11 Tdo 640/2022 — Nejvyšší soud

11 Tdo 640/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 8. 2022 Spisová značka:11 Tdo 640/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.640.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 4 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3368/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 640/2022-335 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněné I. Č., narozené XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 To 26/2022-305, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 15/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné I. Č. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 12. 2021, č. j. 17 T 15/2021-277, byla obviněná I. Č. (dále převážně jen „obviněná“, případně „dovolatelka“) uznána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že: nejméně v době od 20. do 22. března 2020, od 3. do 5. dubna 2020 a od 26. do 28. června 2020 nepředala své děti AAAAA(pseudonym), narozeného XY, a BBBBB(pseudonym), narozenou XY, jejich otci J. Č. Č., narozenému XY, přestože styk dětí s otcem upravuje výrok číslo IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2019, č. j. 25 Nc 374/2013-1969, který ve výrocích VI a X nabyl právní moci dne 27. 7. 2019, a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, č. j. 21 Co 283/2019-2185, nabyl právní moci ve výrocích I, IV, V, VII až IX a XI dne 10. 2. 2020, přestože jí výrokem číslo VIII stejného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo uloženo celkem osm pokut za dříve nerealizované styky dětí s jejich otcem, když v předání dětí otci jí nebránily žádné objektivní důvody. 2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněné uložil podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. 3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 To 26/2022-305, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy, advokáta, dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále je podle jejího názoru zřejmé, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. V dalším textu dovolatelka předně vyjadřuje přesvědčení (jak to již učinila i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že neuskutečněním tří víkendových styků nezletilých dětí s otcem v průběhu období dvou a půl roku (když ostatní styky s otcem v tomto období proběhly) nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, když v jejím jednání absentuje subjektivní stránka a toto postrádá i celospolečenskou škodlivost. Dále setrvale namítá, že její jednání nelze posoudit jako předmětný trestný čin ani z toho důvodu, že není naplněna jeho objektivní stránka. V této souvislosti (shodně jako v odvolání) zdůrazňuje, že podle platné judikatury se pro naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu vyžaduje, aby vůči pachateli došlo v občanském soudním řízení alespoň dvakrát k bezvýslednému použití některého z opatření uvedených v příslušných ustanoveních zákona (dříve v § 272 až 273a občanského soudního řádu, nyní v § 501 až 504 zákona o zvláštních řízeních soudních). Připomíná, že podle obžaloby měla svým jednáním mařit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2019, č. j. 25 Nc 374/2013-1969, ve spojení s příslušným rozsudkem Městského soudu v Praze, avšak ve věci maření, respektive nedodržování výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 vůči ní nebylo v minulosti použito žádné opatření podle občanského soudního řádu, resp. zákona o zvláštních řízeních soudních; pokuty jí uložené uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 se totiž vztahovaly pouze k předchozímu předběžnému opatření a nikoli k předmětnému rozsudku. Dodává k tomu, že v případě daného předběžného opatření se jednalo pouze o osm neodůvodněných neuskutečněných styků za období od roku 2013 do 17. 4. 2019, ke kterým nebyla schopna zpětně doložit důvod nepředání dětí otci. Navíc se rozhodně nejednalo o opatření k vynucení styku, ale o dodatečné pokuty za dřívější neuskutečněné styky, přičemž z extrémního množství otcových návrhů na výkon rozhodnutí bylo vyhověno „pouze“ osmi z nich. Vyslovuje názor, že pokud vůči ní nebylo použito žádné opatření podle občanského soudního řádu pro výkon shora uvedeného rozsudku, nemůže být bez dalšího odsouzena za maření tohoto (ve smyslu zákonné úpravy „takového“) rozsudku. 6. Co se týče rozporovaného naplnění subjektivní stránky, obviněná (shodně jako již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a předtím i v rámci obhajoby před soudem prvního stupně) tvrdí, že v případě prvních dvou termínů neuskutečněných styků dětí s otcem, jež se překrývaly s tzv. „první vlnou koronaviru“ na území České republiky, děti otci nepředala proto, že nechtěla riskovat zdraví jejich i celé rodiny, avšak namísto toho nabídla otci možnost telefonického spojení a náhrady termínu, až se situace uklidní; nesouhlasí přitom s argumentací soudů obou stupňů, podle níž zřejmě neměla z covidu obavy, když následně v létě jela s dětmi na dovolenou do Itálie, s tím, že poukazuje na v tu dobu již diametrálně odlišnou situaci, kdy nastalo velké rozvolnění. Pokud jde o třetí neuskutečněný styk, setrvale uvádí, že si neuvědomila právní důsledky rozdílu mezi letními prázdninami a ředitelským volnem a mylně se domnívala, že v daný víkend (poté, co již v pátek 26. 6. 2020 obdržely vysvědčení) dětem začaly letní prázdniny a styk tak podléhá režimu letních prázdnin, nikoli běžnému styku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má za to, že je zřejmé, si nebyla vědoma, že páchá trestnou činnost, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. 7. Dovolatelka se dále neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o takové intenzitě jejího jednání, v jejímž důsledku byla splněna i tzv. podmínka ultima ratio. Je naopak přesvědčena, že její jednání, jak je popsáno v obžalobě (tři dílčí víkendy v průběhu dvou a půl roku), nemůže za žádných okolností dosahovat takové míry škodlivosti, aby bylo postižitelné instituty trestního práva, resp. aby se jednalo o trestný čin. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že prostředky trestního práva je třeba uplatňovat zdrženlivě, to znamená tam, kde jiné právní prostředky selhávají, tedy nejsou efektivní. Namítá, že pokud existuje jiné řešení než trestněprávní, tj. například opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních, daná věc by měla být řešena primárně v rámci civilního řízení, a jestliže by civilní soud shledal důvod, měly by být použity prostředky, které nabízí právě zákon o zvláštních řízeních soudních. V této souvislosti uvádí, že v současné době je daný skutek řešen i v rámci civilního řízení, kdy paralelně s trestním stíháním probíhá k návrhu otce dětí i vykonávací řízení před civilním soudem. Vyslovuje názor, že vedení trestního stíhání a vydání rozhodnutí pro totožné jednání, o kterém zároveň probíhá civilní řízení (o němž dosud nebylo rozhodnuto), je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe a požadavkem užití předpisů trestního práva jako prostředku ultima ratio. 8. Z výše uvedených důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 To 26/2022-305, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení a novému projednání. 9. K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněn