11 Tdo 863/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 863/2025-415 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 dovolání obviněného V. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 55 To 74/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 51/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. O. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 4 T 51/2024, byl obviněný V. O. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil této trestné činnosti tak, že :„V přesně nezjištěné dny od května roku 2024 do 4. 11. 2024, v katastrálním území okresu XY, zejména ve městě XY a obci XY, ať již zdarma či za finanční úplatu, předal metamfetamin přinejmenším K. P., které jej předal nejméně v 4 případech v celkovém množství nejméně 4 gramů za celkovou úplatu 8 000 Kč, J. K., kterému jej zdarma předal nejméně ve 2 případech, vždy v množství naplněné skleněnky, P. O., které jej zdarma předal ve 3 případech, z toho ve 2 v množství okolo 0,5 gramu, v 1 pak v množství 1 gramu, L. J., které jej za finanční úplatu předal ve 2 případech, vždy v množství nejméně na 3 užití, vždy za úplatu 500 Kč při každém odběru, kdy v dalším případě jí u neznámé osoby zajistil dodání metamfetaminu v množství minimálně na 3 užití za úplatu 500 Kč, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013, o seznamu návykových látek ve znění pozdějších předpisů, kdy tohoto jednání se dopustil přesto, že byl na základě rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 1 T 59/2019, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2019, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, z něhož byl na základě usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 Pp 18/2021, které nabylo právní moci dne 22. 10. 2021, podmíněně propuštěn při stanovené zkušební době v trvání 5 let a současně vysloveném dohledu nad jeho chováním.“ 3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 55 To 74/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Sedláčka napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Do popředí staví porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny Základních práv a svobod. Tvrdí, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy existuje extrémní rozpor. Nebyla podle něj zohledněna zásada in dubio pro reo, nebyly provedeny jím navrhované důkazy a nebylo dosud rozhodnuto o námitce podjatosti vůči soudkyni JUDr. Burešové, kterou podal v trestní věci sp. zn. 5 To 52/2024 dne 24. 9. 2024. Extrémní nesoulad vidí dovolatel v rozporu mezi právním posouzením věci a skutkovým stavem a provedenými důkazy na straně druhé. Obviněný poukazuje především na skutečnost, že soud prvního stupně postavil závěr o vině na výpovědi svědků K. P., J. K., P. O. a L. J., nevzal však v potaz podstatnou změnu výpovědi svědkyně O. u hlavního líčení, konfrontaci svědkyně P. se svědkyní Š., z níž plyne, že svědkyně P. lhala, soud vyhodnotil pouze některé důkazy zcela izolovaně a nevypořádal se se vztahem svědků k obžalovanému. Je poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 84/69, Ústavního soudu I. ÚS 520/16. Je zdůrazněno, že u žádného svědka nebyl proveden důkaz k posouzení jeho věrohodnosti. Následně je podrobně rozebírána výpověď svědkyně P. a v návaznosti na ni výpověď svědkyně Š., výpověď svědka K., výpověď svědkyně O. i výpověď svědkyně J. Ze čtyř svědků, kteří mají obviněného usvědčovat, tři z nich vypověděli před soudem v jeho prospěch, výpověď svědkyně O. pak obsahuje podstatné rozpory. Soudy provedené důkazy hodnotily zcela excesivně. Je citováno další rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/14 a opět rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 84/69. Závěry soudů jsou v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem a nachází se v tendencích „určitě to tak bylo“. Obviněný vznáší i námitky proti uloženému trestu, jako nepřiměřeně přísnému, s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1250/12. Dovolatel navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání. 5. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného doručeno 18. 8. 2025 a byla mu dána možnost se k dovolání vyjádřit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pak podal vyjádření k dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno v odpoledních hodinách dne 14. 10. 2025. V té době již bylo nařízeno neveřejné zasedání dovolacího soudu, z tohoto důvodu Nejvyšší soud vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k replice obhájci obviněného nezasílal a v rámci projednání dovolání k jeho obsahu ani nepřihlížel. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. IV. Důvodnost dovolání 8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu). 9. Dovolatel formálně podřadil své námitky pod jediný dovolací důvod vyjádřený § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný namítá první variantu tohoto důvodu a variantu třetí. 10. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž implicitně uplatnil jím materiálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (byť tento poslední důvod v podaném dovolání neoznačuje), a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. 11. Nadto Nejvyšší soud, i při respektování shora uvedeného, interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Shora uvedené Nejvyšší soud zdůrazňuje, neboť obviněný tvrdí, že soudy v jeho trestní věci postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo vycházející z presumpce neviny. 12. Nejvyšší soud se pak nezabýval námitkou dovolatele, že podal návrh na vyloučení soudkyně JUDr. Burešové z rozhodování