11 Tvo 10/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 10/2025-937 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2025 o stížnosti státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-908, ve znění opravného usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-913, ve věci vyžádaného B. B. R. B. F. S., t. č. ve výkonu předběžné vazby ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, takto: Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-908, ve znění opravného usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-913, a to v celém rozsahu a nově se rozhoduje takto: Podle § 94 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 73a odst. 2 písm. b) tr. řádu se nepřijímá nabídka peněžité záruky ve výši 500 000 Kč, a to jako náhrada předběžné vazby vyžádaného B. B. R. B. F. S., učiněná M. A. B. S. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) vede pod sp. zn. Nt 408/2023 řízení, v němž je rozhodováno o přípustnosti vydání vyžádaného B. B. R. B. F. S. (dále také jen „vyžádaný“) do Tuniské republiky. Usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. Nt 408/2023-586, městský soud rozhodl, že podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. m. j. s.) a čl. 31 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání, s Dodatkovým protokolem, vyhlášené pod č. 40/1981 Sb., je přípustné vydání vyžádaného do Tuniské republiky k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí, uloženého vyžádanému rozsudkem Soudu první instance v Tunisu, ze dne 18. 5. 2021, č. 44249, za skutek popsaný ve výroku jeho usnesení. O přípustnosti vydání bylo rozhodnuto za současného přijetí ujištění a záruk uvedených v žádosti Ministerstva spravedlnosti Tuniské republiky ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2 n 1/03/2023, a za současného přijetí záruk uvedených v dopise Ministerstva spravedlnosti Tuniské republiky ze dne 2. 11. 2023, č. 557-34-03-2023, přičemž i znění ujištění a záruk městský soud citoval ve výroku citovaného usnesení. 2. Proti citovanému usnesení městského soudu podal vyžádaný stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 To 33/2024-626, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná. 3. Nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 1287/24, bylo rozhodnuto, že usnesením vrchního soudu ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 To 33/2024-626, bylo porušeno právo stěžovatele (vyžádaného) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Citované usnesení vrchního soudu bylo zrušeno. Vrchní soud po doplnění dokazování následně opětovně rozhodl o zamítnutí stížnosti vyžádaného, a to usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 14 To 33/2024-755. Nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 84/25, bylo rozhodnuto, že posledně citovaným usnesením vrchního soudu bylo porušeno právo stěžovatele (vyžádaného) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto usnesení vrchního soudu bylo zrušeno. Ústavní soud vrchnímu soudu uložil, aby se v novém řízení vypořádal s požadavky vyplývajícími z judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se reálné možnosti vyžádaného žádat o podmíněné propuštění z výkonu doživotního trestu odnětí svobody v Tuniské republice. 4. Vyžádaný byl usnesením předsedy senátu městského soudu ze dne 21. 4. 2023, č. j. Nt 408/2023-85, vzat do předběžné vazby. Proti tomuto usnesení podal vyžádaný stížnost, která byla usnesením vrchního soudu ze dne 11. 5. 2023, č. j. 14 To 56/2023-103, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná. Usnesením vrchního soudu ze dne 26. 9. 2024, č. j. 14 To 33/2024-707, byla zamítnuta žádost vyžádaného o propuštění z předběžné vazby. Stížnost vyžádaného proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 Tvo 23/2024-744. Usnesením městského soudu ze dne 31. 12. 2024, č. j. Nt 408/2023-832, nebyla přijata nabídka peněžité záruky ve výši 125 000 Kč, jako náhrady předběžné vazby vyžádaného. 5. Podáním ze dne 7. 3. 2025 vyžádaný v souvislosti s vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 84/25, požádal o propuštění z předběžné vazby a obecně zopakoval nabídku peněžité záruky jako náhrady předběžné vazby. Požádal o projednání žádosti ve vazebním zasedání za přítomnosti tlumočníka. 6. Usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-908, ve znění opravného usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 14 To 33/2024-913, rozhodl vrchní soud podle § 94 odst. 2 z. m. j. s. a § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu o přípustnosti přijetí peněžité záruky jako náhrady předběžné vazby vyžádaného, kterou složí M. A. B. S. Výši peněžité záruky vrchní soud určil na 500 000 Kč. 7. V odůvodnění tohoto usnesení vrchní soud zejména uvedl, že v průběhu vazebního zasedání bylo upřesněno, že peněžitou záruku by složil bratr vyžádaného, M. A. B. S., narozený 17. 6. 2005, občan Tuniské republiky. Jmenovaný byl seznámen s podstatou řízení, které je proti vyžádanému vedeno, jakož i s důvody předběžné vazby. Byl také poučen o podmínkách připadnutí peněžité záruky státu podle § 73a odst. 4 tr. řádu. Jeho výslechem bylo zjištěno, že má k vyžádanému úzkou rodinnou vazbu. Aktuálně žije ve Spolkové republice Německo, kde má povolen pobyt na dobu tří let. Je svobodný, bezdětný, nemajetný, dosahuje příjmu 1 800 euro měsíčně. Vyžádaný, který byl též poučen o podmínkách připadnutí peněžité záruky státu, deklaroval souhlas s tím, aby peněžitá záruka jako náhrada předběžné vazby byla jmenovaným složena (srov. bod 6 napadeného usnesení vrchního soudu). 8. Dále vrchní soud uvedl, že i nadále trvá stav, kdy vyžádaný nemá na území České republiky žádné zázemí, kterým by byla vyvrácena či oslabena obava z jeho útěku. Vrchní soud přitom zopakoval, že za útěk ve smyslu § 94 odst. 1 z. m. j. s. je nutno považovat i jednání, kdy osoba, o jejíž vydání jde, opustí v průběhu předběžného šetření území České republiky, případně se jinak stane nedostupnou v důsledku toho, že její místo pobytu není známo. To má totiž za následek ukončení předběžného šetření ve smyslu § 92 odst. 7 písm. f) z. m. j. s., aniž by bylo dosaženo účelu vydávacího řízení. Tuto obavu shledal vrchní soud v případě vyžádaného nadále zcela důvodnou. Vyžádaný je žádán k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody na doživotí. Se svým vydáním do Tuniské republiky nesouhlasí. Reálně tak podle vrchního soudu hrozí, že by v případě propuštění z předběžné vazby, v obavě před vydáním k výkonu trestu odnětí svobody na doživotí, opustil území České republiky a tím vydávací řízení zmařil. Vrchní soud následně uzavřel, že tedy trvá důvod předběžné vazby vyžádaného (srov. bod 8 napadeného usnesení vrchního soudu). 9. V následné argumentaci se vrchní soud také vyslovil k délce předběžné vazby. Konstatoval, že nemohl přehlédnout dobu, po kterou je vyžádaný omezen na osobní svobodě, byť tato doba, vzhledem k průběhu vydávacího řízení, sama o sobě nemůže být důvodem pro jeho propuštění z předběžné vazby na svobodu. Podle vrchního soudu ostatně ani Ústavní soud při svém rozhodování nijak nezpochybnil omezení osobní svobody vyžádaného předběžnou vazbou (srov. bod 9 napadeného usnesení vrchního soudu). 10. Vrchní soud při svém rozhodování vzal v úvahu i to, že vyžádaný disponuje příslibem ubytování na území České republiky, konkrétně na adrese XY a současně též projevil ochotu složit slib podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Závěrem vrchní soud uzavřel, že předběžná vazba vyžádaného by mohla být nahrazena peněžitou zárukou, která by byla složena blízkým příbuzným vyžádaného, samozřejmě v kombinaci s dalšími instituty předvídanými trestním řádem, jako slib vyžádaného a případně zákaz vycestování z České republiky. Výši peněžité záruky vrchní soud určil s přihlédnutím ke všem již uvedeným skutečnostem, včetně majetkových poměrů složitele (srov. body 10 a 12 napadeného usnesení vrchního soudu). 11. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze Mgr. et Mgr. Radka Pavlišová (dále jen „státní zástupkyně“) dne 11. 4. 2025 stížnost, kterou následně odůvodnila podáním ze dne 28. 4. 2025. V odůvodnění svého opravného prostředku státní zástupkyně upřesnila, že stížnost podává v neprospěch vyžádaného. Dále vyslovila názor, že od posledního rozhodnutí vrchního soudu, jímž byla zamítnuta žádost vyžádaného o propuštění z předběžné vazby, stejně tak od rozhodnutí městského soudu o nepřijetí peněžité záruky, nedošlo k žádným podstatným z