11 Tdo 380/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 380/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:11 Tdo 380/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.380.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.09.2025IV.ÚS 2770/25 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 380/2025-511 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného P. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 18/2025-455, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 58/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. G. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 12. 2024, č. j. 7 T 58/2024-385, byl obviněný P. G. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněným A. S. (dále také jen „spoluobviněný“) tím, že: v přesně nezjištěné době na počátku února 2024 ve večerních hodinách v XY, XY, v přízemí domu poté, co poškozený O. K. (dále jen „poškozený“), vešel do domu, ve vzájemné součinnosti přistoupili společně k poškozenému, kterého nejprve svým postavením zastavili a následně natlačili ke zdi tak, že ho obklíčili, přičemž po poškozeném požadovali peníze, a v momentě, kdy poškozený řekl, že je nemá, mu odvětili, že ví, že u sebe peníze má, načež oba obvinění začali poškozeného prohledávat, čemuž se poškozený ze strachu nebránil, obviněný nalezl u poškozeného kapesní nůž, kterým následně směřoval ke krku poškozeného a řekl mu, jestli chce zabít, přičemž mu z kapes oděvu dále postupně vytáhli peněženku s penězi a bezdrátová sluchátka zn. Samsung Galaxy spolu s dalšími penězi, které měl poškozený volně při sobě, kdy přinejmenším jeden z obviněných vzal z peněženky peníze a peněženku vrátil poškozenému, kdy následně svého jednání zanechali, neboť jim poškozený sdělil, že na chodbě jsou kamery, přičemž odcizením peněz způsobili poškozenému škodu ve výši nejméně 39 000 Kč a odcizením nože a sluchátek škodu ve výši 1 300 Kč. 2. Za tento zločin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 173 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud prvního stupně uvedeným rozsudkem uznal vinným i spoluobviněného a uložil mu trest. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil oběma obviněným povinnost nahradit poškozenému společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 40 300 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 18/2025-455, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Anny Růžkové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu. Obviněný má za to, že předmětná trestní věc je zatížena extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudu prvního stupně, kterým přisvědčil rovněž odvolací soud. 5. V první řadě obviněný namítá, že soudy učinily závěr o jeho vině toliko na základě výpovědi spoluobviněného, který nadto vypovídal až po přednesu závěrečných řečí, kdy se dozvěděl, že by obviněný měl být zproštěn obžaloby. Podle obviněného nebyl v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem proveden žádný jiný důkaz, který by jej usvědčil ze spáchání předmětného trestného činu, tudíž nebylo prokázáno, že se trestného činu dopustil právě on a soud prvního stupně ho tak nesprávně označil za pachatele, kdy toto pochybení odvolací soud neodstranil. Obviněný je tedy přesvědčen o tom, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť byl odsouzen, ačkoliv v řízení vyvstávaly pochybnosti o osobě druhého pachatele daného trestného činu. Obviněný soudům také vytýká, že hodnotily důkazy zcela svévolně a v rozporu se zákonem, když upřednostnily výpověď spoluobviněného, aniž by jakkoliv zhodnotily skutečnost, že spoluobviněný se může hájit uváděním nepravdy. K tomuto dodává, že „zásadu volného hodnocení důkazů nelze chápat tak, že si soud ve svém rozhodování (resp. úvahách o něm) může libovolně určovat (vybírat si), které z provedených důkazů, jež byly provedeny, vyhodnotí a které nikoliv nebo o které z již provedených důkazů opře své skutkové závěry (zjištění) a které naopak opomene“. 6. Dále obviněný tvrdí, že se soudy nikterak nevypořádaly s výpovědí poškozeného, že osoba, která se měla dopustit trestného činu společně se spoluobviněným, byla menší postavy nežli obviněný. Obviněný též upozorňuje na skutečnost, že poškozený uvedl, že obviněného nepoznává. Nad rámec tohoto obviněný podotýká, že rekognice v průběhu vyšetřování provedena nebyla, tudíž nebylo možné, aby poškozený obviněného dříve viděl. Rovněž vyzdvihuje, že výpověď poškozeného byla soudy považována za věrohodnou, přičemž tento závěr byl podložen provedenými důkazy. Dále doplňuje, že výpovědí poškozeného byla vyvrácena výše zmiňovaná výpověď spoluobviněného. 7. Obviněný rovněž vyjadřuje své podivení nad tím, že v průběhu vyšetřování nebyly zajištěny kamerové záznamy ze dne, kdy měl být trestný čin spáchán, nýbrž toliko ze dnů předcházejících a následujících, přičemž tuto skutečnost nebyl dozorující státní zástupce ani policejní orgán schopen vysvětlit. 8. Obviněný zdůrazňuje, že si je vědom, že úkolem dovolacího soudu není přezkoumávat skutková zjištění soudu prvního stupně ani skutková zjištění, která učinil odvolací soud. Nicméně je přesvědčen, že v jeho trestní věci je Nejvyšší soud oprávněn tak učinit, a to s poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. extrémního rozporu „mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy“, přičemž pokud by tak dovolací soud neučinil, zasáhl by do práva na spravedlivý proces (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Následně obviněný prezentuje další závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu týkající se případů, kdy je třeba zjednat nápravu pochybení soudů v rámci dokazování, která nejsou odstraněna odvolacími soudy, a to právě v řízení dovolacím (k čemuž odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 9. V neposlední řadě obviněný namítá, že odvolací soud nesprávně zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, neboť v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ovšem odvolací soud na pochybení soudu prvního stupně nereagoval a spokojil se s nedostatečným hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně. 10. V návaznosti na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a rovněž veškerá další navazující rozhodnutí, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Petr Zarivnij, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného zdůrazňuje, že mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám. Připomíná, že citovaný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Ve věci přitom podle něho nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor me