11 Tdo 35/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 35/2025-465USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovolání obviněného R. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 15 To 58/2024-409, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 7/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 T 7/2023-372, uznal obviněného R. Š. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedený zločin obviněnému soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon jej podle § 59 odst. 3 tr. zákoníku (sic!) zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně též zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2022, č. j. 27 T 67/2022-129, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud změnou, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 27. 9. 2024, č. j. 15 To 58/2024-409, tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se přitom obviněný – na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu – dopustil následovně: za účelem neoprávněné výroby psychotropní látky drogy metamfetaminu (pervitinu), v nejméně 10 případech opakovaně sjednal osobu J. T., který byl pro toto jednání samostatně trestně stíhán a odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 80 T 8/2022-1768, k uskutečnění neoprávněné výroby psychotropní drogy metamfetaminu (pervitinu), kdy za tímto účelem mu opakovaně předával buď finanční částky určené k nákupu prekursoru – léčiva značky Cirrus s obsahem psychotropní látky pseudoefedrinu (120 mg v jedné tabletě), nebo přímo samotné léčivo značky Cirrus, přičemž takto mu v období nejméně od 25. 2. 2021 do 23. 11. 2021 za účelem uskutečnění neoprávněné výroby předal nejméně 10 kg léčiva značky Cirrus a zároveň mu poskytoval finanční prostředky k nákupu dalších chemikálií a věcí nezbytných k výrobě drogy metamfetaminu (fosfor, jód, toluen, kyseliny fosforečné, chlorovodíkové, atd.), kdy po uskutečnění výroby, která v uvedeném období probíhala na různých místech v Ústeckém kraji, zejména v bydlišti J. T. v obci XY, následně vždy od výrobce J. T. z každého 1 kg obstaraného léčiva obdržel 200 gramů vyrobené drogy metamfetaminu, celkem tedy nejméně 2 000 gramů směsi metamfetaminu, přičemž k jakémukoli zacházení či nakládání s těmito psychotropními látkami nemá a nikdy neměl žádné oprávnění a metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb. Nařízení vlády o seznamech návykových látek, a jako psychotropní látka je zařazen do Seznamu č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.). 3. Za uvedený zločin a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2022, č. j. 27 T 67/2022-129, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 32 T 31/2022-45, odvolací soud podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon jej podle § 59 odst. 3 tr. zákoníku (sic!) zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně též zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2022, č. j. 27 T 67/2022-129, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 32 T 31/2022-45, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud změnou, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Císaře, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. řádu. 5. Obviněný po rekapitulaci průběhu řízení a uplatněných dovolacích důvodů uvádí, že jím tvrzené dovolací důvody jsou dány proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a také že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Má za to, že v důsledku toho byla věc nesprávně právně posouzena a byl mu uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Obviněný nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, jehož závěry nebyly podle něj úplné a správné. Dokazování totiž nebylo provedeno v nezbytném rozsahu, čímž v dané trestní věci zůstaly důvodné pochybnosti o jeho vině. 6. V podrobnostech obviněný poukazuje na to, že soudy obou stupňů jeho odsouzení staví zejména na výpovědi svědka J. T. (dále jen „svědek“) a okrajově na provedených telekomunikačních odposleších. Je přesvědčen, že provedeným dokazováním a jeho hodnocením však oba soudy nemohly dospět k tomu, že by se dopustil jemu přisouzeného zločinu, natož pak ve velkém rozsahu. Obviněný připomíná, že v přípravném řízení využil svého práva nevypovídat a v hlavním líčení přiznal, že od svědka zakoupil pervitin pro svoji potřebu ve 20 až 25 případech po 1, 2, nanejvýš 3 gramech a že v několika málo případech, maximálně šestkrát, svědkovi koupil běžné chemikálie (toluen a kyselinu), kdy nejméně v polovině případů nevěděl, k čemu je svědek užije. Fosfor, jód, ani léky Cirrus pro svědka neobstarával a neposkytl mu ani finanční prostředky na výrobu pervitinu. 7. Obviněný zdůrazňuje, že k celé věci byl vyslechnut toliko tento svědek, na jehož výpovědi stojí napadený rozsudek. Pokud jde o množství obstaraného léčiva značky Cirrus a množství pervitinu, které obviněný z výroby obdržel, vyšly soudy z odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 80 T 8/2022-1768, jímž byl uznán vinným svědek a další obvinění, jelikož svědek nebyl v trestním řízení obviněného schopen přesně určit množství vztahující se k obviněnému. Takto soudy učinily i přes to, že výpověď svědka byla zcela vnitřně rozporná, účelová a nevěrohodná. Ten totiž svou výpověď učinil proto, aby byl ve své trestní věci odsouzen k mírnějšímu trestu a aby soud akceptoval jeho dohodu o vině a trestu. Dále si touto výpovědí vytváří podmínky pro to, aby mu bylo vyhověno v jeho budoucí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Dalším důvodem bylo to, že obviněný nesouhlasil s tím, aby se svědek scházel s jeho dcerou. Matka svědka přijela s P. V. k obviněnému a vyhrožovala mu, že řekne, že svědek dává obviněnému pervitin. U tohoto byl přítomen navržený svědek P. V. Soud prvního stupně však tento důkaz odmítl provést, pročež nemohla být obhajoba obviněného ověřena. 8. Dále obviněný připomíná, že svědek při hlavním líčení v trestní věci obviněného opakovaně sdělil, že pro nikoho jiného než pro obviněného pervitin nevařil. Současně uvedl, že vařil pervitin pouze pro sebe a obviněného. Již v těchto dvou tvrzeních spatřuje obviněný podstatný rozdíl, který zůstal bez povšimnutí obou soudů. Soud prvního stupně při ústním odůvodnění svého rozsudku k tomu pouze uvedl, že pokud svědek vypověděl, že vařil pro obviněného a pro sebe, že tento údaj odpovídá, neboť to, co vyrobil svědek pro sebe, mělo být pro osoby, které byly spoluobžalovanými v trestní věci svědka (T. S., J. K., S. T., K. Š., I. S. a další). Zmíněné osoby obviněný rovněž navrhl vyslechnout, nicméně i tyto návrhy soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že lze dostatečně čerpat z odsuzujícího rozsudku v trestním řízení proti svědkovi. Tak tomu však podle obviněného není. Trestní řízení vedené proti svědkovi a ostatním obviněným nebylo vůbec zaměřeno na obviněného, tedy ve věci svědka se ani soud nedotazoval na obviněného a ten neměl možnost se těchto osob na cokoliv doptat. To mohl teprve ve svém trestním řízení, kdy tyto osoby by se mohly vyjádřit k tomu, zda svědek dostával od obviněného chemikálie k výrobě pervitinu a zda a v jakém rozsahu obviněnému svědek pervitin přenechával. 9. Obviněný konstatuje, že tako