11 Tdo 153/2004 — Nejvyšší soud

11 Tdo 153/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2004 Spisová značka:11 Tdo 153/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.153.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 153/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Pavla Kučery a JUDr. Alexandra Sotoláře projednal v neveřejném zasedání dne 28. července 2004 dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 12 To 240/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 40/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 12 To 240/2003, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. května 2003, sp. zn. 2 T 40/2003, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 a § 226 písm. b) tr. řádu s e obviněný J. K. z p r o š ť u j e obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Příbram sp. zn. 1 Zt 612/2002 ze dne 31. března 2003, která mu kladla za vinu, že dne 20. září 2002 okolo 00:45 hod. ve vojenském výcvikovém prostoru S., okres P., jako voják z povolání v hodnosti podpraporčíka provedl neoprávněnou kontrolu spočívající ve fingovaném přepadení hlídky ve složení četař D. F., velitel stráže, svobodník V. M. a svobodník J. D., strážní, tím způsobem, že si obličej zakryl černou kuklou a v doprovodu psa předstoupil před hlídku, na kterou mířil vzduchovou pistolí zn. LOV ráže 4,5 mm a požadoval po ní předložení vojenských knížek a následně i předložení klíčků od střežené vojenské techniky, jakož i sdělení možnosti hlídky spojit se s nadřízenými, t e d y měl nižšímu svévolně ztěžovat výkon jeho služby a čin spáchal se zbraní, čímž měl spáchat trestný čin porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279b odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. května 2003, sp. zn. 2 T 40/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279b odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle § 279b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 60 odst. 1 tr. zák. za použití § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled podle § 26a, § 26b tr. zák. Podle § 49 odst.1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce příslušníka ozbrojených složek nebo ozbrojeného sboru na dobu 3 (tří) roků. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný takto kvalifikované trestné činnosti měl dopustit tak, že dne 20. září 2002 okolo 00:45 hod. ve vojenském výcvikovém prostoru S., nedaleko obce J., okr. P., jako voják z povolání v hodnosti podpraporčíka, provedl neoprávněnou kontrolu spočívající ve fingovaném přepadení hlídky střežící vojenskou techniku a munici, přičemž hlídka byla ve složení velitel stráže čet. D. F., zástupce velitele stráže svobod. J. D. a člen hlídky svobod. V. M., tím způsobem, že si zakryl obličej černou kuklou s vystřiženými otvory pro oči a ústa a v doprovodu psa rasy husky, kterého měl na vodítku bez košíku, předstoupil před hlídku, přičemž v jedné ruce držel vzduchovou pistoli zn. LOV, r. 4,5 mm, černé barvy, kterou držel u pasu a namířil s ní ve směru hlídky, a ve druhé ruce držel baterku, kterou svítil směrem proti hlídce, čímž ji částečně oslňoval a zároveň požadoval po hlídce předložení vojenských knížek a následně se dotazoval, kde mají klíčky od vojenské techniky, o jaký druh techniky se jedná a jakou má hlídka možnost spojit se s nadřízenými. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, které směřovalo proti všem výrokům. Uvedl v něm, že jednání, které mu bylo kladeno za vinu, se dopustil v civilním oblečení s kuklou na hlavě, takže osoby, se kterými jednal, vůbec nevěděly, že se jedná o vojáka, natož o osobu s vyšší hodností. Podle názoru odvolatele je trestný čin podle § 279b tr. zák. speciálním trestným činem, který dopadá jen na jednání pachatele jako nadřízeného či hodnostně vyššího vůči podřízenému či hodnostně nižšímu. Objektem trestného činu podle § 279b tr. zák. je dle něj čest a vážnost vojáků, která je chráněna proti útokům nerespektujícím nebo zneužívajícím podřízenosti nebo jejich jiného nerovného postavení. V odvolání dále namítl, že při svém jednání vůbec nevyužil svého postavení vojáka vyšší hodnosti a vojáci, vůči nimž jednání směřovalo, nevěděli a ani nemohli vědět, že se jedná o vojáka vyšší hodnosti. Z toho obviněný vyvodil, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 279b tr. zák., neboť si neuvědomil, co je skutečným objektem tohoto trestného činu. Obviněný dále namítl, že v posuzovaném případě nedosahuje společenská nebezpečnost jeho jednání potřebného stupně pro posouzení, že se jednalo o trestný čin. V této souvislosti poukázal na to, že z jeho strany sice šlo o kontrolu neoprávněnou, i ta však může splnit stejný účel jako kontrola oprávněná, tj. odhalit nedostatky při výkonu strážní služby, upozornit na ně a v konečném důsledku provést nápravu závadného stavu. Odvolatel vyslovil názor, že hodnocení okolností případu soudem I. stupně se blížilo až takovému pohledu na věc, že hlídkující voják má jakýsi nárok na klidný nerušený výkon strážní služby a na strážní službu bez mimořádných událostí. Podle odvolatele výkon strážní služby naopak předpokládá u vojáků statečnost a odvahu a nikoli zbabělost. Zdůraznil, že jeho jednání trvalo jen minimální dobu a nelze je srovnávat s jinými případy soustavné šikany. O tom, jak své jednání chápal, svědčí i to, že se po činu dobrovolně veliteli hlídky demaskoval a probíhal mezi nimi již v podstatě přátelský rozhovor. Vzhledem k tomu, že je dosud bezúhonný, jako voják je hodnocen kladně, projevil lítost v tom smyslu, že chápe, že jeho jednání byla „hloupost“ a navíc se jednání dopustil ve věku blízkém věku mladistvých a pokud se jedná o možný následek, mohl způsobit nebezpečí škody na zdraví v podstatě jen sám sobě, namítl v odvolání nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Trest zákazu činnosti považoval odvolatel pak za obzvláště přísný, neboť vystudoval střední vojenskou školu, ihned po ukončení studia nastoupil k armádě jako voják z povolání a v podstatě žádné jiné zaměstnání nevykonával a vykonávat neumí. Uvedl, že v případě propuštění ze služebního poměru bude mít problémy najít si nové zaměstnání, což se projeví tíživě především pro jeho rodinu. K odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 12 To 240/2003, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, načež při nezměněném výroku o vině, nově podle § 279b odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. a § 58 odst. 1 tr. zák. opětovně podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a znovu nad obviněným po zkušební dobu vysloven dohled. Odvolací soud se ztotožnil se závěry nalézacího soudu v tom, že zákonem je chráněn rovněž řádný a nerušený výkon vojenských povinností, což jistě nelze vysvětlovat jako obhajobou zmiňovaný nárok vojáka na klidný a nerušený výkon strážní služby bez mimořádných událostí. Odvolací soud považuje za správné postihnout takové jednání, jakým je svévolné, bezdůvodné a zbytečné ztěžování výkonu vojenských povinností vojáka (například výkonu strážní služby) provedením neoprávněné kontroly způsobem, jaký zvolil v projednávaném případě obviněný. Pokud se jedná o právní posouzení projednávaného skutku, soud nalézací dle něj nepochybil. Trest odnětí svobody vyměřený na samotné spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby uvedené v § 279b odst. 3 tr. zák., přičemž jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu vyměřenou v polovině zákonného rozpětí uvedeného v § 60a odst. 2 tr. zák., považoval odvolací soud za adekvátní všem okolnostem případu i skutečnostem zjištěným k osobě obviněného, jakož i souladný s hledisky uvedenými v § 23 a § 31 tr. zák. o účelu a podmínkách ukládání trestu. Ohledně nalézacím soudem uloženého trestu zákazu činnosti odvolací soud přihlédl k nám