11 Tdo 849/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 849/2025-881 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného R. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2025, č. j. 4 To 63/2025–830, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 63/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. Č. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 9 T 63/2022–769, uznal obviněného R. Č. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 4 To 63/2025–830, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Odvolací soud následně podle § 259 odst. 3 písm. a) písm. b) tr. řádu nově uznal obviněného vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Přisouzených trestných činů se obviněný dopustil tím, že: 1. ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 4. 2017, č. j. 2 T 37/2017-68, jenž nabyl právní moci dnem 3. 5. 2017, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 30 měsíců, přičemž dne 22. 1. 2019 byl tento trest přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání 12 měsíců, který ve věznici s ostrahou vykonal dne 27. 2. 2021, a dále byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 6. 2018, č. j. 1 T 22/2018-139, jenž ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 8 To 347/2018-160, nabyl právní moci dnem 30. 10. 2018, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest propadnutí věci a trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přesto v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce července roku 2020 do 6. 9. 2020, v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou, který mu byl uložen na základě pravomocných rozsudků soudů a vykonával jej ve Věznici XY nacházející se na ulici XY v Ostravě - XY, vědom si protiprávnosti svého jednání, si nejprve dosud nezjištěným způsobem opatřil silně návykovou drogu pervitin, kterou z části sám užil a s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin a se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů a nezjištěném množství prodal resp. poskytl k užití dalším přesně nezjištěným osobám nacházejícím se ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž pervitin, chemicky definovaný jako metamfetamin, je na základě zmocnění upraveného v § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a nakládal tak s metamfetaminem bez splnění podmínek stanovených zákonem, aniž by měl v úmyslu je splnit, 2. v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce června roku 2020 do 2. 10. 2020, v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou, který mu byl uložen na základě pravomocných rozsudků soudů a vykonával jej ve Věznici XY nacházející se na ulici XY v Ostravě - XY, vědom si skutečnosti, že jedná v rozporu s účelem uloženého trestu odnětí svobody resp. s povinnostmi pro odsouzené, se kterými byl při nástupu do výkonu trestu odnětí svobody řádně seznámen, a to zejména v rozporu s ustanoveními § 18, § 28 odst. 2 písm. j), odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a s ustanovením § 25 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, neoprávněně používal přesně nezjištěný mobilní telefonní přístroj a SIM kartu s účastnickým telefonním číslem XY, kdy opakovaně každý den uskutečňoval nepovolené telefonní spojení se svou družkou Z. P., a to prostřednictvím hovorů a videohovorů, přičemž komunikoval i s dalšími osobami prostřednictvím zasílaných zpráv přes komunikační programy WhatsApp a Messenger, 3. Odvolací soud obviněnému za uvedené trestné činy a za sbíhající se zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 1. 2022, č. j. 4 T 175/2020-446, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2022, č. j. 5 To 90/2022-505, nabyl právní moci dne 16. 6. 2022, uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 1. 2022, č. j. 4 T 175/2020-446, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2022, č. j. 5 To 90/2022-505, nabyl právní moci dne 16. 6. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Mantiče, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Předně namítá, že oba soudy postupovaly zcela tendenčně a při rozhodování vykládaly důkazy pouze v jeho neprospěch, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces a zásadu presumpce neviny. Jediným přímým důkazem byla podle něj výpověď nedůvěryhodného svědka Ch. (dále jen „svědek“), jehož věrohodnost dovodil odvolací soud ze zcela zjevných obav svědka z následků jeho výpovědi. Obviněný však namítá, že stejné obavy má jistě i svědek, který neříká pravdu. Soud však vykládal výpověď svědka v jeho neprospěch, i přes zcela zjevné pochybnosti o pravdivosti jeho výpovědi. Ad absurdum by každý vězeň vypovídající proti obžalovaným u hlavního líčení měl být hodnocen jako věrohodný, jelikož i v případě, kdy nevypovídá pravdu, má obavu, že může být stíhán za křivou výpověď. 5. Obviněný poukazuje na to, že zbylí svědci vypovídali v jeho prospěch a tyto soudy považují za nevěrohodné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že svědek měl důvod se obviněnému pomstít, což soudy potvrdily. Připomíná závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, že v případě situace „tvrzení proti tvrzení“ musí soudy dbát na pečlivost hodnocení jednotlivých výpovědí za přísného respektování presumpce neviny. V projednávané věci proti sobě stojí výpověď jediného svědka, který svědčí zcela nepřesvědčivě v neprospěch obviněného, a výpověď obviněného a další výpovědi svědků, čímž se soud nijak dostatečně nezabýval. 6. Obviněný prezentuje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05, že v případě vyslovení viny musí být jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se takové jednání objektivně stalo, že představuje skutečně závažnou hrozbu pro společnost jako celek a že odsouzená osoba je skutečně pachatelem. V tomto směru obviněný uvádí, že odsouzení pro trestný čin nemůže být založeno pouze na vývodech soudů (byť se mohou jevit logickými), které nejsou v dostatečném rozsahu podloženy provedenými důkazy. Je přesvědčen, že soud v projednávané věci z nepřímých důkazů bez provedení relevantního dokazování dovodil, že obviněný prodával drogy, když spoluvězni byli pod jejich vlivem. Pro tento závěr však soud neprovedl dostatečné dokazování. Nevyžádal si zprávu z věznice, zda po přemístění obviněného z věznice XY již nebyl žádný vězeň pozitivně testován na drogy. Zcela svévolně tak pouze na základě své domněnky dovodil, že drogy musel dodávat obviněný. Toto skutkové zjištění však nemá oporu v provedeném dokazování. 7. Již samotná tzv. skutková věta napadeného rozsudku není podle názoru obviněného dostatečně určitá a nemůže sama o sobě obstát, když obs