským úmluvám ze dne 12. 8. 1949, avšak pominul skutečnost, že Protokol I. pouze doplňuje obecnou definici mezinárodního ozbrojeného konfliktu podle čl. 2 odst. 1 Ženevských úmluv, čímž se soud nezabýval. Podle obviněného na status Ruské federace a její vztah k tzv. Novoruským republikám působícím v Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny je potřeba hledět materiálně, nikoliv formálně (mezinárodní humanitární právo netrvá na formálním vyhlášení války či přiznání účasti na ozbrojeném konfliktu některým ze států, ale vychází z materiálního posouzení existence ozbrojeného konfliktu a posouzení faktického zapojení jednotlivých států do něj). Fakt, že Ruská federace oficiálně v oblasti nepůsobila, nic nemění na skutečnosti, že fakticky tyto vojenské a politické útvary ovládá jako útvary vlastní. Tato skutečnost však nemůže mít žádný vliv na posouzení celého konfliktu jako mezinárodního a na aplikaci mezinárodního humanitárního práva na postavení obviněného. V těchto souvislostech dovolatel odkázal na komentář k čl. 2 odst. 1 Ženevských úmluv a dovodil, že vzhledem k výkonu celkové kontroly na