20 Cdo 1073/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1073/2025-214 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné R. Porat Ingatlanfejlesztö és Ingatlanforgalmazó Korlátolt Felelösségü Társaság, se sídlem Király utca 26, 1061 Budapešť, Maďarsko, zastoupené JUDr. Monikou Rutlandovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti povinné JVS GROUP s. r. o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 2137/8b, identifikační číslo osoby 25865005, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 13-15, o odepření výkonu cizozemského rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2151/2024, o dovolání povinné proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 25 Co 427/2024-152, t a k t o : Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, č. j. 49 EXE 2151/2024-101, zamítl návrh povinné ze dne 25. 9. 2024 na odepření výkonu rozsudku Soudního dvora Hlavního města v Budapešti č. 18.G.40.564/2021/66-I. ze dne 12. 10. 2023 a rozsudku Metropolitního odvolacího soudu v Budapešti č. 13.Gf.40.302/2023/8-II. ze dne 20. 3. 2024 (výrok I), zamítl návrh povinné ze dne 25. 9. 2024 na přerušení exekučního řízení vedeného u tohoto soudu (výrok II) a nepřiznal oprávněné náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I a II rozsudku obvodního soudu a zrušil výrok III o nákladech řízení. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že rozsudek maďarského odvolacího soudu byl povinné doručován prostřednictvím Dr. Rolanda Kosztoványiho, který rozsudek obdržel 7. 5. 2024. Tento zástupce považoval rozsudek za nesprávně adresovaný, protože mu byla dne 4. 4. 2024 odvolána plná moc, o čemž soud informoval. Z nedatované zprávy maďarského odvolacího soudu, adresované advokátní kanceláři Dr. Rolanda Kosztoványiho, odvolací soud zjistil, že jeho podání nazvané „Oznámení odvolání občanskoprávního zástupce“ bylo přijato informačním systémem soudů 4. 4. 2024. Odvolací soud z rozhodnutí Městského soudu v Budapešti ze dne 7. 11. 2024, č. j. 18.G.40.564/2021/181, zjistil, že maďarský soud z důvodu opožděnosti zamítl námitku žalované proti doručování i návrh na odklad exekuce a poučil ji, že proti zamítnutí námitky proti doručení lze podat odvolání k Metropolitnímu soudu. Konstatoval, že rozsudek byl žalované doručen prostřednictvím jejího zástupce dne 7. 5. 2024. Žalovaná se o exekuci dozvěděla 8. 9. 2024, námitku proti doručení však u maďarského soudu podala až 21. 10. 2024, ačkoliv lhůta pro její uplatnění uplynula již 23. 9. 2024 (podle § 140 odst. 1 maďarského zákoníku). 3. Odvolací soud neshledal námitky povinné důvodnými a uzavřel, že českému exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat správnost údajů v osvědčení vydaném maďarským soudem. Nadto nemohl ani žádné důvody k odmítnutí či zamítnutí exekučního návrhu jen z obsahu spisu shledat. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 16. 6. 2016, Pebros Servizi Srl v. Aston Martin Lagonda Ltd, C-511/14, je osvědčení rovněž aktem soudní povahy a vydává se téměř automaticky. Tvrzené vady v postupu českého soudního exekutora či českého soudu (nedoručení osvědčení ani rozsudku) nelze považovat za vady exekučního titulu a nemohou vést k odepření jeho výkonu. Důvod pro neuznání rozhodnutí, vycházející z porušení veřejného pořádku dožádaného členského státu, se uplatní pouze ve výjimečných případech, přičemž soud dožádaného členského státu není oprávněn odmítnout uznání nebo výkon rozhodnutí jen proto, že existuje rozdíl mezi pravidlem použitým soudem členského státu původu a pravidlem, které by použil soud dožádaného členského státu (rozsudek SDEU ze dne 28. 4. 2009, Meletis Apostolides v. David Charles Orams, Linda Elizabeth Orams, C-420/07, bod 39 odůvodnění). Použití výhrady veřejného pořádku přichází v úvahu pouze v případě, že by uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě nepřijatelným způsobem narušovaly právní řád dožádaného členského státu, neboť by byla dotčena některá základní zásada (rozsudek SDEU ze dne 7. 9. 2023, Charles Taylor Adjusting Ltd a FD v. Starlight Shipping Co. a Overseas Marine Enterprises Inc., C-590/21, bod 35; rozhodnutí SDEU ze dne 28. 