11 Tdo 324/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 324/2025-1172 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2024, č. j. 7 To 301/2024-1051, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 T 2/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 8. 2024, č. j. 6 T 2/2024-987, uznal obviněného M. S. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst.1, 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 3 T 99/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 7 To 188/2024, která nabyla právní moci dne 18. 7. 2024 soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2024, č. j. 3 T 99/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud prvního stupně obviněnému též podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil spolu s obviněnými J. H., M. D. a R. P. tím, že: 1) v době od 22:44 hodin dne 3. 10. 2023 do 0:20 hodin dne 4. 10. 2023, v XY, na zahradě přesně nezjištěného domu, bez příslušného zákonného povolení, společným úmyslným jednáním s dalšími dosud neustanovenými osobami odcizili rostliny konopí, které naložili do připraveného automobilu a odvezli jej do bydliště M. D. v obci XY, č. p. XY, kde konopí vynesli na půdu, zde jej otrhali a rozvěsili za účelem sušení, když po několika dnech jej následně přesunuli do jiných částí domu, a to za účelem dokončení výroby drogy marihuana, jejímu částečnému vykouření a následnému prodeji, k čemuž nedošlo, neboť dne 12. 10. 2023 byli zadrženi, když při domovních prohlídkách v domě M. D. v obci XY, a ve sklepě M. H., kam konopí uschoval J. H., byla nalezena již částečně nebo zcela usušená rostlinná hmota konopí, vážící celkově 4 410,97 gramů, obsahující celkem 597,22 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu, … s tím, že konopí, uvedené v bodě 1. a 2. je omamnou látkou, zařazenou podle Jednotné úmluvy o omamných látkách do seznamu IV, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a delta-9- tetrahydrokanabinol, jež je přirozenou součástí konopí, je psychotropní látkou, zařazenou podle Úmluvy o psychotropních látkách do seznamu II, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 7 To 301/2024-1051, podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Stanislava Polanského, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. 4. Obviněný po rekapitulaci průběhu řízení a uplatněných dovolacích důvodů cituje oba rozsudky (body 9, 10 a 14 rozsudku soudu prvního stupně a body 8 až 10 rozsudku odvolacího soudu). Odvolacímu soudu vytýká, že nebylo prokázáno, že by se jednání účastnil v úmyslu či s vědomím, že materiál odcizený v XY je určen k následnému prodeji. Odvolací soud k tomuto závěru dospěl přesto, že soud prvního stupně měl za prokázané, že obviněný se tohoto jednání účastnil pouze proto, „aby měl co kouřit, nikoliv za účelem další distribuce“, což vyplývá i z vyjádření spoluobviněných. Domnívá se tedy, že závěry soudů nejsou správné a úplné, pokud jde o ukončení jeho účasti na skutkovém ději a s tím související pojetí úmyslu spoluodsouzených konopí přechovávat pro jiného, resp. časovou dimenzí spolupachatelství. 5. Obviněný připomíná, že odvolací soud mu částečně přisvědčil, že jeho jednání nenaplňuje pojem výroba podle § 283 tr. zákoníku, nýbrž přechování. Byl zřejmě i ochoten akceptovat námitku, že při právní kvalifikaci jeho jednání je rozhodné, zda byl materiál určen pro jiného nebo pro osobní potřebu pachatele, avšak předtím, než se touto otázkou mohl zabývat, uzavřel, že obviněný musel vědět, že materiál je určen k distribuci. Obviněný dále prezentuje výpovědi spoluobviněných H., D. a P., z nichž vyplývá, že konopí odcizili primárně pro vlastní potřebu. Nesouhlasí přitom s právním názorem odvolacího soudu, že prohlášení viny některých spoluobviněných lze vztáhnout k jeho tíži, zvlášť při existenci rozporů mezi jejich výpověďmi a popisem skutku, ohledně nějž prohlásili vinu. Má za to, že odvolací soud nepřeklenul jeho námitky. Stávající hmotněprávní kvalifikace jeho jednání je nadále nesprávná, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (zejména výpověďmi spoluobviněných a obviněného) a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a tyto důvody byly dány již v řízení před soudy nižších stupňů. 6. Dále obviněný uvádí, že si je vědom „akcesority spolupachatelství“, nicméně spoluobvinění pojali úmysl přechovávat konopí pro jiného až poté, když se již trestné činnosti neúčastnil. Jelikož jsou závěry odvolacího soudu v rozporu s obsahem výpovědí spoluobviněných, jeví se obviněnému liché vyvozovat, že pouze z množství odcizených rostlin mu mělo být jasné, že jde o materiál určený k další distribuci. Poukazuje na to, že akcesorita účastenství musí být časově vázaná. V době ukončení jeho účasti však nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu či s vědomím, že odcizený materiál je určen k následnému prodeji. K tomu připomíná závěry ohledně společného úmyslu u spolupachatelství, rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a komentářovou literaturu. Domnívá se, že soudy nižších stupňů přehlédly smysl a účel § 283 tr. zákoníku, pokud uvádí, že není rozhodné, zda měl obviněný konopí pro svou potřebu nebo pro další distribuci, k čemuž poukazuje na odbornou literaturu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017. 7. Závěrem obviněný shrnuje uplatněnou argumentaci. Konstatuje, že naplnění § 283 tr. zákoníku nelze konstruovat úvahou o propojení posléze snad pojatého úmyslu dalších spoluobviněných o distribuci odcizené marihuany či jejich následného jednání, neboť taková vědomost obviněného by musela být dána v okamžiku spáchání skutku, což nebyla; tím spíše to platí i pro formálně učiněná prohlášení viny. Domnívá se, že pro právní kvalifikaci jednání pachatele je rozhodující kritérium společenské škodlivosti, které má být odvozováno od skutečnosti, zda pachatel konopí získal pro vlastní potřebu (a škodil tak pouze sám sobě) nebo pro další distribuci (kdy může docházet k poškození zdraví dalších osob). Toto kritérium vymezil zákonodárce i v důvodové zprávě. Má rovněž za to, že neoprávněné přechovávání sklizených rostlin konopí ve větším než malém množství pro vlastní potřebu by mělo být kvalifikováno podle § 284 tr. zákoníku; teprve případy, kdy pachatel pěstuje rostliny konopí či sklizené je přechovává za účelem další distribuce, by bez ohledu na množství pěstovaných rostlin či přechovávané omamné látky konopí měly být kvalifikovány podle § 283 tr. zákoníku, neboť jde o situace, kdy pachatel omamnou látku jinak opatří jinému, resp. přechovává pro jiného. I pokud by však měla být právní kvalifikace podle § 283 tr. zákoníku správná, musí s ohledem na provedené dokazování soud vybočit ze zákonné trestní sazby, neboť pokud soud dospěje k závěru, že „bylo prokázáno, že obviněný se účastnil pouze prvního skutku v obci XY, následně si vzal pár větviček do batohu a tím pro něj jeho účast na trestné činnosti skončila, resp. se celé trestné činnosti účastnil pouze proto, aby měl co kouřit, nikoliv za účel