3. 2000, Krombach v. Bamberski, C-7/98; rozsudek SDEU ze dne 16. 7. 2015, Diageo Brands BV v. Simiramida-04 EOOD, C-681/13). Stejně tak nemůže soud dožádaného státu přezkoumávat správnost právních nebo skutkových posouzení provedených soudem státu původu (rozsudek SDEU ze dne 25. 5. 2016, Rudolfs Meroni v. Recoletos Limited, C-559/14; či opět rozhodnutí SDEU ze dne 28. 3. 2000, Krombach v. Bamberski, C-7/98; rozsudek SDEU ze dne 16. 7. 2015, Diageo Brands BV v. Simiramida-04 EOOD, C-681/13). Dodal, že účinky rozhodnutí by musely být v rozporu s některou ze základních zásad, na nichž je český právní řád založen. Pojem veřejného pořádku zahrnuje jen základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, zejména právo být slyšen. Jelikož náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, lze ve státě uznání zohlednit jen zcela zásadní procesní vady spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 981/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1431/2022, či rozhodnutí SDEU ze dne 28. 3. 2000, Krombach v. Bamberski, C-7/98). 4. Poté odvolací soud uzavřel, že nalézací řízení před maďarskými soudy dostálo všem atributům práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí-li povinná se skutkovými zjištěními či hmotněprávním posouzením věci maďarskými soudy, směřuje její argumentace do věci samé, přičemž přezkum rozhodnutí vydaného v některém členském státě nesmí být podle čl. 52 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“ nebo „nařízení“) v žádném případě v dožádaném členském státě ve věci samé přezkoumáváno. 5. Odvolací soud dodal, že pokud jde o doručení rozsudku maďarského odvolacího soudu, exekuční soud není oprávněn posoudit, zda doručení proběhlo správně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2018). Tuto pravomoc má soud původu (tj. maďarský soud, který tak také z podnětu povinné učinil). Podstatou důvodu pro odepření výkonu rozhodnutí je skutečné (ne)dodržení práv obhajoby, ta však nebyla dle zjištění odvolacího soudu povinné odepřena. Pro vyhovění návrhu na přerušení exekučního řízení (řízení o návrhu na odepření výkonu) odvolací soud aktuálně neshledal splněné předpoklady. 6. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná „v rozsahu výroku I“ dovolání. Namítá, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Rozhodnutí je založeno na řešení následujících otázek, které odvolací soud podle dovolatelky vyřešil nesprávně: a) Může odvolací soud v řízení o odepření výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu EU rozhodnout, aniž by řádně provedl a řádně se vypořádal s důkazy předloženými odvolatelem? Představuje provedení dokazování doručení rozhodnutí soudu jiného členského státu, jež má být v ČR vykonáno, a/nebo doručení osvědčení ve smyslu čl. 53 nařízení Brusel I bis, nepřípustný zásah do principu rovného zacházení (mezi členskými státy), popř. nepřípustný přezkum cizího rozhodnutí ve věci samé? Lze povinnému z rozhodnutí soudu jiného členského státu odepřít v jeho domovském státě možnost v řízení o odepření výkonu zpochybnit řádné doručení cizího rozhodnutí či osvědčení ve smyslu čl. 53 nařízení Brusel I bis? Nezabývá-li se odvolací soud v řízení o odepření výkonu rozhodnutí otázkou řádného doručení cizího rozhodnutí ani osvědčení ve smyslu čl. 53 nařízení Brusel I bis, lze jeho posouzení považovat za úplné a nikoli odporující právu na spravedlivý proces a právu povinného na zákonného soudce? b) Lze považovat rozhodnutí za řádně doručené, je-li doručeno zástupci účastníka poté, co ho tento účastník zprostí zastoupení? Lze takové doručení považovat za souladné s českým veřejným pořádkem, přestože advokát řádně oznámil ukončení zastupování soudu? Lze klást k tíži účastníka, že nebyl dodržen postup pro doručení rozhodnutí soudu jiného členského státu v členském státě soudu, resp. že mu rozhodnutí nebylo doručeno? Může výkon nedoručeného rozhodnutí soudu jiného členského státu představovat porušení veřejného pořádku v dožádaném státě? Představuje řádné doručení rozhodnutí orgánu veřejné moci základní princip českého právního řádu v civilních věcech, resp. vyj